24. března 2016, Carolina č. 899

Česko vyhlásilo první stupeň ohrožení terorismem, bezprostřední nebezpečí ale nehrozí

Na teroristické útoky v hlavním městě Belgie v úterý 22. března zareagoval ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) vyhlášením prvního stupně ohrožení terorismem. Ten schválila téhož dne ve večerních hodinách vláda.

„První stupeň upozorňuje na existenci obecného ohrožení terorismem vyplývající ze situace v zahraničí nebo z mezinárodních aktivit České republiky, zároveň ale není známa konkrétní hrozba teroristických aktivit na území ČR,” píše se na stránkách Ministerstva vnitra. Česko tedy není v přímém ohrožení, zároveň je však třeba zavést některá speciální opatření. Tím hlavním je nasazení 550 vojáků na strategická místa ve velkých městech, kde mají podpořit stávající policejní hlídky. 350 z nich bude umístěno v Praze, po stovce pak v Brně a Ostravě. Preventivní opatření se týkají pražského metra, mezinárodních letišť a dalších významných míst s velkou návštěvností. Tento stav by měl trvat dva měsíce.

Zvýšená bezpečnostní opatření platí také pro jaderné elektrárny Temelín a Dukovany. „Přijali jsme soubor opatření, který je pro podobné situace připraven a týká se například monitoringu okolí elektrárny nebo přísnějších kontrol při vstupu do elektrárny. Jsme také v kontaktu s policií a dalšími bezpečnostními složkami země,” uvedl podle Aktuálně.cz mluvčí temelínské elektrárny Marek Sviták.

Ministerstvo zahraničí zároveň nedoporučuje cesty do Belgie. „Vyzýváme české občany, aby odložili veškeré cesty do Bruselu. V souvislosti s vyhlášením 4. bezpečnostního stupně dále doporučujeme zvážení cesty do dalších částí Belgie,” uvedl podle serveru Novinky.cz resort. Těm, kteří se vycestovat přesto chystají, doporučuje, aby se zapsali do systému dobrovolné registrace občanů cestujících do zahraničí (DROZD).

Stupně ohrožení byly v Česku zavedeny letos v lednu v reakci na listopadové teroristické útoky v Paříži. Stupeň jedna značí nejnižší míru obecného ohrožení, celkem jsou stupně čtyři.

Mimořádná opatření čekají Česko také v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta, který do Prahy přijede 28. března.

Kryštof Karel

IKEM: padesát let transplantací ledvin

Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) oslavil padesát let od první úspěšné transplantace ledvin. 21. března 1966 totiž tamější chirurgové jako první v Československu ve východní Evropě nahradili nefunkční ledvinu tehdy čtyřiadvacetiletému Karlu Pavlíkovi. Od té doby v IKEMu provedli přes pět tisíc dalších úspěšných transplantací.

Padesátiletý transplantační program shrnuje institut v knize Kaleidoskop vzpomínek, jejíhož křtu se v úterý zúčastnila i nejdéle žijící pacientka s nepůvodní ledvinou Alena Dostálíková. Ta sedm let po transplantaci, v roce 1975, jako první v Evropě porodila zdravé dítě, přestože jí to tehdy lékaři nedoporučovali. „Teď už jsem po třetí transplantaci a až na maličkosti jsem vlastně zdravý člověk,“ sdělila na tiskové konferenci.

Přednosta Transplantcentra IKEM Pavel Trunečka novináře informoval, že jen minulý rok uskutečnili 263 transplantací, tedy více, než ve všech ostatních českých transplantačních centrech dohromady. Metoda transplantace je podle Trunečky nejefektivnějším způsobem léčby selhání ledvin. Výrazně totiž může zlepšit kvalitu pacientova života, protože ho ušetří časově i fyzicky náročného docházení na dialýzu. Úspěšnost operace je přitom u prvních příjemců orgánu 95% a u ledvin od zemřelých dárců dosahuje dokonce 98 %.

Ředitel institutu Aleš Herman poznamenal, že transplantace je výhodná i finančně – zdravotnický rozpočet díky ní již po roce ušetří téměř půl milionu korun oproti ročnímu poskytování dialýzy.

IKEM se v poslední době snaží posilovat program transplantací od živých a zdravých dárců, jejichž orgány fungují lépe a déle než od dárců zemřelých, uvedl na tiskové konferenci přednosta Kliniky transplantační chirurgie Jiří Froněk. Byť je množství dárců v Česku na evropské poměry značné, pacienti stále musí na operaci čekat dva až tři roky.

Z tiskové konference Jan Kašpárek

Podolská vodárna otevřela své dveře návštěvníkům

Muzeum pražského vodárenství tento víkend uspořádalo každoroční den otevřených dveří. Majestátní neoklasicistní stavba v pražském Podolí dovolila veřejnosti nahlédnout do svých útrob, kde se kromě hlavního záložního zdroje a pomocné úpravny vody nachází také stálá expozice vodárenského muzea.

Výstava samotná není úplně rozsáhlá, přinejmenším vzhledem k obrovským rozměrům „vodní katedrály“, jak bývá vodárenský komplex přezdíván, je vyloženě malá. Populárněnaučnou formou však zpracovává velice dlouhou cestu od trubek z pálené hlíny v Malé Asii až po plně automatizované vodohospodářské softwary, které se využívají dnes.

Hned u vchodu zaujme sbírka Ladových ilustrací, vytvořených roku 1937 na počest Podolské vodárny. Každá je doplněná krátkým, veršovaným bonmotem a každá humoristickou formou velebí kvalitní pitnou vodu. O něco méně vtipnou formou poukazují na vítězství českých vodohospodářů nad nekvalitní vodou i vystavené statistiky o úmrtnosti na střevní tyfus, který byl do 19. století vážným problémem.

Nezanedbatelná část expozice se také věnuje samotné výstavbě dvou současných filtračních stanic s vodárenskou věží a administrativní budovou, které za první republiky vznikly na základě plánu českého architekta Antonína Engela, čímž nahradily starou Podolskou vodárnu z 19. století. K vidění je i množství nákresů a fotografií z výstavby vodních zdrojů Káraný a Želivka, které napájejí pražské kohoutky v současnosti.

O zdražení (ze 76 na 85 Kč za kubík) pitné i užitkové vody, které v roce 2016 po čtyřech letech stabilní ceny postihlo Pražany, však Podolí mlčí. Den otevřených dveří se i tak těšil vysoké návštěvnosti. Během roku je vodárenské muzeum po domluvě možné navštívit každý čtvrtek a každou druhou sobotu v měsíci.

Ze dne otevřených dveří Prokop Vejda

Hodina Země apeluje na celý svět: Chraňme naše klima

Zhasnutí světel na 60 minut jako upozornění na závažné změny klimatického systému – takový je smysl mezinárodního happeningu Hodina Země připadajícího letos na 19. března. Jeho desátého ročníku se v Česku rozhodlo zúčastnit více než 120 měst, pět desítek firem a tisíce jednotlivců. „Zhasnutím dávají obce i lidé najevo, že o velkém problému, kterým je změna klimatu, nejen ví, ale že se na jeho řešení chtějí aktivně podílet,“ uvedla ředitelka Ekologického institutu Veronica Yvonna Gaillyová v Informačním centru OSN v Praze.

„Organizace spojených národů téma Hodiny Země velmi podporuje, neboť jednou z dlouhodobých priorit OSN je právě ochrana klimatu,“ vysvětlila důvod místa konání tiskové konference Barbora Krutáková, zástupkyně pražského centra OSN. Jako klíčovou událost týkající se klimatu připomněla Pařížskou dohodu, kterou zástupci 196 zemí schválili 12. prosince loňského roku.

K dohodě z francouzské metropole se opakovaně vracela také Gaillyová. Podle ní je nezbytné, aby se kromě symbolické Hodiny Země začalo něco dít i na politické úrovni.
Na její slova pak volně navázal Bedřich Moldan z Centra pro otázky životního prostředí. Ten zmínil každoroční lednové Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu, které vydává stěžejní publikaci Zpráva o globálních rizicích. Vůbec největším rizikem letošního roku je právě obava z nedodržení závazků přijatých v Paříži.

Hodina Země má svůj původ v Austrálii a její vznik iniciovala největší světová ochranářská organizace Světový fond na ochranu přírody (WWF). Česko se zapojuje od roku 2010 a podle Huga Charváta z Centra pro dopravu a energetiku by se země měla snažit pomáhat co nejvíce rozvojovému světu, na nějž klimatické změny zejména dopadají. „ČR je poměrně silným znečišťovatelem s velkou emisní stopou, a o to více přispívá k ničení životního prostředí,“ zmínil Charvát.

V České republice se ve 20:30 ponořily do tmy například pražská Petřínská rozhledna, brněnský hrad Špilberk či Slezské divadlo v Opavě. Právě město v Moravskoslezském kraji se na Hodině Země aktivně podílí již popáté. Náměstek opavského primátora Dalibor Halátek, který na tiskové konferenci také vystoupil, bere hodinové přítmí jako impulz k zamyšlení se nad spotřebou a výzvami měnícího se světa.

K historicky nejrozsáhlejší dobrovolné Hodině Země se letos připojilo více než 170 zemí a přes deset tisíc památek světového významu jako Eiffelova věž či pyramidy v Gize. Akce taktéž po celém světě nabídla velké množství doprovodných programů.

Z tiskové konference Adéla Očenášková

Týden mozku: Jedinečná možnost dozvědět se víc o neurovědě

Celosvětová akce pro veřejnost s názvem Týden mozku zaznamenala ve dnech 14. až 18. března svůj 18. ročník. Jako součást kampaně Brain Awareness Week se snaží zvýšit povědomí lidí o výzkumu mozku. Ústav experimentální medicíny Akademie věd ČR v Praze proto uspořádal cyklus přednášek, který představil nové objevy a trendy ve výzkumu a léčbě onemocnění mozku a centrální nervové soustavy. Tradici konání Týdne mozku v Česku založil profesor Josef Syka v roce 1988.

Čtrnáct přednášek vedených předními českými odborníky přiblížilo veřejnosti nejen metody a postupy v aktuální léčbě mozkových onemocnění, ale připomnělo také historický vývoj vědy nebo se snažilo o vyvrácení nejrůznějších mýtů. Například Přemysl Jiruška z Fyziologického ústavu AV ČR uvedl svou přednášku Epilepsie a věštění z křišťálové koule nebo Richard Rokyta z Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. lékařské fakulty UK v Praze promluvil o problematice účinku marihuany v přednášce Mozek a konopí.

Primář neurologického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze Jan Klener představil svůj obor v přednášce nazvané Jak bezpečně do mozku aneb Moderní trendy v neurochirurgii. Popsal, čím vším se neurochirurgie zabývá a čím je toto odvětví medicíny specifické. „Každý případ je originál, třeba nádorů v mozku existuje nespočet druhů. Lékaři nevědí, co je čeká, neurochirurga provází dlouhá učební křivka. Ta jediná dokáže zařídit co nejméně nepříjemných překvapení,“ přiblížil svou práci.

Dále promluvil o důležitosti týmové práce, v jeho prezentaci se objevovaly výrazy jako přesnost, soustředění a improvizace. Posluchačům představil i technologické novinky jako moderní operační mikroskopy či technicky propracované magnetické resonance. Za největší trend v neurochirurgii se podle Klenera aktuálně považuje co největší minimalizace rizik a co nejúplnější vyléčení pacientova onemocnění. Dále se klade velký důraz na estetiku.

V závěru přednášky prozradil i vyhlídky do neurochirurgické budoucnosti. Tento unikátní obor slibuje další zdokonalování současných metod, naděje vkládá především do biologických léčiv. „Velký pokrok přinesou kmenové buňky. Takzvaná medicína založená na důkazu, ta je velkým odkazem do budoucna,“ uvedl závěrem Klener. Neurochirurgii tedy představil laikům jako obor, který je vyváženou kombinací teorie, technologie a velké dávky odhodlané lidské práce.

Z přednášky Anna Macků

Evropská unie se dohodla s Tureckem na podmínkách řešení migrační krize

Lídři evropské osmadvacítky se sešli na pátečním summitu s tureckým premiérem Ahmetem Davuto?luem, aby uzavřeli dohodu o vracení ilegálních migrantů. Podle plánu budou všichni imigranti bez nároku na azyl, kteří dorazí po nedělní půlnoci do Řecka, posláni zpět do Turecka. Tento krok však kritizuje Amnesty International, podle které tím Evropa porušuje své mezinárodní závazky.

Druhá strana smlouvy zavazuje Evropskou unii k přemístění migrantů s nárokem na azyl do členských zemí. Přednost budou mít především lidé, kteří se nepokusili sami překonat Egejské moře. EU by měla převzít z Turecka nanejvýš 72 tisíc syrských migrantů. Pokud tento systém nezabrání nelegální cestě do Řecka, dohoda se přehodnotí a následně pozastaví.

„Někdo by mohl říci, že taková dohoda není vyvážená a víc z ní profituje turecká strana, ale musíme postupně zavírat migrační toky... Všechny případné kritiky ujišťujeme, že celý proces bude v souladu s evropským a mezinárodním právem,” vyjádřil se podle Českých novin.cz po skončení summitu slovenský premiér Robert Fico. Český premiér Bohuslav Sobotka reagoval na schválení dohody na Twitteru: „Dohoda s Tureckem schválena. Všichni nelegální migranti, kteří dorazí do Řecka z Turecka počínaje 20.3., budou vráceni zpět!”

Poslanecká sněmovna zaujala jiný postoj. V úterní debatě o migrační krizi odmítla bezvízový styk s Tureckem a vyzývá k ochraně schengenského prostoru.

Naopak Amnesty International pokládá dohodu za „historickou ránu lidským právům“.

Kristýna Macháčková

Premiér Sobotka chtěl přispět k propuštění Savčenkové. Zatím neúspěšně

Ruský soud poslal ukrajinskou pilotku Nadiju Savčenkovou na 22 let do vězení. Za její propuštění se zasazuje Kyjev i představitelé západní demokracie. Obhájci považují proces za politicky motivovaný a zinscenovaný, píše reportér České televize Miroslav Karas. Rusko jí klade za vinu vstup na jeho území a zabití dvou ruských novinářů dělostřeleckou palbou.

Na stranu Savčenkové se přiklánějí lídři evropských států, jedním z nejhlasitějších je český premiér Bohuslav Sobotka. „Byl bych rád, kdybychom v závěrech Evropské rady mohli také zmínit nutnost propuštění ukrajinské pilotky,“ prohlásil podle Hospodářských novin před summitem. S návrhem programu však neuspěl. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek označil případ za „odporný a prefabrikovaný“, píše Týden.

Savčenková si je podle informací vědoma české podpory, úřady před konáním soudu vyzvala, aby pustily do sálu české novináře. „Pryč s ruskými kamerami, pusťte Čechy,“ citoval její slova obhájce Savčenkové. Kamery ČT i přesto zůstaly za zavřenými dveřmi.

Savčenková se spoléhá na podporu evropských lídrů a Kyjeva. Její odsouzení ji ale paradoxně může přiblížit ke svobodě, jelikož politická vyjednávání o jejím propuštění jsou možná až po ukončení procesu. I proto se vůči rozsudku neodvolala. „Jsem připraven předat Rusku dva ruské vojáky, zadržené na našem území kvůli účasti v ozbrojené agresi proti Ukrajině,“ oznámil ukrajinský prezident Porošenko. Připomněl také, že prezident Putin její propuštění slíbil při jednání s německou kancléřkou a francouzským prezidentem.

Samotný soud Savčenková ani její obhájci nebrali příliš vážně. Ke čtení rozsudku, které trvalo celých 10 hodin a při jehož průběhu museli přítomní stát, se obviněná vyjádřila ke svým sympatizantům: „Děkuji, že jste mě přijeli podpořit, a předem se omlouvám vašim nohám. Jenom já tu můžu sedět. Já vlastně už můžu všechno,“ píší Hospodářské noviny. Její obhájci si podle svědectví Miroslava Karase četli časopis. Oproti původním 23 rokům jí byl vyměřen trest o rok kratší. Odsouzená oznámila, že v den nástupu do vězení znovu zahájí suchou hladovku, kterou na svůj případ upozornila už v minulosti. Za urychlení vývoje celé kauzy se přimlouvají lékaři s odkazem na pilotčin zdravotní stav.

Honza Kuliš

Česká bankovní asociace oznámila výsledky testu finanční gramotnosti

Index finanční gramotnosti české populace činí podle dat ČBA 54 bodů ze 100. Teoretické znalosti Čechů jsou srovnatelné s výsledky z Německa a Velké Británie, praktické jsou však pod evropským průměrem. Test se skládal z 11 kvízových otázek, znalostních i početních. Lépe si vedli muži (57 bodů), Pražané (60 bodů) a vysokoškolsky vzdělaní (65 bodů). Asociace výsledky oznámila ve čtvrtek 17. března na tiskové konferenci.

Test byl součástí průzkumu, který u příležitosti 2. ročníku European Money Week, iniciativy zastřešující projekty na podporu rozvoje finanční gramotnosti, připravila ČBA spolu s výzkumnou agenturou SC&C. Do průzkumu se od 13. do 26. února zapojilo 1012 respondentů starších 18 let.

„Přestože mají Češi o finančních pojmech a operacích základní přehled, velké problémy jim dělají početní úlohy. Obecně lépe si s matematikou poradili mladí, kteří nedávno vyšli ze školy, a vysokoškoláci. V odpovědích na znalostní otázky byli zase úspěšnější starší, a tím pádem zkušenější občané. Mladí do 29 let o některých oblastech moc netuší,“ okomentovala výsledky testu Jana Hamanová, ředitelka výzkumu SC&C.

Helena Brychová, gestorka finančního vzdělávání ČBA, upozornila, že podle více než poloviny respondentů (58 %) by měla za finanční vzdělávání odpovídat škola. „Tento postoj bychom jako společnost měli změnit. Je důležité si uvědomit, že vše začíná v rodině. Rodiče by se neměli vzdávat odpovědnosti a měli by své děti učit zacházet s penězi a poznávat jejich hodnotu již od útlého věku,“ dodala. K tomu by měla přispět i nová podoba a koncepce webových stránek financnivzdelavani.cz, které jsou společným projektem několika finančních asociací a mají sloužit veřejnosti k lepší orientaci ve světě financí.

Dále respondenti odpovídali na otázku, kdy by se mělo s výchovou k finanční gramotnosti začít. Tři čtvrtiny (74 %) si myslí, že je správné začít s finanční výukou na základní škole, přičemž 38 % by vzdělávání zařadilo již na prvním stupni a 36 % až na druhém. Necelá pětina respondentů (17 %) navrhuje, aby se s finanční výchovou začalo již v mateřských školách. Obecně se s rostoucím vzděláním respondentů názor na začátek vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti posunuje k mladšímu věku.

V otázce ochrany před špatným finančním rozhodnutím se tři čtvrtiny přiklonily právě k finančnímu vzdělávání. Pouze čtvrtina považuje za lepší ochranu státní regulaci bank a nebankovních společností, která by zabránila možnosti občanů špatně se rozhodnout.

Česká bankovní asociace chce, tak jako Poradna při finanční tísni, projekt Finanční gramotnost do škol či Centrum finanční gramotnosti, na zlepšení finanční gramotnosti Čechů dále pracovat.

Z tiskové konference ČBA Martina Růžičková

Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř dostali od Supraphonu diamantovou desku

Jubilejní desky oceňující padesát let spolupráce Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře s hudebním vydavatelstvím Supraphon předala ve čtvrtek tvůrcům jeho ředitelka Iva Milerová. U příležitosti Svěrákových osmdesátin, které oslaví 28. března, Supraphon představil audioknižní komplet osmi CD Povídky a Nové povídky a zvláštní set CD+DVD Operky.

„Jubilejní diamantovou deskou jsme chtěli ocenit vynikající spolupráci s panem Svěrákem, který už před padesáti lety napsal první text k písničce vydané Supraphonem. Je nám ctí být součástí jeho tvůrčího světa, spolupráce s ním je jedinečná,“ uvedla Milerová. Diamantovou desku za dlouholetou spolupráci s vydavatelstvím dostal i jeho kolega Uhlíř.

Autorská dvojice při té příležitosti pokřtila komplet osmi disků s povídkami Zdeňka Svěráka. Četbu tří z nich svěřil herečkám Libuši Šafránkové a Daniele Kolářové, protože jsou vyprávěny z pohledu žen. Ostatní povídky, které dříve vyšly i knižně, načetl sám autor, a to v nepozměněné podobě. Četbu doprovází hudba Jaroslava Uhlíře.

Set CD a DVD Operky z televizního cyklu Hodina zpěvu obsahuje zhudebněné pohádky Šípková Růženka, Červená Karkulka, O Budulínkovi a O dvanácti měsíčkách. „Pro pořad jsme museli vždy udělat osm písní. Jednou jsme si řekli, že bychom udělali něco většího. A protože na muzikál si ani jeden netroufneme, dostal jsem nápad zhudebnit notoricky známé pohádky,“ vysvětlil vznik Operek Svěrák. Kromě zhudebněných pohádek Svěrák píše písňové texty, je autorem her pro Divadlo Járy Cimrmana a filmových scénářů (například Kolja, Obecná škola, Tři veteráni). Spolu s Jaroslavem Uhlířem vydali 18 písňových alb pro děti, k nejznámějším patří Hodina zpěvu nebo Písničky o zvířatech. Autoři vidí tajemství úspěchu mimo jiné i v tom, že jejich dětské písně nevadí ani dospělým.

Ze Supraphonu Tereza Čechová

Já, Olga Hepnarová na Febiofestu: Nikoho jsme se nesnažili ospravedlnit

„Milí přátelé, je mi velmi líto, že nemůžu být v tuto chvíli s vámi. Nicméně cítím, že vám musím něco říct,“ vzkázala perfektní angličtinou na videu polská herečka Michalina Olzańská, Olžina představitelka, která se z rodinných důvodů nedostavila na tiskovou konferenci o filmu Já, Olga Hepnarová. Ta byla v pátek 18. března součástí doprovodného programu 23. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Febiofest.

Já, Olga Hepnarová je celovečerní historické drama o životě poslední popravené ženy v Československu. Ta v létě roku 1973, ve svých 22 letech, záměrně srazila na tramvajové zastávce v Praze nákladním vozem více než dvacet lidí, z nichž osm usmrtila. O dva roky později byla odsouzena k smrti oběšením.

„Chtěla bych všem moc poděkovat, především statečným režisérům Tomášovi a Petrovi. Ale i všem ostatním, kteří mi pomohli stát se Olgou. Pro mladou herečku je riskantní hrát takovouto roli. A není jednoduché ji poté nechat jít, zbavit se všech démonů, které jste museli poznat, abyste postavu stvořili. Byli jste pro mě jako rodina, jsme a vždy budeme tým,“ pokračovala Olzańská. Hlavně však publikum upozornila, že se tvůrci filmu nikdy nepokoušeli Olgu ospravedlnit. Představuje jen symbol příběhu, který by se mohl stát každému, kdekoliv, kdykoliv. Film není příběh o vražedkyni, ale o teenagerech, kteří si ubližují, o lidech bez domova, o všech, co se cítí smutní, protože společnost se k nim chovala špatně.

Režiséři Tomáš Weinreb a Petr Kazda měli k dispozici autentické materiály: knihu Romana Cílka, soudní a policejní spis, Olžiny dopisy. „Když jsme něco neměli ověřené nebo si nebyli jisti, jak přesně to bylo, snažili jsme se to do filmu nedat, nefabulovat,“ objasňoval Weinreb na tiskové konferenci. Dokumentární záběry nejsou zařazeny proto, že se neví, jestli vůbec existují. I kdyby ano, režiséři by je podle jejich slov na 99,9 % nepoužili, protože se snažili udělat, sice podle skutečné události, hraný film.

Podle pamětníků 70. let se tvůrcům povedlo zachytit tehdejší atmosféru v Československu. Situace, kdy se Olga obnažuje na veřejné diskotéce a svůdně tancuje se svojí přítelkyní, by však podle nich nebyla možná. Weinreb s Kazdou se obhajovali tím, že scénu převzali přímo z vyprávění Olžiny přítelkyně. „Chápeme, že by to v té době nebylo možné, ale na jedné diskotéce by to jedna holka asi udělala a opravdu to udělala. Ve filmu je i scéna, kdy Olga den před útokem shodí trabanta do příkopu. Poté si údajně stopla policajty, kteří ji odvezli zpátky do Prahy. To je dokonale surrealisticky absurdní situace. Kdybychom to dali do filmu, bylo by to k neuvěření. Někdy můžou věci, které se staly, působit mnohem nedůvěryhodněji než věci, které se vymyslí,“ vysvětlil Kazda.

Poprvé se tvůrci filmu setkali s případem Hepnarové v dokumentu Zory Cejnkové. Podotkli, že v žádném případě nejsou fascinovaní zlem, ačkoliv točí o negativních věcech a velmi problematické postavě. Zaujala je spíše „extrémnost“ činu. V ČSSR, kde se více mluvilo, než konalo, působil jedinec, který něco takového udělal, šíleně. Olga po vykonání zločinu nespáchala sebevraždu, jako se stává v podobných případech dnes, ale měla touhu vysvětlit, proč to udělala. „Chci zmínit poslední důležitou věc. Přistupovali jsme odpovědně ke všem stranám. Jak k Olze Hepnarové, k její rodině, k obětem a k pozůstalým obětí, tak k systému. Některé choulostivé věci se prostě nedají vynechat. Kdyby tam nebyly, tak velmi manipulují realitu. Například kdybychom vynechali soud, tak to působí tak, že Olgu popravili bez řádného soudu. Nebo kdyby byl soud extrémně krátký, tak by to působilo, že jí oprátku dali hrozně rychle. Proces ale trval několik dní, takže my jsme to zcela záměrně protahovali, rozvíjeli to pobytem ve věznici, abychom jasně ukázali, že soud probíhal.“

Z tiskové konference Tereza Šedivá

Inscenací roku se stala hra Slyšení inspirovaná osudy Adolfa Eichmanna

V pražském Divadle Minor se v neděli 20. března podruhé udílely Ceny divadelní kritiky, které pořádá časopis Svět a divadlo a které navazují na zaniklé Ceny Alfréda Radoka. Pět nominací ve vítězství proměnila ostravská Komorní scéna Aréna, jež se stala divadlem roku.

Komorní scéna Aréna, nástupnická organizace Divadla hudby, se v letošním ročníku dočkala ocenění hned v pěti kategoriích: Inscenací roku se stalo Slyšení uvedené 28. února 2015. Dílo Tomáše Vůjtka mapuje naše moderní dějiny a hlavní postava, Adolf Eichmann, se v představení snaží obhájit válečné transporty, které spolu s dalšími nacisty inicioval.

Ostravské divadlo rovněž zvítězilo v kategorii Divadlo roku, dále v kategorii Nejlepší poprvé uvedená česká hra (opět Slyšení režiséra Ivana Krejčího) a cenu za mužský herecký výkon obdržel Marek Cisovský za úlohu Eichmanna ve stejném představení. Hereckým talentem roku byl vyhlášen Štěpán Kozub, který účinkuje také na ostravské Komorní scéně Aréna.

Cenu za ženský herecký výkon získala Marie Štípková za roli v inscenaci Městského divadla Kladno Brémská svoboda, v níž ztvárnila postavu Géši Gottfriedové. Nejlepší scénografkou uplynulého roku se stala Lucia Škandíková, jež vytvořila scénu pro operu Z mrtvého domu v Národním divadle v Praze. Cena za hudbu byla udělena Marku Doubravovi, který se podílel na interaktivní hudební inscenaci Libozvuky z repertoáru pražského Divadla Minor.

Kristýna Čtvrtlíková

Česko se už po čtvrté připojilo ke Světovému dni vyprávění. Letos i ve znakovém jazyce

V pražském centru Langhans ve Vodičkově ulici se 20. března konal festival StorySlam zaměřený na vyprávění příběhů před publikem. Na jeho přípravě se podílelo několik neziskových organizací v čele s Člověkem v tísni a centrem pozornosti se letos stali lidé, kteří s námi sdílejí národnost, jazyk však nikoli – mají svůj jazyk znakový. V rámci festivalu se uskutečnily workshopy, profesionální vystoupení a večer také amatérská soutěž ve vyprávění.

„Lidé si vyprávěli od pradávna a vždycky tomu tak bude,“ řekla při propagaci akce dramaturgyně festivalu a předsedkyně spolku Storytelling Barbora Schneiderová. Mnohem dříve, než lidé dokázali zaznamenávat obraz, zvuk i psané slovo, předávali si informace pomocí mluveného slova. Vyprávěli si příběhy, které putovaly časem i prostorem a překonávaly generace i kontinenty. Dnes vyprávění ustupuje do pozadí.

Právě proto byl více než před deseti lety vyhlášen na 20. březen Světový den vyprávění. Již od roku 2001 se v tento den vyprávějí příběhy na mnoha místech v mnoha jazycích a po čtvrté se ho zúčastnila také Česká republika. Festival StorySlam měl letos speciální poslání – poukázat na vyprávění beze slov. Neslyšící mají také své příběhy a velmi rádi se o ně na festivalu podělili. Vedle Člověka v tísni se tedy letos na organizaci podílely také Deaf Friendly, skupina překladatelů a tlumočníků do českého znakového jazyka, a spolek Storytelling, který se soustavně zabývá obnovením tradice mluveného vyprávění v Česku.

Vedle mnoha workshopů se slyšícími i neslyšícími vypravěči a vystoupení profesionálních „storytellerů“ se mohli zájemci přihlásit do soutěže StorySlam, která spočívala v pětiminutovém vypravování před publikem na předem dané téma. Pro letošek jím byly silné ženy. Se svými příběhy o ženách historie i každodenního života vystoupilo několik desítek soutěžících, kteří se utkali o místo nejpoutavějšího vypravěče dne. Lektorem a hlavním hostem festivalu byl jako každý rok známý vypravěč Martin Hak.

Z festivalu StorySlam Jan Rys

Čtení elektronických knih stoupá, Češi ale nadále preferují tradiční tištěné publikace

Více něž třetina čtenářů (36 %) čte knihy v elektronické podobě alespoň v kombinaci s tištěnými, nejvíce (57 %) této formy využívají ti nejmladší z dotazovaných, tedy lidé do 24 let. Nejčastějším médiem je osobní počítač (47 %), dále smartphone (38 %), tablet (34 %) a čtečka e-knih (28 %), ukazuje průzkum Internetoví Češi. V tom se Národní knihovna ve spolupráci se společností Nielsen Admosphere dotázala pěti set respondentů nad 15 let. O výsledcích informovala na tiskové konferenci 21. března Hana Friedlaenderová, zástupkyně Nielsen Admosphere. „Cílem bylo prokázat, že dny tištěné literatury ještě neskončily,“ řekla.

Míra čtení elektronických knih také stoupá se vzděláním. Jiří Trávníček z Ústavu pro českou literaturu AV ČR data srovnal s průzkumy z let 2007, 2010 a 2013. „Oblíbenost e-knih pomalu, ale konstantně stoupá,“ poukázal Trávníček.

Více než čtyři pětiny (87 %) čtenářů však stále tvrdí, že by knihy nedokázali číst pouze v elektronické podobě. Odkazují se zejména na kouzlo tištěné literatury či vliv elektrotechniky na zrak. Nejvíc respondentů (42 %) se řadí mezi slabé čtenáře (1 – 6 knih ročně), 28 % přečte 7 – 12 knih ročně a pouhých 18 % přečte více než 13 knih za rok. 13 % z dotazovaných se považuje za nečtenáře.

Průzkum se také podíval na veřejný názor na literaturu. Celých 97 % dotazovaných věří, že čtení je klíčovým bodem pro vzdělávání a většina (78 %) si také myslí, že i v dnešní době se spisovatelé mohou považovat za určité morální autority s významným vlivem na veřejné mínění.

Z Národní knihovny Pavlína Procházková

Pražský týden módy přinesl odbornou konferenci i práce studentů umění

Stovky návštěvníků přilákala do filmového ateliéru A1 na Strahově březnová edice největší české módní události, Mercedes-Benz Prague Fashion Week. Týden módy nabídl navíc jeden den přehlídek a první českou mezinárodní konferenci pro odbornou veřejnost. Trendy pro podzim a zimu představovaly od 16. do 23. března špičky českého návrhářství Jakub Polanka, Zuzana Kubíčková nebo Denisa Nová. Prostor dostali i studenti, soutěž talentů vyhráli Daniela Pešková a Filip Jakab.

„Chceme návrhářům umožnit profesionální prezentaci pro prestižní nákupčí i další designéry z celého světa,” říká mluvčí Ruth Vojtěchovská k prvnímu oficiálnímu Showroomu pražského Fashion Weeku. Autoři prezentovaných kolekcí se zde měli možnost potkat s nákupčími, novináři nebo stylisty. Předchozí edice pražského týdne módy už pomohly prorazit v zahraničí například značce Chatty nebo návrhářce Terezii Rosalii Kladošové.

Zahraniční hosté se mohli také zúčastnit celodenní konference, jež nabídla v pátek 18. března ve čtyřech diskusních panelech různé pohledy na aktuální témata. Vystoupili například bývalá módní redaktorka britského Vogue Jessica Bumpusová nebo zástupci úspěšných českých značek jako Tonak nebo Pietro Filipi. Mezi tématy převažovala otázka zapojení digitálních médií do marketingu módní značky. Udržitelné módě, která v poslední době hýbe módním světem, se věnoval sobotní Sustainable Fashion Day.

Nejodvážnější prezentovanou kolekcí byla ta od návrhářky Kláry Válkové, jinak se většina designérů držela minimalismu a nenápadných barev. Do čistého, bílého vizuálu se oblékly i filmové ateliéry na Strahově. „Pro každý ročník vybíráme taková místa, která umožní nejen co možná nejzajímavější prezentaci návrhářů, ale zaujmou i tím, že by se tam návštěvníci jinak nedostali,” vysvětlila Vojtěchovská. V prvních řadách na přehlídkách seděli i zpěvák Adam Mišík, herečka Simona Krainová nebo modelka Pavlína Němcová.

Už potřetí se také konala soutěž oděvních designérů do 26 let. Organizátoři vybrali čtyři finalisty, kteří tvorbu představili v rámci nedělní přehlídky Junior Talent Selection. Absolutními vítězi se stali Daniela Pešková a Filip Jakab, kteří obdrželi finanční příspěvek ve výši 30 tisíc korun na vytvoření módní kolekce pro záříjovou edici.

Prague Fashion Week je mezinárodní festival české a slovenské módy pořádaný od roku 2010. Formou přehlídek a tematického doprovodného programu, který nezahrnuje jen módu, ale i umění všeho druhu, se snaží podporovat lokální kreativitu a vyhledávat nové talenty. V roce 2013, kdy se stala hlavním partnerem akce automobilka Mercedes-Benz, se Prague Fashion Week zařadil do celosvětové rodiny prestižních týdnů módy po bok New Yorku, Berlína, Sydney nebo Moskvy.

Z přehlídky Karolína Zikešová

Zaplať básní: Kavárny podporují poezii

U příležitosti Světového dne poezie, který UNESCO stanovilo na 21. března, se více než ve dvou stech kaváren po celé republice už podruhé uskutečnil projekt Zaplať básní. Jeho koncept spočívá ve výměně vlastní básně za šálek kávy či čaje značky Julius Meinl.

Akce probíhá po celém světě a jejím mezinárodním velvyslancem se letos stal skotský básník Richard Montgomery. Role ambasadorky pro Českou republiku se stejně jako minulý rok ujala herečka a moderátorka Tereza Kostková. „Poezie musí existovat – nikoli jako nepochopený solitér, ale jako jedno z nutných závaží na miskách vah života. Doufám, že jeden den oficiální přenese časem alespoň u někoho poezii i do těch ostatních,” vysvětluje svůj přístup. Roli poezie a její spojení se světem kavárenské kultury zdůrazňuje také Václav Ledický, zástupce společnosti Julius Meinl pro ČR a Slovensko: „Julius Meinl je mezinárodním ambasadorem vídeňské kavárenské kultury. Pro nás je její podstatou a duší poezie.”

Centrem českého “placení básní” se v pondělí od pěti hodin odpoledne stalo Café Louvre na Národní třídě. Kavárna v secesním stylu, založená v roce 1902, dodnes patří mezi nejvyhlášenější v Praze. Kromě ambasadorky Kostkové akci podpořilo i několik dalších osobností z oblasti kultury.

Z Café Louvre Kristýna Kutnarová

Stručně ze sportu

* Biatlonistka Gabriela Soukalová vybojovala svůj první velký křišťálový glóbus za celkové vítězství ve Světovém poháru. Zajistila si ho čtvrtým místem v sobotním stíhacím závodě. Od sezony 1989/1990, kdy SP vyhrála Jiřina Adamičková, jde o první umístění na stupni vítězství pro českou biatlonistku.

* Čeští atleti přivezli z halového mistrovství světa v americkém Portlandu dvě medaile. Pavel Maslák obhájil v noci na neděli zlato v závodě na 400 metrů, Jakub Holuša doběhl na patnáctistovce po výborném finiši druhý. Jakub Kudlička skončil ve skoku o tyči na děleném čtvrtém místě, Adam Helcelet byl mezi sedmibojaři pátý.

* Fotbalová Sparta pokračuje v Evropské lize. Na domácí remízu 1:1 s Laziem Řím navázala ve čtvrtek v Itálii vítězstvím 3:0. Účast ve čtvrtfinále je pro Spartu historická, v EL se do něj probojovala poprvé. Jejím soupeřem bude španělský Villareal.

* Brankář londýnského Arsenalu Petr Čech už posedmé zvítězil v anketě Fotbalista roku. Trenérem roku se stal pošesté v řadě reprezentační kouč Pavel Vrba. Kategorii talentů ovládl Václav Černý z Ajaxu Amsterdam. Jako nejlepší fotbalistku vybrali hlasující slávistku Kateřinu Svitkovou. FAČR uvedla Pavla Nedvěda a mistry Evropy z roku 1976 do Síně slávy.

Ondřej Chaloupecký

Pražské derby: Sparta opět vítězem

Hráči Sparty a Slavie se v neděli 20. března střetli na Letné. Tým domácích nastupoval ve slavném derby po výhře v osmifinále Evropské ligy nad Laziem Řím. Ostře sledovaný zápas dvou tradičních rivalů přinesl výhru Spartě, která potvrdila svůj boj o titul s Plzní a sestup Slavie na 5. místo.

Začátek zápasu se víc povedl Slavii, konkrétně Škodovi, který v 5. minutě využil šance a skluzem poslal míč do sítě. Sparta ovšem dokázala zmobilizovat síly a v 55. minutě vyrovnal kapitán Lafata skóre na 1:1. Gól Spartě očividně pomohl zvednout sebevědomí a hráči začali zkoušet ofenzivnější styl, což se projevilo v 74. minutě, kdy se zblízka trefil hlavičkou Costa. Slavisté kazili přihrávky a přestali tlačit na pilu. Této situace využili domácí, kteří hráli ještě aktivněji, příliš nepouštěli míč a celkově předváděli hezčí fotbal.  V 77. minutě Letná opět vybuchla nadšením, protože sparťanský záložník Zahustel uklidil míč do brány, a rozhodl tak o vítězství Sparty nad Slavií 3:1.
     
Výsledky 22. kola: Liberec –  Plzeň 0:1, Sparta Praha – Slavia Praha 3:1, Bohemians 1905 – Slovácko 2:0, Brno – Dukla Praha 3:0, Mladá Boleslav – Jablonec 1:0, Ostrava – Teplice 1:2, Zlín – Sigma Olomouc 0:0, Jihlava – Příbram 1:3

Tabulka po 22. kole: 1. Plzeň 56, 2. Sparta Praha 50, 3. Mladá Boleslav 42, 4. Liberec 39, 5. Slavia Praha 36, 6. Brno 31, 7. Slovácko 30, 8. Jablonec 27, 9. Teplice 26, 10. Dukla Praha 25, 11. Bohemians 1905 25, 12. Zlín 25, 13. Příbram 24, 14. Jihlava 23, 15. Sigma Olomouc 17, 16. Ostrava 8

Adam Ullsperger

Počasí

Meteorologové slaví 23. března světový den své vědy. Při této příležitosti otevřeli o víkendu svá pracoviště veřejnosti. „Návštěvníci mohli vidět například pozorovací balóny, které z výšky 20 kilometrů posílají dolů informace, jaké je počasí nad Prahou, jaká je teplota, tlak a jaký tam fouká vítr,“ popsal meteorolog Jan Šrámek.

V pražském Klementinu se již od dob Marie Terezie od roku 1775 pravidelně shromažďují nejpřesnější údaje o českém počasí. První stanici, která navázala na souvislou řadu pozorování počasí ve světě, založil jezuita, vlastenec a rektor Karlovy univerzity Antonín Strnad.

Astronomické jaro letos začalo již v neděli 20. března, výrazné oteplení se však nekonalo. V první polovině týdne zima vydechla naposledy pokrytím horských hřebenů sněhovým popraškem. V nižších polohách převládalo oblačno a místy se objevily dešťové přeháňky. V nočních hodinách teplota klesala pod bod mrazu, přes den stoupala až k 10 °C.

Výraznou změnu klimatu zavánějící pravým jarem přinesou ale až Velikonoce. V noci teploty již neklesnou pod nulu, obloha se vyčistí a hodnota na teploměru se dotkne hřejivých 16 stupňů. Koledníky kolednice tak bude pohánět nejen vidina výslužky, ale i energii dodávající pučící krajina zalitá zlatavou sluneční září.

Dominika Mňuková