12. dubna 2018, Carolina č. 942

události od 4. do 11. dubna


Z domova

Karlova univerzita oslavila jubileum, veřejnosti na den otevřela Karolinum

Zájemci si v sobotu 7. dubna mohli prohlédnout jinak uzavřené prostory Karolina, historické koleje Karlovy univerzity. Nejstarší vysoká škola v republice je na jeden den zpřístupnila u příležitosti oslavy 670. výročí svého založení. Lidem se otevřela Velká aula společně s dalšími sály komplexu, součástí byly i expozice věnované historii instituce a univerzitním insigniím. Akci předcházelo čtvrteční slavnostní zasedání, na němž promluvili rektor univerzity Tomáš Zima nebo předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD).

Velká aula, známá především coby místo imatrikulací a promocí, nabídla návštěvníkům přednášku o výstavbě Karolina či varhanní koncert. Přístupné byly rovněž Malá aula, Vlastenecký a Císařský sál. Jeden z vnitřních dvorů sídla uctil památku někdejšího studenta UK Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na protest proti lhostejnosti veřejnosti po vpádu vojsk Varšavské smlouvy.

Přidružená výstava předvedla předměty spjaté s univerzitními ceremoniemi i s minulostí nejstaršího vysokého učení v tuzemsku. K vidění byla žezla všech fakult včetně nové insignie Fakulty sociálních věd, rektorské a děkanské medaile nebo taláry. Podzemní místnosti Karolina obsahovaly především písemné památky. Návštěvníci si ve vitrínách mohli prohlédnout kopii zakládací listiny univerzity vydané králem Karlem IV., ale také písemnosti někdejšího rektora a myslitele Jana Husa nebo spisovatele a myslitele Petra Chelčického. Část expozice se věnovala významným osobnostem, které jsou se školou spojeny, k nimž patřili například první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, filozof a vědec Bernard Bolzano, filozof Jan Patočka anebo laureát Nobelovy ceny za chemii Jaroslav Heyrovský.

Univerzita Karlova k výročí uspořádala taktéž slavnostní zasedání, jež se konalo o dva dny dříve. Promluvili na něm jak rektor univerzity Tomáš Zima, tak šéf Senátu Štěch. Zima poukázal na názorové rozdělení společnosti a zdůraznil důležitou roli univerzity v bránění principů demokracie. „Členové akademické obce se nesmějí bát veřejně vystupovat v rámci naplnění třetí role univerzity. Musejí také pojmenovávat problémy, jaké skutečně jsou. Musejí komunikovat s lidmi a vysvětlovat jim složité otázky dnešního světa, ať už se jedná o to, kdo představuje dobro a zlo, lze-li to vůbec jasně říci. (...) Toto je naše role a naše odpovědnost. Záleží-li nám na budoucnosti naší země, Evropy a na tom, v jaké době a v jakých poměrech budou žít za dvacet či třicet let naši studenti a naše děti, nemůžeme se této odpovědnosti zříci,“ prohlásil.

Nejstarší a nejrozsáhlejší vysoké učení na našem území zřídil Karel IV. 7. dubna 1348. Za vzor si vzal univerzity v Boloni a Paříži. Karlova univerzita tehdy sestávala ze čtyř fakult, dnes je jich sedmnáct, z toho čtrnáct v Praze, dvě v Hradci Králové a jedna v Plzni. Celkem na univerzitě studuje okolo padesáti tisíc studentů a škola zaměstnává asi osm tisíc pracovníků.

Z Karolina Jan Hrdlička

Na Václavském náměstí se znovu demonstrovalo. Tentokrát proti premiérovi

Už třetí letošní demonstrace se uskutečnila v pondělí 9. dubna v podvečer na pražském Václavském náměstí. Terčem protestu byl premiér v demisi Andrej Babiš. Akce, na níž se sešly až tisíce lidí, trvala asi hodinu a zakončila ji Dagmar Pecková, která zazpívala národní hymnu. Poté se skupina asi 200 převážně mladších lidí vydala k Pražskému hradu. Do ulic vyšli lidé také téměř v dvacítce dalších měst.

Hesla Babiše do koše nebo Krást není normální skandovaly tisíce lidí po celé České republice. Vadí jim trestně stíhaný premiér v demisi Andrej Babiš, který je podle nich překážkou vzniku fungující vlády s důvěrou. Ačkoliv se oficiálně jednalo o akci nepolitickou, v Praze se v davu objevilo několik členů TOP 09 či Pirátů.

„Jsme moc rádi, že je tu tolik vás, studentů. Dodává nám to energii,“ uvedl exkluzivně pro Carolinu neúspěšný kandidát na prezidenta a čerstvý zakladatel spolku Společně pro Česko Jiří Drahoš. „Budoucnost už není pro nás, ačkoliv i my si přejeme dožít ve státě, kde se žije příjemně. Je to ale hlavně vaše budoucnost, o kterou se bojíme a za kterou bojujeme,“ dodala jeho žena Eva.

Na Václavském náměstí vystoupilo několik lidí včetně organizátora Mikuláše Mináře. „Nedemonstrujeme proti výsledku voleb, ale proti člověku, který nemá dostatek sebereflexe a chce být za každou cenu premiérem, takže už tu šest měsíců nemáme slušnou vládu,“ řekl. Babiš sám se podle iDnes.cz vyjádřil k protestům při své návštěvě Královéhradeckého kraje. „Pro mě je podstatné, že nás volilo 1,5 milionu lidí,“ uvedl. Hnutí ANO 2011 v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny získalo 29,64 % hlasů. Minulý čtvrtek zkrachovala jeho jednání s ČSSD o společné vládě s tichou podporou komunistů. Poté, co se strany shodly na programových bodech, ztroskotala debata podle Babiše na postu ministra vnitra. Hnutí ANO se jednoho ze silových ministerstev, které bylo pro sociální demokraty klíčové, nechtělo vzdát. Podle ČSSD ale odmítlo všechny varianty složení koaliční vlády, v níž by trestně stíhaný Babiš nefiguroval.

Premiér v demisi v pondělních Lidových novinách připustil, že by respektoval, kdyby prezident Miloš Zeman pověřil sestavováním vlády někoho jiného. Padlo jméno současného vicepremiéra Richarda Brabce. Při úterním jednání však Zeman Babišovi doporučil, aby pokračoval v jednání o vládě s SPD a KSČM.

Pondělní akce byla už třetí velkou politicky zaměřenou demonstrací v roce 2018. Poprvé lidé protestovali proti Zdeňku Ondráčkovi (KSČM), kterého poslanci zvolili do čela sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Druhou akcí podpořili Českou televizi. Organizátor pondělní demonstrace Mikuláš Minář prohlásil, že lidé přijdou zase a budou chodit do té doby, než dosáhnou svého – tedy premiéra, který nebude trestně stíhaný a nebude překážet možnosti sestavení vlády. Další protest s názvem Poslední výzva! je naplánován na příští úterý.

Z Václavského náměstí Jan Křovák

Do vlády s Babišem raději ne, zní výsledek diskusního večera

Debatu nazvanou S Babišem, nebo proti Babišovi? uspořádaly ve čtvrtek 5. dubna Klub na obranu demokracie a TOPAZ, politický institut strany TOP 09. Čtyři publicisté v Michnově paláci řešili otázku, zda by opoziční strany, především ty z tzv. demokratického bloku (TOP 09, ODS, KDU-ČSL a STAN), měly jít do vlády v čele s Andrejem Babišem, nebo se od něj naopak distancovat a nechat ANO, aby se případně spojilo s SPD a komunisty. Diskusi moderoval šéfredaktor Týdeníku Echo Dalibor Balšínek. Tři ze čtyř přítomných byli proti účasti ve vládě. Lenka Zlámalová z Týdeníku Echo i publicisté a komentátoři Adam Drda a Bohumil Doležal se shodli, že Babiš by ostatní strany pouze využíval. Podle Drdy by se navíc vzdaly možnosti ho kritizovat. „Zásadní je, aby zůstala nějaká politická opozice,“ zdůraznil. S tím souhlasil i Doležal. Uvedl, že opozice patří k demokracii stejně jako vláda, přestože nesmí sklouznout k pouhé pasivní rezistenci.

Odlišný názor zastával jen David Klimeš, šéfanalytik týdeníku Ekonom. Zamýšlel se nad tím, co opoziční strany za půlrok od voleb udělaly, a dodal, že jim chybí faktická agenda. Tedy nějaký program, který by občanům dal důvod je podpořit, než aby jen upozorňovaly, co udělal premiér v demisi špatně. Takový program by dokázal Babišovu moc omezit účinněji než čekání na jeho chyby, protože by mohl přetáhnout voliče ANO. V tomto ohledu Klimeš ocenil Piráty. Poukázal také na možnost, že neúčast tzv. demokratického bloku ve vládě by mohla mít horší důsledky než jejich zapojení. Zopakoval proto titulek svého komentáře z loňského listopadu Demokraté si musí vybrat: Buď bránit vládnutí Babiše, nebo zabránit vládě rasistů a komunistů.

Proti tomu se stavěla Zlámalová. Komunisty označila za vyhořívající stranu a ani v SPD nevidí tak velké nebezpečí jako v Babišovi. Opozice podle ní především „musí předvést sílu“. A to i za cenu přetrpění období, kdy budou vládnout extremisté a komunisté.

Na diskusi dorazil i Karel Schwarzenberg, prezident TOPAZu a bývalý předseda TOP 09. Souhlasil s názorem, že zmiňované opoziční strany by do vlády jít neměly. Upozornil ale, že narazily všechny a že je třeba, aby se nyní posadily a upřednostnily společný zájem – nedovolit, aby došlo k narušení demokracie. „Nebojím se Babiše, bojím se naší vlastní nečinnosti,“ prohlásil.

Z Michnova paláce Petr Behenský

Ze zahraničí / Bohemika / Slovenika

První zahraniční cesta Miloše Zemana po jeho znovuzvolení vedla do Vysokých Tater

Miloš Zeman spolu s manželkou Ivanou absolvoval od 4. do 6. dubna třídenní návštěvu Slovenska. Prezidenta čekal uvítací ceremoniál u Grand Hotelu Kempinski na Štrbském Plese ve Vysokých Tatrách. Po něm následovalo setkání se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou. Na tiskové konferenci prezidenti nastínili společný program letošního roku a to především oslav, které obě země ke 100. výročí vzniku Československa plánují.

Na Slovensko dorazila neplánovaně také Kateřina Zemanová, a jak uvedl na twitteru prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, připravila tak rodičům milé překvapení. To, že si vzácný host z Česka pro svou návštěvu vybral Tatry místo tradiční Bratislavy, slovenský prezident náležitě ocenil. Dobré vztahy mezi dvěma hlavami států potvrdil i fakt, že si navzájem tykali. „Neznám dvě země tak blízké jako Česko a Slovensko,“ poznamenal Kiska. „Jsem tady rád a cítím se tu jako doma,“ souhlasil Zeman.

Za poslední česko-slovenský problém Miloš Zeman označil neexistenci Českého domu v Bratislavě. Uvedl však, že má příslib nejmenovaného podnikatele, který by se rád na stavbě domu podílel, a jeho otevření by chtěl prezident stihnout do konce svého mandátu. Kiska přislíbil, že se Slovensko o Český dům postará. V týž den stihla česká hlava státu také setkání s novým slovenským premiérem Peterem Pellegrinim. Na zbytek dne hostitel naplánoval program na počest českého prezidentského páru. Patřila k němu i společná projížďka obou hlav států v kočáře, při níž se diskutovalo převážně o historii našich sousedů.

Český prezident byl v Tatrách po 20 letech, avšak jeho příští návštěva v nejvyšším pohoří Slovenska se uskuteční již začátkem října tohoto roku, kdy se zde sejde s ostatními prezidenty států visegrádské čtyřky. 30. října se pak podívá na Slovensko znovu při příležitosti oslav v Martinu. Andrej Kiska navštíví ČR v tomto roce taktéž dvakrát. Na 28. října přijal pozvání na oslavy 100. výročí vzniku Československa a spolu se svým českým kolegou se zúčastní jízdy prezidentským vlakem z Brna do Bratislavy. Návštěvou Slovenska se Zeman rozhodl držet tradice, kdy vždy první či poslední zahraniční cesta českého nebo slovenského prezidenta vede do druhého státu bývalé československé federace.

Rebecca Diatilová

Ekonomika

Životní podmínky Čechů se lepší, přesto je chudoba stále tématem

Z nejnovějších údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) pro rok 2017 vyplývá, že příjmovou chudobou je ohroženo 9,1 % Čechů, o 0,6 % méně než předloni. Ačkoliv je na tom ČR v ohrožení příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením lépe, nežli je evropský průměr, chudoba je i zde stále tématem.

Jak ale dnes chudoba v ČR vypadá a jaká jsou možná řešení? I o těchto otázkách se mluvilo ve čtvrtek 5. dubna v holešovickém kině Bio Oko. Akce se konala v rámci projektu Občanské večery, který zaštiťuje nezisková organizace Volit pomáhá. Hosty byli novinářka Saša Uhlová a sociolog Daniel Prokop, večerem pak provázela Alena Švejnohová.

Jedním z témat, které celou diskusí rezonovalo, je otázka chudoby v souvislosti s ohrožením demokracie. Česko paradoxně není v takové míře zasaženo extrémní chudobou, ale je tu 28,1 % domácností, které si nemohou dovolit nenadálý výdaj ve výši 10 200 korun. A právě u nich je podle Prokopa největší riziko ohrožení demokracie a příklonu k extremismu. Pro tyto lidi často nehraje roli, jestli je tu demokracie, či nikoliv.

Dalším velkým problémem je nadprůměrná regionální nerovnost a také extrémní zatížení určitých skupin populace. K těm nejohroženějším u nás patří například matky samoživitelky, jejichž situaci ztěžuje i neexistující systém sociálního bydlení. ČSÚ ve své publikaci Životní podmínky uvádí, že v roce 2017 bylo příjmovou chudobou ohroženo 31,4 % jednotlivců s dětmi, z nichž 11,7 % bylo ohroženo i materiální deprivací. Druhou nejohroženější skupinou jsou pak jednotlivci nad 65 let, u nichž byla vloni míra ohrožení na 28,3 %, přičemž hranice příjmů na domácnost jednotlivce byla stanovena na 11 195 korun za měsíc.

Na otázku z publika, zdali je možné určit částku, se kterou člověk může vyžít, odpověděla Uhlová: „Faktorů, které ovlivňují naše přežití, je spousta, proto nelze jednoznačně určit minimální částku. Pro někoho, kdo vydělává 12 tisíc, ale má kde bydlet, může být takový příjem dostačující. Naopak někomu, kdo sice vydělává 20 tisíc, ale za nájem zaplatí 15 tisíc, tato částka k vyžití stačit nebude.“

Z debaty Helena Malá

Kultura

Sedmnáctou Knihou roku Magnesia Litera se stala Opuštěná společnost novináře Taberyho

Na Nové scéně Národního divadla se ve středu 4. dubna předávaly výroční knižní ceny Magnesia Litera 2018. Kromě oznámení vítězů v 11 kategoriích byly také vyhlášeny výsledky hlasování čtenářů a odborné veřejnosti o nejlepší knihy posledních 99 let.

Knižní esej Opuštěná společnost šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho, zasazující současnou politickou situaci do historických souvislostí od vzniku Československa, zvítězila v hlasování 183 knihkupců, spisovatelů a překladatelů. Naposledy v této kategorii uspěla nebeletristická kniha v roce 2014, kdy vyhrál nakladatel Jiří Padevět s Průvodcem protektorátní Prahou. Spolu s cenou dostal Tabery finanční odměnu 200 tisíc korun.

Literu za prózu získal vědec Josef Pánek s novelou Láska v době globálních klimatických změn a Cenu za knihu pro děti obdržel román Transport za věčnost Františka Tichého, odehrávající se v protektorátní Praze a terezínském ghettu. Po jedné nominaci v obou těchto kategoriích měla Petra Soukupová, což z ní na letošním předávání dělalo jedinou literátku s více než jednou nominací. Ani jednu ale neproměnila. Cenu Magnesia blog roku si odnesli tvůrci satirického katolického portálu Tisíckráté, kteří glosují aktuální dění. Kosmas cenu čtenářů, o níž jako jediné rozhoduje široká veřejnost, získal Ota Kars za biografii o herci Tomáši Holém Jmenuju se Tomáš. Letos hlasovalo rekordních 10 tisíc čtenářů.

V rámci mimořádné kategorie Knihy století zvítězila u veřejnosti humoristická kniha Saturnin Zdeňka Jirotky. Mezi odborníky vyhrál román Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za stoleté války. Letošní ceny Magnesia Litera provázela kontroverze kvůli absenci posledního románu Jáchyma Topola Citlivý člověk mezi nominovanými. Publicista a šéfredaktor stanice ČRo Vltava Petr Fischer, jenž je zároveň předsedou poroty, pro server iRozhlas.cz řekl, že ke konfliktům v souvislosti s nominacemi dochází vždy, a přestože v případě Topola s výsledným rozhodnutím nesouhlasí, je rád, že situace podnítila diskusi o smyslu knižní ceny.

Celkové výsledky – Magnesia Litera Kniha roku: Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka k Babišovi (Erik Tabery), Litera za prózu: Láska v době globálních klimatických změn (Josef Pánek), Moleskine Litera za poezii: Obcházení ostrova (Milan Děžinský), Litera za knihu pro děti: Transport za věčnost (František Tichý), Litera za naučnou literaturu: Paneláci (Lucie Skřivánková, Rostislav Švácha a kolektiv), Litera za nakladatelský čin: Liber viaticus Jana ze Středy (Pavel Brodský, Kateřina Spurná, Marta Vaculínová), Litera za překladovou knihu: Hřbitovní hlína (Máirtín Ó Cadhain – přeložil Radvan Markus), Litera za publicistiku: Antialkorán (Patrik Ouředník), DILIA Litera pro objev roku: Magor a jeho doba (Marek Švehla), Kosmas Cena čtenářů: Jmenuju se Tomáš (Ota Kars), Magnesia blog roku: Tisíckráte (Felix Culpa).

Knihy století – Výběr veřejnosti: 1. Saturnin (Zdeněk Jirotka), 2. Osudy dobrého vojáka Švejka za stoleté války (Jaroslav Hašek), 3. Divadlo Járy Cimrmana (Smoljak, Svěrák, Cimrman); Výběr odborné veřejnosti: 1. Osudy dobrého vojáka Švejka za stoleté války (Jaroslav Hašek), Obsluhoval jsem anglického krále (Bohumil Hrabal), 3. Bylo nás pět (Karel Poláček). Další informace je možné nalézt na oficiálních stránkách Magnesia Litera.

Podle TV přenosu Jiří Lacina

Dny evropského filmu popětadvacáté nabídly nejlepší snímky starého kontinentu

Už popětadvacáté se v Česku konala každoroční přehlídka Dny evropského filmu. Celkem 49 snímků se od 6. do 12. dubna promítalo v pražských kinech Světozor, Lucerna a Kino Pilotů. Festival divákům nabídl také doprovodný program zaměřený na hudbu a literaturu, ale i semináře pro seniory, děti a kinaře, výstavy plakátů či debaty se zajímavými hosty. Paralelně s pražskou projekcí se Dny evropského filmu konaly i v Brně, od 17. dubna budou až do konce příštího týdne doznívat formou Ozvěn v regionech: v Hradci Králové, Červeném Kostelci, Boskovicích, Hodoníně a Jablonci nad Nisou.

Jubilejní ročník Dnů evropského filmu zahájila polská Tichá noc režiséra Piotra Domalewského. Vánoční drama o komplikovaných rodinných vztazích proměnilo 10 z 11 nominací na filmovou cenu Polský orel: za nejlepší film, režii, zvuk, scénář, kameru, herce (Dawid Ogrodnik), dále za mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Arkadiusz Jakubik), ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Agnieszka Suchora) a obdrželo i ceny v kategoriích Objev roku a Cena diváků. Z festivalu v Gdyni si režisér Domalewski odvezl dvě hlavní ceny.

Snímky se představily v sedmi kategoriích. Výběr toho nejlepšího za poslední dva roky nabídla sekce Best of. V ní byl zařazen Hmyz režiséra Jana Švankmajera. Vznikl v česko-slovenské koprodukci, stejně jako Špína, kterou natočila mladá režisérka Tereza Nvotová. Patřily sem také snímek A Ciambra Itala Jonase Carpignana natočený v duchu italského neorealismu, drsné rakouské drama Nejlepší ze všech světů Adriana Goigingera či španělská komedie Jak být normální, kterou režírovala Leticia Dolera.

Pro milovníky děsu, ironie a černého humoru je určená nová sekce Paint It Black. Filmy s hudební tematikou se představily ve Film & Music, která byla letos velice rozmanitá – od dokumentu Když myslím v noci na Německo o vzestupu německé techno scény až po komedii o nejslavnější flamenco tanečnici Antonii Santiago Amador s názvem La Chana (režie Lucia Stojević). Dokumentárním filmům patřila kategorie €Docs. Způsob zachycení literatury ve filmu mohli diváci zhodnotit v sekci K věci – V hlavní roli literatura. LUX Film Prize uvedla vítězný snímek ceny Evropského parlamentu LUX s názvem 120 BPM (Robin Campillo). Evropskou filmovou cenou za nejlepší film byl ohodnocen Čtverec (Ruben Östlund). Společně s ním se v sekci MEDIA – Evropské špičky představily další významné počiny uplynulých let: útrapy staršího manželského páru v Lásce (Michael Haneke), strhující polské drama Ida (Pawel Pawlikowski), Mládí a Velká nádhera (Paolo Sorrentino) a další.

Anna Mikolandová

Divadlo Continuo uvedlo v Praze svou novou inscenaci Poledne

„Pravdu, prosím!“ těmito slovy začíná inscenace Poledne inspirovaná příběhem, který odstartovalo pět minut svobody na moskevském Rudém náměstí 25. srpna 1968. Tehdy tam v poledne osm Rusů poklidně protestovalo proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Divadlo Continuo, jehož zakladateli a uměleckými vedoucími jsou manželé Helena a Pavel Štouračovi, patří už několik let k nejlepším experimentujícím souborům v republice, přesto o něm většina veřejnosti nikdy neslyšela. Není totiž pražské, už 20 let sídlí na starém statku v jihočeských Malovicích, kde během roku pořádá krom jiného i několik představení.V hlavním městě se Poledne po březnové premiéře v La Fabrice hrálo také 8. a 9. dubna.

Inscenace v sobě snoubí principy pohybového a dokumentárního divadla. Chvílemi divák žasne nad tanečními kreacemi a pohybovou flexibilností herců, jindy nad holými fakty, z nichž příběh sestává. Hlavní hrdinkou díla i reálné události je Natalia Gorbaněvská – žena, která na Rudé náměstí přišla protestovat i s tříměsíčním synem v kočárku. Díky němu ji tajná policie nechala na rok být, a ona tak mohla o celém procesu informovat zahraniční média. Ostatní účastníci demonstrace byli pozatýkáni, vyslýcháni a odsouzeni – k odnětí svobody, vyhnanství nebo nucenému pobytu v psychiatrické léčebně. Ten nakonec čekal i Gorbaněvskou, dříve však stihla napsat knihu Poledne, z níž inscenace vychází.

Divadlo Continuo zavádí diváka do několika situací a prostředí příběhu často jen pomocí pohybu a několika málo replik. Přesto je ze všeho cítit strach, bezmoc a bolest všech obětí procesu, ale i těch, kteří se podílejí na zločinech sovětského režimu. To vše velmi čistou a jednotnou formou, doprovázenou dynamickou živou hudbou, jejímž autorem je člen souboru Elia Moretti.

Impuls pro zpracování tématu vznikl už v roce 2013, a to poté, kdy bezpečnostní složky zadržely na Rudém náměstí v Moskvě 25. srpna toho roku skupinu osob, která si chtěla připomenout události srpna 1968. Přípravě inscenace pak předcházel rozsáhlý výzkum – studium historických dokumentů, ale i výlet do Paříže za rozhovory s přímými aktéry demonstrace nebo jejich příbuznými.

Divadlo Continuo vytvořilo také interaktivní instalaci, kterou si diváci mohou prohlédnout vždy hodinu před a po představení a která v sobě nese myšlenky Alexandra Solženicyna, jež se staly mottem projektu: „Hodiny komunismu už své odbily. Jeho betonová stavba se však ještě nezhroutila. Jen bychom si měli dát pozor, abychom místo osvobození nebyli rozdrceni jeho ruinami.“

Z představení Marta Hermannová

22. ročník soutěže Cena Praha fotografická ovládl snímek Cesta na Měsíc

V Brožíkově sálu na Staroměstské radnici se ve čtvrtek 5. dubna slavnostně vyhlašovaly výsledky soutěže Cena Praha fotografická. Hlavní ocenění napříč všemi kategoriemi, Cenu primátorky hlavního města Prahy, získala Marcela Kybalová za snímek Cesta na Měsíc.

Soutěžilo se celkem v šesti kategoriích. Čtyři z nich jsou již tradiční: Krása Prahy a její proměny, Lidé v Praze, Problémy Prahy a Kronika hlavního města. Letos přibyly ještě dvě nové: Hlubočepy a Fotografováno mobilem. Rozhodovalo se mezi 1034 fotografiemi 106 autorů. Těmi byli profesionálové (umělecký fotograf Jiří Šebek, Lukáš Janičina a další) i amatérští fotografové. Sedmičlenná porota v čele s Andrejem Reiserem hodnotila zejména originalitu záběrů a individuální tvůrčí přístup k ztvárnění jednotlivých témat.

O největší překvapení soutěže se postaral zdaleka nejmladší účastník, 21letý Vojtěch Drs, který obdržel Cenu Svazu českých fotografů za snímek s názvem Nehleď na umělce, v němž zachytil svou zálibu v parkurování v ulicích Prahy. Mezi ostatními oceněnými se vyjímal nejen generačně, ale i celkovým pojetím fotografie.

Předávání cen vítězům jednotlivých kategorií doprovázel kytarový virtuos Štěpán Rak, který přítomné potěšil vlastními interpretacemi známých melodií. Soutěž se koná pod záštitou primátorky hlavního města Prahy Adriany Krnáčové a starosty Městské části Praha 1 Oldřicha Lomeckého. Více než 150 vybraných snímků je k vidění na Staroměstské radnici až do 28. dubna.

Ze slavnostního předávání Anna Sedláková

Hiphopoví interpreti oslavili 45 let od vzniku svého žánru

Tresor Club hostil v pátek 6. dubna akci s názvem Hip Hop slaví 45 vol. 1, první ze tří plánovaných koncertů, jež připomínají 45. výročí vzniku nejpopulárnějšího hudebního žánru současnosti. Mezi hosty se objevili Zverina, Strapo či kultovní Indy & Wich.

„Kdopak to dnes slaví?“ tázal se Indy, když se na pódiu chopil mikrofonu. 11. srpna 1973 se představil dnes již legendární DJ Kool Herc na sousedském večírku v newyorském Bronxu, kde světu představil zárodek toho, čemu dnes říkáme hip hop. Podle žebříčku společnosti Nielsen, která monitoruje prodeje hudebního a vizuálního obsahu na území USA, v roce 2017 hip hop poprvé v historii překonal rock, a stal se tak dominujícím hudebním odvětvím.

V duchu této skutečnosti odstartovala pražský večírek slovenská dvojice rapperů Zverina a Shomi. Zpočátku rozpačité publikum postupně projevilo větší entusiasmus, když se za mikrofonem vystřídali další zástupci slovenské scény: reprezentant Bratislavy Suvereno a následně trnavský rodák Strapo, jenž předvedl energickou show, do níž zapojil i diváky. Vrcholem večera bylo vystoupení proslulého pražského uskupení Indy & Wich, rapperů Indyho a LA4 v zádech s DJ Wichem za hracími deskami. Zazněly jak největší hity z počátku minulého desetiletí, tak novější skladby z jejich katalogu. Programem návštěvníky provázel moderátor přezdívaný Epic. Zbývající dva koncerty z této hiphopové trilogie se chystají na léto, respektive na říjen, kdy se závěrečný koncert odehraje v souznění s oslavami 100 let od vzniku Československa.

Z Tresor Clubu Adam Praus

Sport

Čeští tenisté přehráli Izrael. O Světovou skupinu si zahrají s Maďary

Daviscupový výběr si v pátek 6. a sobotu 7. dubna v Ostravě poradil s Izraelem poměrem 3:1 na zápasy a probojoval se do baráže o elitní skupinu. Ta se uskuteční od 14. do 16. září v Maďarsku.

Jiří Veselý s Adamem Pavláskem potvrdili role favoritů a postarali se společně o všechny tři body českého výběru. Páteční program odstartoval zápas Veselého s Edanem Leshemem. Český tenista se mohl spolehnout na svůj servis i kvalitní hru od základní čáry a utkání naprosto dominoval, za necelou hodinu získal po setech 6:0 a 6:1 první bod. Pavlásek odehrál o poznání náročnější utkání. S izraelskou jedničkou Dudim Selou dokonce prohrál první set. Pak se ale zlepšil na returnu a dokázal Selu porazit 3:6, 6:3 a 6:1. Pro bíloveckého rodáka to byl premiérový zápas v daviscupové dvouhře.

Rozhodující bod přidali Veselý s Pavláskem hned ve čtyřhře. Izraelskou dvojici Jonathan Erlich/Yshai Oliel zdolali po vyrovnaném boji 6:2, 3:6 a 6:3. „Byl to těžký zápas. Začali jsme skvěle, ale poté se Izraelci otřepali, mladý Oliel začal výborně returnovat. Ale jsem velmi rád, že jsme to zvládli,“ uvedl Pavlásek pro Českou televizi. Za rozhodnutého stavu nastoupil ke svému debutu v Davis Cupu Václav Šafránek. Osmnáctiletý Oliel jej však porazil ve dvou setech 7:5 a 6:3, a upravil tak konečné skóre na 3:1 pro Česko.

Úterní londýnský los přiřkl českému výběru za soupeře Maďarsko. „Je to bezejmenný soupeř s velice slušným prvním hráčem. Ale na druhou stranu určitě hratelný, přes kterého se chceme vrátit do Světové skupiny,“ komentoval pro iDnes.cz soupeře kapitán Jaroslav Navrátil. V baráži se na rozdíl od zápasů evropsko-africké skupiny bude hrát na tři vítězné sety. Veselého s Pavláskem by měli doplnit Lukáš Rosol a Roman Jebavý. Maďaři se nejspíš představí v sestavě Márton Fucsovics, Attila Balázs, Piros Zsombor a Gábor Borsos.

Z Ostravy Marek Stodůlka

Boleslav přibrzdila rozjetý Jablonec, Sparta konečně vyhrála a Plzeň utrpěla debakl

Fotbalisté Jablonce se po zimní přestávce rozehráli do skvělé formy. Všech šest jarních zápasů vyhráli a posunuli do boje o evropské poháry. Ve 23. kole HET ligy ale zajížděli svěřenci Petra Rady do Mladé Boleslavi, kde v lize neuspěli od května 2011. Středočeši se sice letos trápí ve druhé polovině tabulky, nicméně v posledních kolech se alespoň výsledkově zvedli a už tři zápasy neprohráli.

Hosté potvrzovali formu a prakticky od začátku byli aktivnější, měli lepší pohyb i kombinaci a tlačili se do vápna Boleslavi. Domácí dobře bránili a nedovolovali přímé ohrožení Polačkovy branky, naopak sami dokázali z ojedinělé šance udeřit. Ve 28. minutě centroval Petr Mareš z rohového kopu na zadní tyč, odkud volný Aleksandar Šušnjar sklepl míč před branku a Antonín Křapka ho usměrnil za záda gólmana Víta Hrubého. „Balon byl hodně dlouhý, nebyl prudký, letěl a Šušnjar měl spoustu času, aby to mohl ještě vrátit. Úplně zbytečná situace,“ řekl serveru iSport.cz v pozápasovém rozhovoru trenér hostí Petr Rada k obdržené brance.

Druhý poločas se opět nesl ve znamení jablonecké převahy. Hned po přestávce David Lischka po rohovém kopu hlavičkoval nad branku, což ale byla na dlouhou dobu poslední nebezpečná akce Severočechů. Až tři minuty před koncem se jim povedlo vyrovnat, z dalšího rohu se hlavou trefil Martin Doležal. Těsně před koncem se po dvou žlutých kartách v rozmezí necelých dvou minut nechal zbytečně vyloučit Michal Trávník, a Jablonec tak ztratil šanci na obrat, týmy se tedy rozešly smírně.

V ostatních sobotních zápasech uspěla obě pražská “S”. Slavia těsně vyhrála v Brně, Sparta naopak v malém pražském derby přesvědčivě přehrála Duklu a po pěti remízách v řadě si konečně připsala tři body. Zlín v souboji týmů z konce tabulky doma padl s Ostravou, letos výborně hrající Olomouc překvapivě jen remizovala s Jihlavou a Liberec na vlastním hřišti prohrál s Teplicemi.

Nedělní program nabídl jen dva zápasy – Karviná popáté v řadě remizovala, tentokrát hrála bez branek se Slováckem, a pražští Bohemians v závěru celého kola překvapili drtivou výhrou nad ještě stále vedoucí Plzní.

Výsledky 23. kola: Brno – Slavia 0:1, Sparta – Dukla 3:0, Boleslav – Jablonec 1:1, Zlín – Ostrava 0:2, Olomouc – Jihlava 1:1, Liberec – Teplice 1:2, Karviná – Slovácko 0:0, Bohemians – Plzeň 5:2

Pořadí po 23 kolech: 1. Plzeň 52 bodů, 2. Slavia 45, 3. Olomouc 41, 4. Liberec 41, 5. Jablonec 40, 6. Sparta 39, 7. Bohemians 34, 8. Teplice 31, 9. Karviná 25, 10. Boleslav 25, 11. Zlín 24, 12. Jihlava 23, 13. Dukla 23, 14. Slovácko 21, 15. Brno 20, 16. Ostrava 19

Z Adidas Arény Michal Konvalina

Spolky volají SOS. Postrádají systém v rozdělování finančních prostředků ve sportu

Sportovní infrastruktura je v havarijním stavu. Vypovídá o tom fakt, že průměrné stáří areálů a hřišť je 48 let a 92 % objektů bylo postaveno před rokem 1989. Na tiskové konferenci 10. dubna v Praze to uvedli vrcholní představitelé sportovních spolků: České unie sportu, České obce sokolské a Sdružení sportovních svazů ČR. Požadují, aby stát zajistil finanční prostředky na údržbu a provoz sportovních klubů, tělovýchovných jednot a jejich sportovišť, jak už několikrát slíbil.

„Zejména u malých TJ se sportem na amatérské úrovni je finanční situace naprosto kritická. Pohybujeme se na hranici samé udržitelnosti. Většina budov je ve špatném technickém stavu, který opravujeme svépomocí a brigádně. Cvičitelé pracují zadarmo a často dotují i pomůcky na cvičení. Domnívám se, že na každého aktivně sportujícího člena by měla být dotace. Pokud člověk žije zdravě a sportuje, méně využívá léčebných výloh ze státní kasy,“ uvádějí členové TJ Sokol Čekyně. Podobný názor zaznívá i z TJ Lokomotiva Karlovy Vary: „Uvítali bychom, kdyby se skutečně někdo přišel podívat, jak vypadají jednotlivé areály klubů, a podle toho byly objektivně řešeny žádosti o dotace, aby kluby s novými areály nedostávaly více peněz než ty s chátrajícími hřišti.“

V posledním roce se nevypisoval Program IV, z nějž sportovní subjekty čerpaly velkou část prostředků, což situaci s majetkem ještě zhoršilo. Toto rozhodnutí značně ovlivnilo jejich finanční správu, protože 42 % sportovních klubů a tělovýchovných jednot chtělo čerpat prostředky právě z něho.

Česká unie sportu, Česká obec sokolská a Sdružení sportovních svazů ČR spravují majetek v hodnotě 50 miliard korun. Stát převedl většinu majetku do správy sportovních klubů a jednot v rámci změny institutu trvalého užívání v roce 2002. Sportovní organizace získaly majetek mnohdy v havarijním stavu, a navíc nedostaly dostatek finančních prostředků na jeho provoz a údržbu. Od roku 2002 do minulého roku stát přispíval na provoz a údržbu sportovních areálů a sportovišť mezi čtyřmi sty až pěti sty miliony. Státní aparát se však zavázal, že bude každoročně připívat na provoz a údržbu 2 % jejich celkové ceny.

Starostka České obce sokolské Hana Moučková dále uvedla, že metodika v programu oprav a údržby sportovních objektů nebere v úvahu historickou hodnotu budov, které byly vybudovány více než před sto lety.

Činnost sportovních klubů se financuje často přímo z rozpočtů měst a obcí a podíl státních prostředků je minimální. „Více než třem čtvrtinám tělovýchovných jednotek a sportovních klubů chybí finanční prostředky na jejich základní fungování. To s sebou samozřejmě nese dalekosáhlé dopady spojené se zdravím obyvatelstva. Na místo státu musí vstoupit obce, kraje a zdroje domácností, aby udržely existenci sportovišť,“ prohlásil František Lukl, předseda Svazu města a obcí ČR. Obce však nemohou přispívat většími částkami, protože mají pravidla, podle nichž mohou investovat pouze do svého majetku, proto přispívají alespoň v rámci grantových programů.

V prosinci 2016 slíbil premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), že stát do sportu v roce 2017 vloží ze státního rozpočtu sedm miliard. Ministr financí Andrej Babiš (ANO), než skončil ve funkci, tento návrh přijal. Sportovní spolky se však sedmi miliard nedočkaly. Ze slibu premiéra nakonec zmizelo 1,5 miliardy korun, protože na sportu se opět v rámci škrtů šetřilo.

Z Kongresového centra Helena Králová

Počasí

Počasí

Před dvěma týdny jsme si stýskali, že s letním časem nepřišly také letní teploty. Už je máme. I letní oblečení a letní sezonu – Vltavu od Národního divadla ke Karlovu mostu brázdí v dubnu stejně jako v červenci či srpnu desítky šlapadel. Hezké počasí vládne i na dalších místech, byť teploty, zejména ty ranní (kolem 5 stupňů) neumožňují celodenní chození v kraťasech a tričku. Předpověď hlásí téměř na celém území sice vysoké teploty, až 25 stupňů, ale tu tam i nějaký déšť. Inu, vždyť je apríl!

redakce