2. dubna 2015, Carolina č. 879

Americký konvoj projel Českem, lidé ho vesměs vítali vstřícně, většině nevadil

Na 120 vozidel a zhruba pět set vojáků americké armády má za sebou přesun přes Českou republiku. Konvoj, který se vracel ze cvičení v pobaltských státech a Polsku na svou základnu v Bavorsku, překročil hranice v neděli 29. března a zemi následně opustil ve středu 1. dubna. Jízda dragounů rozdělila politickou scénu, proti byli zejména komunisté. Protestovaly i další iniciativy, ale lidé konvoj vítali vesměs vstřícně. Podle průzkumu většině obyvatel přítomnost vojáků nevadila.

„Průjezd konvoje je pro nás otázkou spojenecké solidarity. Události na východě Ukrajiny ukazují, že nemůžeme naši bezpečnost brát za samozřejmost,“ citoval server iDnes.cz premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD).

Konvoj tvořily tři skupiny, které se potkaly na území České republiky, aby mohly společně pokračovat dále na svou základnu 70 kilometrů za Rozvadovem. První překročila hranice u Náchoda, druhá u Bohumína a třetí v Harrachově. Vojáci se nejdéle zdrželi v Praze. Během úterý měli lidé možnost přijít se podívat do ruzyňských kasáren.

Podle velitele amerických pozemních sil v Evropě generála Bena Hodgese představuje jízda příležitost k otestování schopností armády během tak dlouhého přesunu po vlastní ose a zároveň viditelnou demonstraci amerických závazků pro obyvatele spojeneckých zemí, kterými konvoj projede. Uvádí to server Natoaktual.cz.

Češi konvoj uvítali z naprosté většiny vstřícně. Podle průzkumu veřejného mínění, který provedla agentura STEM/MARK pro Českou televizi, nevadí průjezd amerických jednotek 82 % obyvatel. Nesouhlasí s ním jen 17 %.

„Masivní propaganda na sociálních sítích i jinde vyprodukovala něco opačného, než chtěla. Spoustu lidí to naštvalo a aktivizovalo, naprosto spontánně v tomto počasí sem jedou lán světa, aby si tu udělali pár fotek a popovídali si s vojáky. Mám z toho dobrý pocit,“ řekl ministr obrany Martin Stropnický (ANO).

„Cítíme se jako filmové hvězdy,“ smáli se vojáci, s nimiž se mnoho lidí fotilo. „Tak srdečné přivítání jsme nečekali,“ citovala TVN24 jednoho z Američanů.

Barbora Loudová

Jsme součástí NATO, stydíme se za to! znělo na demonstraci. Vlály na ní ale i americké vlajky

V centru Prahy se na ohlášené demonstraci sešli odpůrci průjezdu amerického armádního konvoje. Na stejnou dobu svolali protest také zastánci „jízdy dragounů“ a obě skupiny od sebe musela držet policie s antikonfliktním týmem. Stovky lidí z obou znesvářených táborů se shromáždily v sobotu 28. března kolem třetí hodiny odpoledne na Václavském náměstí, zastánci konvoje se později přesunuli na náměstí Míru.

Akci s názvem Demonstrace proti přítomnosti vojsk USA v ČR svolaly pražská organizace komunistické strany s iniciativou Ne základnám a další skupiny včetně Hnutí za přímou demokracii. Účastníci měli vlajky KSČM i Ruska a transparenty s hesly Tanks? No thanks, tedy v překladu: Tanky? Ne díky, či výzvou Američanům k návratu domů Yankee go home. Zastánci průjezdu drželi americké, alianční i ukrajinské vlajky a skandovali „Vraťte Krym!“ a „Ať žije Havel!“

Na demonstraci vystoupila desítka osobností s kratšími i delšími proslovy. „Je důležité, abychom vyzvali vládu k vyjádření názoru českého národa. My chceme mír, my nechceme válku a dragouny,“ ukončil výstup za bouřlivého potlesku předseda KSČM Vojtěch Filip. Nechyběli ani Ladislav Štítkovec z Hnutí pro přímou demokracii či Jiří Vyvadil ze skupiny Přátelé Ruska v ČR. Projevy měly stejnou rétoriku: zachovat v Evropě mír, což dle účastníků průjezd konvoje jako demonstrace síly narušuje a navíc vytváří výhrůžný tlak na Rusko. „Válečný konflikt přináší úspěch pouze vojenskému kapitalismu a proti tomu je třeba se postavit,“ prohlásil Štítkovec.

Přestože oba tábory měly zdánlivě stejný cíl – zachování míru v Evropě – vyskytly se i ostřejší slovní výměny, u kterých musela vzácně zakročit policie. S velkým ohlasem se mezi odpůrci konvoje setkal požadavek na vystoupení České republiky z NATO, kritikům české účasti v alianci navíc vadí, že se při vstupu nekonalo referendum. I proto se skandovalo také: „Jsme součástí NATO, stydíme se za to!“

Zastánci konvoje se kolem čtvrté hodiny přesunuli na náměstí Míru, kde se konala oficiální demonstrace na podporu čtyřdenního průjezdu nesoucí název Hi friends, tedy Ahoj přátelé. „Ještě před dvěma týdny by mě nenapadlo, že bude zapotřebí, abychom organizovali akce na podporu průjezdu spojeneckého konvoje naším územím. Připadalo mi to zcela absurdní... To nejmenší, co Česká republika může udělat, je, že umožní průjezd části spojenecké armády,“ citovala ČTK organizátora Jakuba Pitroně. „Pořadatelé akce dali příležitost ukázat našim spojencům, že většina našeho národa jsou normálně uvažující lidé, kteří si váží hodnot, které společně se státy NATO vyznáváme,“ řekla poslankyně za ODS Jana Černochová.

Z Václavského náměstí Tomáš Hegedüš

Nový vysokoškolský zákon umožní odebrání titulů, změní akreditace a navýší stipendia

Akademické tituly, k nimž si student dopomůže plagiátorstvím či trestným činem, by mělo být možné odebrat. Pravidla, systém hodnocení vysokých škol nebo udílení akreditací popisuje novela vysokoškolského zákona, kterou v pondělí 30. března jednomyslně schválila vláda. Návrh míří do parlamentu.

„Máme na stole zákon, který by výrazným způsobem mohl napomoci zvýšení kvality českého vysokého školství,“ uvedl na tiskové konferenci ministr školství Marcel Chládek. Starý zákon podle něj „zaváněl formalizací“, navrhovaný by měl fungování usnadnit. Podle ministra má návrh podporu z vysokoškolského prostředí, tedy České konference rektorů a Rady vysokých škol.

Výraznou změnou bude možnost odebrání akademických titulů absolventům, kteří si k nim dopomohli plagiátorstvím nebo úmyslným trestným činem. Podnět dala aféra na Západočeské univerzitě v Plzni, kde se krátila pětiletá studia na pouhé dva měsíce. V té době nicméně v právním řádu neexistovala pravomoc státu odebrat titul.

Změny se týkají také akreditační komise. Ta už nadále nebude pouze podávat doporučení ministerstvu, nýbrž Národní akreditační úřad získá pravomoc samostatně rozhodovat.

„Kvalitu by měly také zvýšit zahraniční pobočky, které budou v Česku otevírány. Doposud je nikdo nekontroloval. U evropských vysokých škol musí oznámit působení poboček na našem území, zatímco mimoevropské projdou souhlasem a hodnocením ze strany ministerstva školství,“ definoval novou situaci Chládek v přenosu České televize. Poprvé od roku 2006 se také navýší částka sociálního stipendia na 2100 korun pro studenta (zhruba o čtvrtinu).

Projde-li novela parlamentem a podepíše-li ji prezident, začne platit už v létě letošního roku. Podle odhadů si vyžádá navíc přibližně 30,2 milionů korun ročně, nicméně ministr počítá, že je uhradí z rozpočtu svého rezortu.

Martina Knoblochová

Unesené Češky jsou po dvou letech doma, pomohla turecká humanitární organizace

Turistky Hana Humpálová a Antonie Chrástecká jsou po dvou letech v zajetí zpět v České republice. Neznámá ozbrojená skupina unesla dvojici studentek v březnu roku 2013 v pákistánské provincii Balúčistán při cestě do Indie. O jejich záchranu se zasloužila turecká humanitární organizace IHH, právě z Turecka se obě Češky v sobotu 28. března vrátily do vlasti. Zde zůstávají v péči státu na utajeném místě.

O záchraně unesených žen informovala jako první turecká zpravodajská agentura Anadolu, která do médií rozšířila jejich fotografie. „Stále nemohu uvěřit, že jsem tady. Bojím se, že je to jen sen,“ říkala Chrástecká.

Český premiér Bohuslav Sobotka potvrdil, že za záchranou stála turecká humanitární organizace IHH, jež o propuštění vyjednávala přes dva měsíce. „Využili jsme všechny prostředky, které jsme měli k dispozici. V pátek jsme obě ženy předali jejich rodinám, které nás kvůli prošetření případu samy kontaktovaly,“ odkázala ČTK na zástupce IHH Izzeta Şahina, jenž se ve vyjednávání se zástupci únosců výrazně angažoval. Ten zároveň dodal, že vzhledem ke stovkám podobných případů, které se IHH pokouší vyřešit, nemůže sdělovat další podrobnosti.

„Během té doby jsme nevěděly, kdo a proč nás zadržoval,“ citovala Humpálovou agentura Anadolu. Podle ní obě ženy unesla skupina napojená na Al-Káidu, Izzet Şahin z IHH ale tuto informaci pro ČTK označil za nepotvrzenou.

Podle zdrojů Lidových novin mohl k osvobození přispět vlivný emirát Katar a muslimská charita IHH byla spíš součástí oficiální verze.

Otázky se nabízejí i v souvislosti s výkupným. Diplomatické zdroje týdeníku Respekt tvrdí, že vláda údajně jednala o uvolnění částky přesahující 50 milionů Kč. Informaci ale vyvrátil ministr vnitra Milan Chovanec, podle něj český stát nevyjednává s teroristy a neplatí žádné výkupné.

Organizaci IHH a dalším lidem, kteří se na záchraně českých dívek podíleli, poděkoval také prezident Miloš Zeman. Právě s osvoboditeli by se rád, pravděpodobně v utajení, setkal. S propuštěnými Češkami však nikoli. „Svým neprozřetelným chováním způsobily starosti svým rodinám, blízkým a celé České republice,“ uvedl v pořadu Pressklub na Frekvenci 1.

Jiří Čihák

Budeme stavět dálnice i železnice, peníze na to jsou, slíbil ministr dopravy Ťok

Ministr Dan Ťok nastínil budoucnost dopravy v České republice. „Cílem Evropské unie je stavění železnic, rádi bychom šli stejným směrem, ale poslední míle je vždy po silnici, takže zatím se zaměříme na dokončení silnic,“ plánuje ministr dopravy. Promluvil o tom na Žofínském fóru v pondělí 30. března. Železnice se stane prioritou až v horizontu deseti let, zatím se budou dostavovat dálnice.

Na fóru se vedla diskuse na téma Silnice, nebo železnice. Kam s investicemi v dopravní infrastruktuře? Vedle ministra dopravy přijali pozvání mimo jiné generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic Jan Kroupa, generální ředitel Správy železniční dopravní cesty Pavel Surý a prezident  Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš. Každý se krátce přimlouval za svoji oblast a představil plány do budoucna: mluvilo se o vysokorychlostní trati z Prahy do Drážďan nebo o dalším zvýšení počtu vlakových stanic v Praze.

Účastníci fóra debatovali kromě železniční a silniční dopravy i o té lodní. „Peníze na to jsou, zatím děláme vše pro to, abychom dostali stavební povolení,“ poznamenal ministr k situaci nesplavného Labe v Děčíně.

Prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Matyáš se shodl s ministrem, že peníze na výstavbu a rekonstrukce jsou, ale chybějí projekty. „Z pohledu Evropy je co dohánět,“ reagoval Matyáš na objem staveb v západních zemích našeho kontinentu. „Nestabilita je děsivá,“ neodpustil si poznámku na neustálou výměnu představitelů institucí, které spravují české silnice a železnice. Zadávání veřejných zakázek by od ledna 2016 měl usnadnit nový zákon, který připravuje Ministerstvo dopravy.

Lucie Nováková

Zemřel Miroslav Ondříček, český kameraman světového formátu

Český film přišel o jednu z velkých osobností. V sobotu 28. března zemřel kameraman Miroslav Ondříček, bylo mu osmdesát let. Zprávu serveru iDnes.cz potvrdil o den později jeho syn David. Dlouholetý spolupracovník režiséra Miloše Formana se podílel na řadě filmů, mezi ty nejznámější patří například snímky Amadeus nebo Hoří, má panenko.

Poslední týdny života strávil ze zdravotních důvodů v péči lékařů. „Půldruhého měsíce už byl otec v nemocnici a nyní poslední týden v umělém spánku, takže odchod byl nakonec milosrdný,“ uvedl David Ondříček.

Ondříčkova smrt zasáhla značnou část české kulturní scény. „Mirkův odchod je pro mě nesmírně bolestný. Utěšuje mě jen, že krása, kterou vytvořil na plátně, tady zůstane navždy,“ citoval server režiséra Miloše Formana. „Kdekdo si zaslouží obdiv a kdekdo si zaslouží lásku. Ale on si zasloužil obojí, a to není žádná fráze. Natočil skvělé filmy a navíc o něm nikdo nemohl říct půl špatného slova,” prohlásil režisér Jan Hřebejk.

Právě s Formanem Ondříček spolupracoval mnoho let a společně dali vzniknout celé řadě snímků. K těm nejznámějším patří Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, ale také Ragtime a Amadeus, za něž byl nominován na Oscara za kameru. Ondříček natáčel i po boku režiséra Ivana Passera a dalších. Vyzkoušel si i práci v cizině, a to nejen s dlouholetým přítelem Formanem, ale také s několika zahraničními odborníky. Výsledkem jeho neobyčejně bohatého profesního života jsou čtyři desítky filmů, na nichž se podílel.

Známý kameraman sice dvě oscarové nominace v zisk zlaté sošky neproměnil, za svého života se však dočkal mnoha jiných ocenění. Za dlouholetý přínos českému filmu obdržel Českého lva, velmi si považoval také Ceny za přínos mezinárodní kinematografii od Unie amerických kameramanů. Ocenil jej mimo jiné i Mezinárodní karlovarský filmový festival a v roce 2006 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy.

Vojtěch Jurák

Thálii za celoživotní mistrovství si odnesly legendy Blanka Bohdanová a Josef Zíma

Patnáct osobností se stalo laureáty 22. ročníku Cen Thálie, který se již tradičně konal v pražském Národním divadle. Největšího potlesku se v sobotu 28. března dostalo Blance Bohdanové za její celoživotní činoherní mistrovství. Bez vřelého uznání publika nezůstal ani herec a zpěvák Josef Zíma, jenž si odnesl cenu za celoživotní operetně-muzikálové mistrovství.

„Za svůj nejvýznamnější divadelní počin považuji to, že jsem dokázala odejít z Národního divadla ze své vůle a zdravého úsudku. Po čtyřiceti čtyřech sezónách služby,“ řekla Bohdanová. Přesto stále působí v pražské Viole s hereckým partnerem Josefem Somrem, kterému na ceremoniálu věnovala zvláštní dík.

Josef Zíma, druhý divadelní velikán, který si odnesl cenu za celoživotní mistrovství, vyzdvihl své největší role a poděkoval všem, kteří ho divadelním životem provázeli. Vzpomněl především na jednu z největších rolí z inscenace v Rollandově Hře o lásce a smrti z roku 1964.

Ocenění za mimořádný jevištní výkon v činohře převzali Vilma Cibulková za ztvárnění Leni Riefenstahlové ve hře Leni (Divadlo v Řeznické) a Michal Isteník za roli Čičikova v Mrtvých duších (Městské divadlo Brno).

Za operní výkony byli oceněni Ivana Veberová (Mařenka z Prodané nevěsty, Divadlo J. K. Tyla v Plzni), Aleš Briscein (Jaroměr v Pádu Arkuna, ND Praha) a Zdenka Kareninová (celoživotní dílo).

V kategorii Opereta, muzikál a jiný hudebně dramatický žánr si Thálie odnesli sólisté Národního divadla moravskoslezského. Hana Fialová vloni excelovala v hlavní roli inscenace Edith a Marlene, která je pro ni „životní rolí“. Důkazem, že zpěvák z popové scény může prorazit i na divadelních prknech, se stal Tomáš Savka rolí Che v muzikálovém zpracování Evity.

Ceny se udělovaly i za tanečně-dramatické žánry, v nichž zvítězila baletka Tereza Podařilová z pražského ND, Richard Ševčík z Divadla J. K. Tyla v Plzni a za celoživotní mistrovství získala cenu sólistka ND Dagmar Ledecká Šebková.

Blanka Josephová Luňáková byla oceněna za celoživotní dílo (loutkové divadlo) a Lukáš Melnik získal Thálii v kategorii pro činoherce do 33 let.

Kolegium udělilo i zvláštní cenu Evě Kröschlové za mimořádný přínos českému divadelnímu umění v oblasti jevištního pohybu a tance.

Ceremoniál, který uváděl herec a režisér Antonín Procházka, vysílala živě Česká televize a poprvé také Český rozhlas Dvojka.

Kamila Bejlková

Pražský Febiofest skončil. Hlavní cenu získalo islandské drama Život v akvárku

Vítězem 22. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Febiofest se stalo islandské drama Život v akvárku. Režisér Baldvin Zophoníasson převzal na slavnostním ceremoniálu v pátek 27. března Grand Prix soutěže Nová Evropa a finanční odměnu ve výši pět tisíc eur, která má pomoci při distribuci filmu do kin.

Severské snímky bývají hodně depresivní a ani oceněný film není výjimkou. Velice naturalisticky líčí život matky a učitelky ve školce, která si musí přivydělávat prostitucí. „Příběh zneužívané hlavní hrdinky je opravdu z mé rodiny,“ přiznal Zophoníasson v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál. „Bohužel na Islandu jsou takové případy běžné a pravdou je i to, že u nás v rodině se o takových věcech dvacet let mlčelo.“

Organizátoři letošního ročníku Febiofestu udělili celkem pět cen Kristián za přínos světové kinematografii. Převzali ji herečka Kim Novaková, herci Alan Rickman a Jeroen Krabbé a režiséři Jean-Jacques Annaud a John Madden.

Porota také vyhlásila vítěze soutěže I ty jsi filmařem. Přihlásit se mohl kdokoli, jedinou podmínkou byl snímek natáčený tabletem nebo telefonem. Vítězem se stal Zdravko Krstanov s filmem A Guest, který porotu zaujal minimalistickým vyprávěním a autorovým citem pro detail.

Festival letos navštívilo přes 62 tisíc diváků, což je o 500 více než loni. Novinkou 22. ročníku byla sekce Febiofest Culinary Cinema, která spojovala zážitek z filmu a exkluzivní večeře. Od pondělí 30. března čekají diváky ve 14 českých městech Regionální ozvěny Febiofestu, které končí v pátek 17. dubna ve Zlíně.

Gabriela Lukášková

Výstava připomíná autora bankovek Oldřicha Kulhánka a poodhaluje jejich výrobu

Pražské Poštovní muzeum připomíná nedožité 75. narozeniny malíře a grafika Oldřicha Kulhánka, autora výtvarné podoby českých bankovek a mnoha poštovních známek. Návštěvníci tak mohou od pátku 27. března v budově muzea v ulici Nové mlýny vidět Kulhánkova díla užitého umění. Název výstavy Známky, bankovky, medaile jednoduše vystihuje, co organizátoři pro zájemce připravili.

„Chtěli jsme ukázat i trochu toho, co je pod pokličkou vzniku bankovek a známek – proto zde můžete vidět tiskové matrice a další předměty související s tiskem cenin,“ uvedl na tiskové konferenci kurátor výstavy Martin Říha. „Práce Oldřicha Kulhánka má v povědomí každý z nás, my chceme ukázat veřejnosti jejich výtvarnou kvalitu, třeba autorovu dokonalou kresebnou práci.“

Poštovní muzeum není jedinou institucí, která výtvarníkův odkaz v poslední době připomíná. „Navázali jsme na únorovou výstavu Tvář, tělo a svědomí v Akademii věd, která se věnovala Kulhánkově volné tvorbě. My pokračujeme jeho užitými díly,“ upřesnil ředitel Poštovního muzea Jan Novotný. Do Nových mlýnů se mohou těšit i obdivovatelé drahých kovů, na této výstavě se totiž podílela Česká mincovna, která zapůjčila unikátní neprodejné zlaté medaile s motivy českých bankovek. „Letos vyšla již šestá edice těchto medailí, tentokrát s námětem stokoruny, tedy zpodobněním Karla IV.,“ podotkl ředitel mincovny Aleš Brix.

Oldřich Kulhánek, narozený 26. února 1940 a za minulého režimu perzekvovaný, je autorem grafické podoby českých bankovek a od roku 1991 až do své smrti v lednu roku 2013 vytvořil pro Českou poštu 42 poštovních známek. Výstava v Nových mlýnech s rozsáhlým doprovodným programem, jenž je ke zhlédnutí na stránkách postovnimuzeum.cz, trvá až do 14. června.

Z tiskové konference Jaroslav Praisler

Role favorita fotbalistům nesvědčila: v boji o ME remizovali s Lotyšskem

Série vítězných utkání českého národního týmu skončila. Po čtyřech výhrách z podzimní části kvalifikace o postup na EURO 2016 ve Francii uhráli čeští fotbalisté v sobotním utkání s outsidery z Lotyšska pouze remízu. A to dali vyrovnávací gól minutu před koncem.

České jedenáctce se páté utkání, jež se hrálo v pražském Edenu, nepovedlo. Pokazila tak dobrý dojem ze své spanilé jízdy kvalifikací pod vedením trenéra Pavel Vrby, při které až do sobotního utkání zatím ani jednou nezaváhala.

Poloprázdný svatostánek v Edenu připomínal však spíše peklo než ráj. Borci v čele s kapitánem Tomášem Rosickým totiž nastupovali do utkání po dlouhé době jako jasní favorité, ale možná až příliš věřili v hladké vítězství. Nakonec byli rádi za remízu.

Po hrubce Bořka Dočkala inkasovali, navíc pořádně zabrali až po přestávce. „Moje chyba, špatně jsem to vyhodnotil. Přišlo mi, že hlavičkáři Lotyšů centry do vápna odvracejí lehce a chtěl jsem rozehrát přes prostředek na levou stranu, kde by byl David Limberský připravený na střelu. Myslel jsem si, že je soupeř dost daleko, že by to mohlo vyjít, bohužel to vystihl,“ kál se po utkání Dočkal v rozhovoru pro Českou televizi.

Čechům se na podzim podařilo porazit Nizozemsko, jež skončilo třetí na loňském MS, a Turecko. Proti oběma týmům se dokázali semknout a zabojovat. Tento způsob hry se však proti podceňovanému soupeři nekonal. „Musíme se na tenhle zápas podívat, pořádně si ho zanalyzovat,“ prohlásil Rosický.

Mohlo být i hůř, ale střídající Václav Pilař, který šel do hry za nevýrazného Jaroslava Plašila, v 89. minutě doslova dotlačil míč do lotyšské sítě a srovnal tak na konečný stav 1:1. V nastaveném čase měl tým ještě jednu vyloženou šanci, ale Tomáš Necid odkrytou bránu netrefil.

České mužstvo i po remíze zůstává na prvním místě skupiny A a s 13 body drží jednobodový náskok před druhým Islandem. V květnu tak ve vzájemném souboji půjde o čelo tabulky. Dalším překvapením je zaváhání favoritů skupiny z Nizozemska, kteří v utkání s Tureckem také pouze remizovali a na první Česko tak ztrácejí šest bodů.

Lukáš Vopršal

Litvínov je krok od hokejového finále, oba domácí zápasy zvládl i Třinec

Hokejisté Litvínova vstoupili rázně do semifinále play-off. Druhý tým základní části extraligy porazil Kometu Brno, byť těsně, v obou domácích zápasech. Následně uspěl také v prvním duelu v Brně a poslední vítězství ho dělí od postupu do finále. Brno napoprvé vyřazení odvrátilo, po čtyřech bitvách platí stav 3:1 na zápasy pro Litvínov.

Domácí utkání zvládl také vítěz základní části Třinec, který doma dvakrát porazil Spartu. První vyhrál jednoznačně, druhé po několika zvratech až v prodloužení. Ve třetím utkání využila domácího prostředí i Sparta.

Aktuální stav semifinálových sérií:
Třinec - Sparta 2:1 na zápasy (výsledky duelů 6:2, 5:4, 1:4)
Litvínov - Kometa Brno 3:1 (3:2, 2:1, 3:0, 1:4)

redakce

Počasí

Kdekdo už se těšil na první jarní víkend, na procházky či okopávání zahrádek. Ale místo slunečné oblohy se nám dostalo deště a zimy. Teploty nepřesáhly 10 °C. Je to někdy dilema, jestli už nosit letní oblečení nebo zimní kabáty. Ten, kdo se zrovna netrefí, riskuje prochladnutí. Ovšem v pondělí už bylo všem jasno, jelikož Česko zasáhl silný vítr a prudké deště. Počasí si s námi opravdu aprílově hrálo a chvilku bylo slunečno, podruhé padal sníh nebo kroupy. Na Strahově v Praze dokonce lítal polystyren, který byl připraven na zateplení budovy. Ale bylo i hůř - třeba řidičům na silnicích nebo strojvedoucímu vlaku, kterému na trati ležel povalený strom.

Lucie Nováková