26. ledna 2012, Carolina č. 793

Ministra Dobeše ve sporu s univerzitami o vysokoškolskou reformu podpořil prezident

Akademická obec Univerzity Karlovy ostře odmítá návrhy věcných záměrů zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům. V rezoluci přijaté 19. ledna na mimořádném shromáždění upozorňuje, že „navržené záměry by v kombinaci s úrovní politické kultury v naší zemi vedly k likvidaci samosprávného charakteru veřejných vysokých škol, k omezení jejich nezávislosti a k podřízení politickým a komerčním zájmům“.

Návrhy zákonů mají za cíl změnit současná pravidla, a to tak, že kvalitu vysokých škol, kterou dnes hlídá Akreditační komise, by jednou za tři roky hodnotily samy školy a jednou za pět let by je hodnotila nově vzniklá Národní akreditační agentura. Pokutovala by je a odebírala práva obor vyučovat. Omezení by se dočkaly akademické senáty, které by zastoupily rady veřejných vysokých škol. Ovlivňovaly by rozpočet VŠ, odměňování rektora a navrhovaly by prezidentovi republiky kandidáty na rektora vzešlé z výběrového řízení. Dnes je přímo navrhují akademické senáty. Výběr členů rad by také ležel z jedné třetiny na ministru školství.

„My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, důrazně varujeme vládu České republiky před přijetím těchto nekvalitních a nebezpečných návrhů. Českému vysokému školství jinak hrozí nenávratné poškození. Pokud vláda nevyslyší tento apel, uskutečníme nejpozději v týdnu od 27. února další informativní a protestní akce. Vyzýváme také akademické obce všech vysokých škol v České republice, aby v takovém případě učinily vše pro zastavení této nebezpečné hry s budoucností české společnosti,“píše se v rezoluci.

Ministr školství Josef Dobeš (VV) však kritiku už během zasedání skrze média odmítl, rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla si pozval na kobereček a zároveň ho obvinil, že „podněcuje sociální nepokoje“. Rektor nařčení odmítá a na tiskové konferenci prohlásil, že shromáždění mělo naopak informační charakter, a uvedl, že naopak ministerstvo školství dlouhodobě ignoruje věcné připomínky vysokých škol a toto je důsledek. To nepřímo potvrdil i Dobeš, když pro Českou televizi prohlásil, že zákony nemají vyhovovat zájmovým skupinám a že ani nelze vyhovět všem. Dvě třetiny připomínek akademiků prý ale ministerstvo akceptovalo. Vláda má reformu vysokého školství ve svém programovém prohlášení.

Před čtvrtečním shromážděním akademické obce UK studenti proti ministerským návrhům protestovali. Symbolicky vyhodili 90 melounů z budovy Právnické fakulty, kde jednání probíhalo, čímž chtěli upozornit na cenu, kterou prý už příprava zákona stála. Posléze zamířili k sídlu vlády. Pochodu se zúčastnilo přibližně 400 lidí a vykřikovali během něho hesla jako „Dobeše do koše!“ či „Rektora nedáme!“.

Chování akademické obce odsoudil kromě ministra Dobeše i premiér  Petr Nečas, který označil protesty za neadekvátní. Do napjaté situace se vložil i prezident  Václav Klaus, který Českému rozhlasu řekl: „Chtěl bych připomenout některým našim velkým akademikům, že debata není o soukromém ale o veřejném školství. Pokud by to byly soukromé školy, kde si studenti plně platí školné, pak ať mají akademici právo rozhodovat, jak sami uznají za vhodné. To, co předvádějí, je falešná hra na akademickou svobodu.“ Protože je vysoké školství placené z veřejných peněz, stát musí mít právo, aby o něm rozhodoval či spolurozhodoval, míní prezident.

Asociace děkanů filozofických fakult ČR podle serveru Novinky.cz kontruje: „Autonomie akademické půdy je již téměř tisíciletí chápána jako základní podmínka svobodného rozvoje kritického myšlení, která udržuje vzdělanost lidstva navzdory společenským a politickým turbulencím.“

Během mediální přestřelky se aktéři obou stran nicméně sešli i k jednacímu stolu. V pondělí 23. ledna se Dobeš setkal s předsedy akademických senátů českých veřejných vysokých škol. Jednání ale skončilo krachem. Předsedové požadovali, aby  ministr nejdříve stáhl připravované reformní zákony, ten to ale odmítl.

Úterní schůzka s rektory vysokých škol již jistý posun přinesla. „Jestli je tu něco, co v drtivé většině rektorům vadí, dělá problémy, či v čem vidí rizika v budoucím paragrafovém znění, někdy začátkem února se o tom budeme bavit," citovala Dobeše ČTK. Rektor UK vnímá nadcházející jednání jako „moment, kdy snad by se do věcných záměrů podařilo nějaké věci doplnit.“

Ze shromáždění akademické obce UK Jakub Plíhal s přispěním Michaely Bezvodové

Vláda rozhodla o majetkovém vyrovnání s církvemi

V průběhu dalších 30 let vyplatí stát církvím 59 miliard korun. Kromě toho by měly církve do pěti let dostat i nemovitý majetek v hodnotě okolo 75 miliard. Vláda k této dohodě došla 11. ledna po několikadenních sporech, které hrozily přerůst i v rozpad koalice.

Nejmenší vládní strana, Věci veřejné, se však nakonec rozhodla uvěřit slibu ministra financí, že peníze na restituce nebude brát na úkor škrtů v sociální oblasti. Miroslav Kalousek (TOP 09) neskrýval radost: „Je to historický okamžik. Po dvaadvaceti letech, jako poslední země postkomunistického bloku, se snad už konečně vypořádáme s tímto dědictvím,“ řekl České televizi.

Schválení podoby zákona o církevních restitucích je pro stát důležité také proto, že na jeho základě bude moci do 17 let přestat církve financovat. V současnosti činí státní příspěvek přibližně 1,5 miliardy korun ročně.

Zákon může také ulehčit v komplikované situaci až jedné pětině obcí v Česku. Po roce 1989 jim totiž stát zakázal nakládat s pozemky, které by mohly být zatíženy restitučními spory. Proto není možné tyto pozemky prodávat nebo na nich stavět.

Dohoda o majetkovém narovnání by měla vstoupit v platnost v lednu 2013 a od této doby budou mít církve rok na podání žádostí o vydání majetku.

Podporu u opoziční sociální demokracie zákon o majetkovém vyrovnání ovšem nezíská – nechystá se ho podpořit v Poslanecké sněmovně ani v Senátu, v němž má většinu. Také téměř tři čtvrtiny občanů si myslí, že stát by majetek neměl vracet.

Anna Dorňáková

Velvyslance bez diplomatického pasu představila Linda Štucbartová

Předposlední lednový pondělní večer se nesl v duchu diplomacie, alespoň se tak dělo v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí. Svou knihu Velvyslanci i bez diplomatického pasu zde totiž podepisovala autorka Linda Štucbartová. Hlavním pilířem novinky jsou rozhovory s více než dvacítkou osobností, které proslavily Českou republiku v zahraničí nebo se pohybují v mezinárodním prostředí, aniž by vlastnily diplomatický pas. Autogramiády se zúčastnili i novinářka Petra Procházková a pákistánský lékař Niaz Ali.

„Když jsem psala tuto knihu, tak jsem především chtěla pomoci,“ zahájila svou řeč autorka a dodala, že veškeré již uskutečněné autogramiády včetně této měly i funkci charitativní. Cílem bylo vybrat co největší částku, mimo jiné na transplantace oční rohovky na území Pákistánu.

„Právě zde sedící doktor Niaz Ali je v současné době u nás na stáži, aby se naučil transplantaci provádět a následně ji vykonával i ve své rodné zemi, v Pákistánu, a to jen díky soukromým zdrojům pomoci veřejnosti,“ objasnila Petra Procházková účel akce.

„Měla to být původně útlá kariérní příručka zejména pro studenty VŠ, neboť jsem při přednáškách na různých vysokých školách zjistila, že studenti mají touhu pomáhat, jenom nevědí, jak na to. Nedokážou si představit, co obnáší kariéra diplomata, jak vypadá skutečná práce pracovníka v neziskových organizacích,“ připomněla Linda Štucbartová nápad, který ji vedl k napsání této, téměř třísetstránkové knihy. Osobnosti, které se v knize objeví, jsou například zmíněná Petra Procházková, ekonomický expert Tomáš Sedláček či Šimon Pánek, ředitel společnosti Člověk v tísni.

Linda Štucbartová vystudovala historii a mezinárodní vztahy v Praze a v Ženevě, v Oxfordu získala specializační diplom. Externě přednáší problematiku vyjednávání, mezikulturní komunikace, diplomacie a protokolu. V letech 2002-2006 působila ve vedení Diplomatické akademie Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Z pražského Paláce knih Luxor Ellen Brendlová

Z domova stručně

* U  hrobu Jana Palacha na pražských Olšanských hřbitovech se v sobotu 14. ledna sešlo k uctění památky činu vysokoškolského studenta na pět desítek lidí. Palach se jako dvacetiletý upálil 16. ledna 1969, necelý půlrok po srpnovém vpádu vojsk Varšavské smlouvy. V dopise  na rozloučenou  požadoval zastavení  vydávání okupačních Zpráv a obnovení svobody projevu. Výročí se připomínalo i na jiných místech. Malá skupina lidí se sešla před Palachovým domem v rodných Všetatech a také před budovou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na náměstí, které dnes nese jeho jméno.

* Už pátý ročník veletrhu Gaudeamus se uskutečnil 24. a 25. ledna v pavilónech E a D holešovického Výstaviště.  Představila se na něm většina českých vysokých škol, zastoupeno bylo přes 200 fakult s více než 3000 studijních oborů. „Je zde prakticky nemožné si něco nevybrat, možnosti jsou neomezené. I já jsem se tu zakoukala do speciálních kurzů jednoho grafického oboru na Západočeské univerzitě v Plzni, líčí své poznatky Miriam Lapourová z Vyšší odborné školy publicistiky. Veletrh byl určen především studentům 3. a 4. ročníků středních škol, ale své si zde našel i uchazeč o celoživotní vzdělávání, zahraniční studium či jiné kurzy.

* Ministerstvo vnitra udělilo azyl Olexandru Tymošenkovi, manželovi vězněné ukrajinské expremiérky Julie Tymošenkové. Ministr vnitra Jan Kubice to potvrdil 6. ledna. Důvod ke zhoršení vztahů s Ukrajinou nevidí, neboť se podle něj jedná o čistě vnitřní záležitost Česka.

Z domova stručně připravili Marek Sainer a Anna Dorňáková

V Torontu zemřel Josef Škvorecký, tvůrce Dannyho Smiřického

Zbabělci, Tankový prapor, Prima sezona, Mirákl, Příběh inženýra lidských duší, Konec nylonového věku. Všechna díla dobře známá, všechna od jednoho velkého českého autora, který 3. ledna v Torontu podlehl rakovině. Josef Škvorecký zemřel v tamější nemocnici Princess Margaret Hospital v úctyhodném věku 87 let.

„Na přání manželky Josefa Škvoreckého se pohřeb neuskuteční. Za dva až tři měsíce ale chce zorganizovat rozloučení na univerzitě v Torontu,“ uvedl pro portál iDnes.cz Václav Krištof, spolupracovník Škvoreckého. Rozloučení s Josefem Škvoreckým v Praze se konalo 11. ledna v kostele Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu.

Autor postavy Dannyho Smiřického tak navždy uzavřel svou životní kapitolu, která byla více než zajímavá. Jeho literární začátky nebyly zrovna jednoduché. Řadu děl, která se posléze stala všeobecně známými a uznávanými, byl nucen v době komunismu psát „do šuplíku“. Mnoho z nich bylo vydáno i s více než desetiletým zpožděním. V roce 1969 opustil se svou manželkou Zdenou Salivarovou rodnou zem a usídlili se v Torontu, kde spolu žili až do jeho smrti.

V Kanadě pak společně založili nakladatelství ´68 Publishers (Sixty-Eight Publishers), které se orientovalo na vydávání české a slovenské exilové a samizdatové literatury. Díky tomu vyšlo více než 200 děl tehdy zakázaných autorů, mezi kterými byl i Milan Kundera nebo nedávno zesnulý exprezident a Škvoreckého přítel Václav Havel. „V '68 Publishers nám Josef Škvorecký umožňoval pronikání našich děl do celého světa, za což se nedá dost dobře poděkovat,“ zavzpomínala pro ČT24 spisovatelka Lenka Procházková. Byl také profesorem na Torontské univerzitě, kde vyučoval dějiny americké a moderní anglické literatury, vedl kurzy tvůrčího psaní a působil také jako překladatel.

„Josef Škvorecký, významný český spisovatel 20. století, nebude zapomenut ve své vlasti, pro kterou mnoho udělal v období normalizace jako autor i exilový nakladatel. Pro další generace čtenářů zůstává jeho rozsáhlá tvorba, v níž tak brilantně vyprávěl o prožitcích, láskách a osudech  své generace, řekla Carolině Jana Čeňková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Sama má nejraději  soubor povídek Hořkej svět z roku 1969, který četla již dávno, a podobně jako jejich tvůrce sdílí názor, že „vše, co prožijeme v raném mládí, nás poznamená na celý život“.

Po sametové revoluci byl Josef Škvorecký za svou literární činnost několikrát oceněn - roku 1990 spolu se Zdenou Salivarovou převzal Řád Bílého lva III. třídy, roku 1999 Státní cenu za literaturu a v roce 2004 se vrátil do České republiky, aby převzal cenu Jaroslava Seiferta. Naposledy byl na domácí půdě v roce 2007, kdy se o něm natáčel dokumentární film.

Janett Roubková

Slovensko sa zmieta v najväčšej korupčnej kauze, spis Gorila môže zamiešať predčasnými voľbami

Rozhodnutia vysokopostavených politikov mali byť ovplyvnené ľuďmi, ktorí majú peniaze. Približne tri mesiace pred marcovými voľbami sa na verejnosti začal preberať údajný spis slovenskej tajnej služby s názvom Gorila. Ten hovorí o dopade finančných subjektov na najvyšších predstaviteľov slovenskej vlády v rokoch 2005-2006, premiérom bol vtedy Mikuláš Dzurinda (Slovenská demokraticko – kresťanská únia/SDKÚ).

Spis okrem iného informuje o údajnom financovaní strany Smer, ktorá v posledných parlamentných voľbách (2010) získala bezmála 35% hlasov, a stala sa tak najsilnejším politickým subjektom na Slovensku. Gorila rovnako hovorí aj o získavaní finančných zdrojov v stranách SMK (Strana maďarskej koalície), KDH (Kresťansko demokratické hnutie) a SDKÚ.

Pravosť dokumentu však ani po niekoľkých týždňoch, čo sa pretriasa na verejnosti, nebola potvrdená. Podľa súčasného ministra vnútra Daniela Lipšica  (KDH) bola akcia pod názvom Gorila vykonaná Slovenskou informačnou službou. „Môžeme potvrdiť, že už v roku 2005 boli spravodajsky zdokumentované vážne podozrenia z korupčnej činnosti, ktorú vykonávala istá finančná skupina, ale aj podozrenia z korupčnej trestnej činnosti iných osôb," vyjadril sa Lipšič. Naďalej však ostáva otázne, nakoľko sa súčasný spis zhoduje s prepismi nahrávok, ktoré vznikli pred šiestimi rokmi.

Politolog Karol Horský podle ČTK uvedl, že spis, který popisuje přerůstání hospodářských struktur do politických, koluje na Slovensku už tři roky. Agentura připomněla, že případem se v minulosti zabývala policie, prokuratura, vyšetřování ale zastavila. Prověřování informací kriminalisté nyní obnovili. Vláda pro podezření z korupce 11. ledna odvolala šéfku Fondu národního majetku Annu Bubeníkovou.

Súčasnú kauzu sa snažia využiť politické subjekty, ktoré v období, kedy mal spis Gorila vzniknúť, ešte neexistovali. Najvýznamnejšie by si mohla polepšiť Strana slobody a solidarity  (SaS) vzhľadom na to, že jej predstavitelia sa neboja otvorene kritizovať aktérov tohto škandálu. „Slovensko touto kauzou žije a malo by žiť do tej doby, pokiaľ gorily nebudú potrestané. Tých goríl máme vo vláde i v parlamente mnoho,“ povedala Lucia Nicholsonová, tajomníčka ministerstva sociálnych vecí.

Vyjadriť svoj názor sa neboja ani členovia menších strán, ktoré budú v marci balansovať na hranici zvoliteľnosti (5%). Najvýraznejšie sa prejavil líder Obyčajných ľudí (OĽ) Igor Matovič. Ten na vchod do parlamentu dal nalepiť symbol, ktorý pripomína štátny znak, no je vyobrazený pomocou obrázku gorily a banánu. Za tento symbol si Matovič vyslúžil kritiku kolegov v parlamente, ktorí zastávajú názor, že to tento kontroverzný poslanec so snahou upútať pozornosť tentoraz prehnal.

Zo Slovenska Valerián Lukačko

Po uzávěrce: Vláda schválila půjčku pro MMF

Vláda 25. ledna schválila půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu na pomoc eurozóně ve výši 38 miliard korun. O uvolnění peněz z devizových rezerv rozhodla Česká národní banka den poté, bude ale chtít, aby státní záruky odsouhlasil parlament.

redakce

Filmoví kritici rozdali ceny, nejvíce se líbí Rodina je základ státu

Snímek Rodina je základ státu posbíral nejvíce ocenění ve druhém ročníku udílení Cen české filmové kritiky. Kromě ceny za nejlepší film si jeho režisér Robert Sedláček odnesl broušený kvádr za režii a scénář a herečka Simona Babčáková za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli. Slavnostní vyhlášení z pražského klubu SaSaZu 14. ledna vysílala Česká televize a večerem provázel Ondřej Vetchý.

„Cílem Cen české filmové kritiky je upozornit na nejlepší filmové počiny roku, nové objevy a naděje české kinematografie nestranným pohledem profesionálních filmových novinářů,“ uvádí server www.filmovakritika.cz důvod vzniku cen.

Aňa Geislerová získala cenu za ženský herecký výkon v hlavní roli a Hynek Čermák za mužský herecký výkon ve vedlejší roli, oba za postavy v Hřebejkově Nevinnosti. Po dvou oceněních si odnesl také film Poupata, nejlepším hercem roku 2011 je Vladimír Javorský a nejlepším kameramanem Vladimír Suchý.

Jednu nominaci proměnil film Alois Nebel, cenu za nejlepší původní hudbu převzali Petr Kružík a Ondřej Ježek. Objevem roku určili kritici Václava Kadrnku, autora snímku Osmdesát dopisů, a v dokumentárních filmech bodoval Martin Mareček s filmem Pod sluncem tma.

Kateřina Sýkorová

Slovenský hit v Česku neuspěl, Love se zájmu diváků netěší

Zatímco na Slovensku překonal poslední snímek nadějného režiséra Jakuba Kronera rychle hranici 100 tisíc diváků, a stal se tak jedním z nejnavštěvovanějších filmů po roce 1990, v Česku se do žebříčku návštěvnosti vůbec nedostal.

Film zaměřený na mladé publikum (oficiálně do 26 let věku) vypráví příběh Maťa (Michal Nemtuda), bratislavského zlodějíčka, který jednoho dne narazí na studentku Veroniku (Kristína Svarinská), což ho přiměje skoncovat k nelibosti kamaráda a kumpána Tomáše (Jakub Gogál) se životem v ilegalitě.

Čtyřiadvacetiletý Kroner si pro svůj nejnovější film vybral stejné prostředí, ve kterém se odehrával i jeho celovečerní režijní debut Bratislavafilm (2009) a životu na bratislavské periferii evidentně rozumí. „Film poskládaný ze zažitých věcí,“ jak ho sám režisér popsal, si díky tomu našel cestu k slovenským divákům coby na Slovensku i v Česku ojedinělý případ kvalitní a autentické tvorby pro mladé. Což je také důvod, proč se vůbec Kroner do podobné látky opětovně pustil: „Po Bratislavafilmu jsem chtěl zkusit něco jiného, ale protože takový žánr se na Slovensku moc netočí, vznikl Love.“

Slovenská kritika přesto po říjnovém uvedení filmu v tamních kinech na rozdíl od publika chválou spíše šetřila. V Česku lze, ač od 12. ledna, kdy měl snímek českou premiéru, neuplynula dlouhá doba, pozorovat spíše jev opačný – tuzemská kritika sice nepřehlíží nezpochybnitelné nedostatky filmu, nicméně poukazuje na velký potenciál, jaký sousední kinematografie a její tvůrci mají. Přitom ovšem čeští diváci na Love nechodí. Může to vedle obsazení v tuzemsku neznámých seriálových a víceméně začínajících slovenských herců souviset i s faktem, že se film promítá v originálním znění. „S dabingem si to nedovedu představit,“ vyjádřil se však ještě před českou premiérou výkonný producent filmu Ondřej Zima. „Díky československým talentovým soutěžím tomu budou rozumět i mladí diváci u nás,“ dodal zároveň.

Z projekce a tiskové konference Tomáš Miklica

Pražský hrad vystavuje pohřební artefakty císaře Rudolfa II.

Na deset dní se v pátek 20. ledna otevřela Rudolfova galerie Pražského hradu. Veřejnost může prostory navštívit u příležitosti 400. výročí smrti císaře Rudolfa II., který právě na Hradě v roce 1612 zemřel.

Výstava je instalována v prostorách Široké chodby, kde se nachází odkazy na poslední tři dny císařova života.  „Na Pražském hradě se zachovalo něco, co je ojedinělé a nikde jinde to není - předměty, které se k Rudolfu II. váží osobně,“ sdělila kurátorka sbírek Pražského hradu Milena Bravermanová. K vidění jsou například císařovy pohřební artefakty, které byly vyzvednuty z rakve spolu s ostatky. Veřejnost může zhlédnout i kopii této rakve, dále informační panely s popisem císařova života a skonu nebo jeho portréty a busty.

Především se ale otevřela Rudolfova galerie, která je běžně návštěvníkům Hradu nepřístupná. Tato část byla vystavěna za života Rudolfa II., nacházely se zde části císařových sbírek. Dnes slouží výhradně společenským a reprezentačním účelům. Veřejnost má možnost nahlédnout i do Španělského sálu, ve kterém panovník shromažďoval svou kolekci plastik.

Expozici zahájil již 19. ledna Dominik Duka, který odsloužil za císaře Rudolfa v Chrámu sv. Víta zádušní mši. „Výročí si připomínáme v době, kdy probíhá Týden modliteb za jednotu křesťanů. A tento Habsburk, vychovaný v prostředí velmi tolerantním, přišel s velkým pochopením pro křesťany jiných vyznání, což je zřejmé z jeho majestátu,“ sdělil kardinál Českému rozhlasu.

Výstavu doprovází také projekce dokumentárních filmů. Přímo v galerii se promítají Dva světy Rudolfa II., Umělci rudolfínské doby nebo snímek Po stopách Golema. Do desetidenního programu organizátoři zařadili i tematické přednášky. S těmi vystoupily sama kurátorka výstavy Milena Bravermanová, historička umění Eliška Fučíková a odbornice na rudolfinské období Beket Bukovinská. Pražský hrad bude s podobným zaměřením pokračovat i v únoru, kdy vystaví díla Rudolfových dvorních umělců.

Z výstavy Denisa Morgensteinová

V Disku připravili studenti drama o konci světa

Podle mayského kalendáře by 21. 12. 2012 měl nastat konec světa, anebo by se měl zásadně proměnit. S tímto tématem si pohrává nové drama s příznačným názvem Last Minutes. Není náhoda, že se premiéra uskutečnila v divadle Disk právě v pátek 13. ledna. Hru režíroval Jiří Adámek. Scénář vytvořil společně s herci – studenty 4. ročníku katedry alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU, kteří během představení často využívají improvizace.

Děj začíná tím, jak skupina sedmi mladých lidí, jež si objednala zájezd u zážitkové agentury Fata Nirvána, přichází do blíže neurčené meteorologické stanice na horách. Na zdi uvidí odpočítávací měřič, na němž zbývá šedesát minut. Ptají se svého průvodce Martina, co to je za čas. Ten jim sdělí, že jde o dobu, která zbývá do konce… Co teď máme dělat? Jak využít poslední hodinu? A co nastane pak? Takové otázky a spousta dalších mladé turisty napadají. Cílem tohoto alternativního dramatu je ukázat divákovi, jak by se lidé chovali, kdyby věděli, že jim zbývá posledních pár minut, jak by prožívali své „last minutes“.

Když herci drama nacvičovali, byli vystaveni pocitu ubíhajícího času, který se blíží neodvratně ke konci. Poznali jiný způsob hraní. „Je to pro ně dost nový a náročný úkol. Postupně ale přišli na to, že v jemně laděné hře se skrývá prostor pro rafinovaný humor,“ sdělil serveru Kulturissimo.cz režisér Jiří Adámek.

Z divadla Disk Barbora Zůnová

Petra Kvitová u protinožců září. Světovou jedničkou ale zatím nebude, prohrála boj o finále

Nejlepší současná česká tenistka Petra Kvitová na začátku tenisové sezony prokazuje skvělou formu. Nejprve vyhrála společně s Tomášem Berdychem novoroční Hopmanův pohár. Poté se probojovala do semifinále turnaje v Sydney a statečně držela český prapor i na Australian Open.

Český pár Kvitová-Berdych zahájil letošní rok triumfem na exhibičním turnaji smíšených dvojic v Perthu, čímž navázal na poslední tamní vítězství Čechů Petra Kordy s Jany Novotné z roku 1994. Kvitová ani Berdych na Hopmanově poháru neodešli poraženi v žádném singlovém utkání. Za obzvláště cenné lze považovat vítězství Kvitové nad světovou jedničkou Dánkou Caroline Wozniackou a také Berdychovo zdolání Mardyho Fishe, souputníka z elitní světové desítky. Svým úspěchem oba zároveň přiživili spekulace o možném startu v mixu na olympiádě v Londýně: „Nahlas jsme se o tom s Tomášem ještě nebavili, ale spekuluje se o tom. Je fakt těžké to říct,“ takticky odpověděla Kvitová deníku Sport.

Světová dvojka měla na začátku roku trochu jiné „starosti“ – necelých dvě stě bodů ji totiž dělilo od dosažení tenisového trůnu. Před turnajem v Sydney bylo jasné, že pokud jej vyhraje, stane se po Martině Navrátilové teprve druhou světovou jedničkou pocházející z Čech. V Sydney však Kvitovou v semifinále zastavila Číňanka Li Na.

Do Melbourne, kde se Mezinárodní tenisové mistrovství Austrálie koná, odcestovala Kvitová s vědomím, že na převzetí vlády nad ženským tenisem si brousí zuby pět tenistek. Po prvním hracím týdnu ve hře zůstaly také Victoria Azarenková, Agniezska Radwaňská a Maria Šarapovová. Českou tenistku však spekulace médií a tlak na její osobu nechávaly v klidu. „Naštěstí nemám ten problém, že bych si o sobě myslela, že jsem favoritka. Každý zápas je těžký, já to vím a s tím teď normálně žiju,“ řekla Kvitová před prvním grandslamem sezony Sportu.

Ve 4. kole porazila bývalou světovou jedničku Anu Ivanovičovou ve dvou setech a ve čtvrtfinále udolala nenasazené překvapení turnaje, Italku Saru Erraniovou. V souboji o finále  ji čekala Ruska Šarapovová.

V mužském pavouku se podařilo Tomáši Berdychovi postoupit do čtvrtfinále a tedy znovu potvrdit svou příslušnost k světové Top Ten. Ve vyhecovaném osmifinále zdolal Španěla Almagra ve čtyřech setech, přičemž vyvolal kontroverze svým gestem po skončení zápasu. V reakci na nastřelení Almagrem do ruky v posledním setu odmítl soupeři podat ruku. Vysloužil si tak mohutné bučení jinak přátelského melbournského publika. Ve čtvrtfinále Berdych však podlehl druhému nasazenému Rafaelu Nadalovi.

Po uzávěrce: Kvitová prohrála se Šarapovovou 2:6, 6:3 a 4:6.

Jan Pěruška

Rallye Dakar Lopraisovi nepřeje: Počtvrté v řadě nedojel

Třetí lednovou neděli skončila jihoamerická verze slavné dakarské rallye. A českému fanouškovi opět moc radosti nepřinesla – největší naděje na medailová umístění Aleš Loprais ze soutěže kamionů předčasně odstoupila. Nejlepším výsledkem českých posádek je tak konečné sedmé místo pilota tatry Martina Kolomého. Jediný český zástupce v motocyklech Jan Veselý na yamaze byl třiašedesátý.

Aleš Loprais, synovec šestinásobného vítěze soutěže Karla Lopraise,  začínal svůj šestý Dakar v pozici vyzyvatele ruských kamazů, které zatím ovládly všechny jihoamerické ročníky soutěže. „Uděláme maximum, abychom jim situaci hodně ztížili a dokázali Kamazu i dalším špičkovým jezdcům konkurovat. Chceme je pořádně prohnat,“ řekl Loprais Právu před startem rallye. Jeho předsevzetí se mu dařilo plnit více než slibně – po lepšících se výsledcích se po sedmé etapě vyšplhal na skvělé druhé místo. Posádky Kamazu byly za ním a jediný, kdo vzdoroval novému modelu Lopraisovy Tatry Jamal byl pozdější vítěz, Holanďan Gerard de Rooy.

Přestože Loprais dopředu varoval před ošidností závodu, nemohl vědět, jaká nepřízeň osudu jeho posádku stihne. V osmé etapě s cílem v Antofagastě český pilot triumfoval a užíval si zasloužených gratulací. Avšak pohroma přišla následujícím den. Na přejezdovém, tedy neměřeném úseku za volantem usnul mechanik Petr Almáši, který Lopraise vystřídal.

„Probudil jsem se v momentě, kdy se vůz začal řítit do obrovské rokle. Náraz to byl šílený. Okamžitě se utrhla obě přední kola a auto udělalo několik kotrmelců přes přední osu. V okamžiku bylo po všem,“ popsal Aleš Loprais nehodu na svých stránkách (www.loprais.cz). Loprais si zlomil dva obratle a Almáši měl otřes mozku.

Jan Pěruška

Českí juniori na MS v Kanade piati, zo zlata sa tešia Švédi

Na prelome rokov sa už tradične konali majstrovstvá sveta v hokeji v kategórii do 20 rokov, ktoré tentoraz hostili mestá Calgary a Edmonton. Česká reprezentácia si nakoniec z kanadskej provincie Alberty odniesla 5. miesto. Majstrovský titul po dlhých 21 rokoch putoval do Švédska. Tre Kronor sa v zápase o zlato podarilo po napínavom priebehu zvíťaziť nad Ruskom 1:0 v predĺžení.

V základnej skupine šampionátu odštartoval český juniorský tím na výbornú, keď si dokázal poradiť jednoznačne 7:0 v zápase proti Dánom. Nasledovala prehra 0:5 v zápase s favorizovanou Kanadou. Zámorský súper čakal na zverencov trénera Miroslava Přerosta aj nasledujúcom meraní síl. S výberom Spojených štátov amerických si českí juniori dokázali poradiť 5:2, čím si zabezpečili miesto vo štvrťfinále. V poslednom zápase základnej časti však, hlavne z dôvodu slabej motivácie, prišla prehra 0:4 s Fínskom.

Následne v štvrťfinále čakal na český celok náročný súper – reprezentácia Ruska. Po vyrovnanom riadnom hracom čase (1:1) prišlo na rad predĺženie, v ktorom mali viac šťastia ruskí mladíci, ktorým sa podarilo vsietiť rozhodujúci gól. „Mohli sme ísť do semifinále. Hrali by sme proti Kanade, čo by bolo veľmi ťažké, ale už by sme hrali určite minimálne o bronz,“ vyjadril sa po zápase ťahúň českej reprezentácieJiří Sekáč. Na záver čakalo českých juniorov stretnutie o celkové piate miesto, v ktorom sa tešili z výhry 5:2 nad Slovenskom.

Valerián Lukačko

Vrcholí zimní příprava fotbalistů. Tipsport ligu vyhraje Plzeň, Hradec, Liberec, nebo Jihlava

Do začátku jarní části sezony chybí necelý měsíc. Nejspíš nejrozsáhlejší změny z prvoligových týmů přichystala Sparta, která angažovala jako šéftrenéra Jaroslava Hřebíka. Kromě změny u kormidla následovalo i rozloučení se dvěma ikonami letenského klubu. Tomáš Řepka a Jaromír Blažek přestoupili do Českých Budějovic, potažmo Jihlavy.

Právě miláček sparťanských fanoušků Řepka už absolvoval v dresu svého nového zaměstnavatele první zápasy v rámci zimního přípravného turnaje s názvem Tipsport liga. Nakonec jeho týmu chyběly jen dva body, aby postoupil do semifinále. Místa v něm si s předstihem zajistila mužstva Plzně a Jablonce. Severočeši ale předem oznámili, že se soubojů v play-off kvůli naplánovanému hernímu soustředění v Turecku nezúčastní.

Šanci tak dostali Bohemians 1905, kterým by postup zajistila výhra nad Viktorií Žižkov. Hned v 5. minutě ale plány Vršovických zkomplikoval brankou po centru ze strany Kaarel Kiidron. Klokani stihli ještě do přestávky vyrovnat brankami Lukáše Budínského a Davida Barteka.

Kvůli větrnému počasí připomínalo utkání spíše boj než fotbal. Důkazem budiž sólo Pavla Vyhnala, jehož střelu po kličce brankáři vytáhl vítr až na břevno. Bohemians neproměnili ještě dvě šance volající po brance, zákonitě musel přijít trest. V 68. minutě si po rohu Viktorie střelec druhé branky Bohemians Bartek míč smolně srazil do vlastní sítě.

Remíza 2:2 tak při anulaci výsledků Jablonce pomohla k postupu Hradci Králové, který díky lepšímu skóre přeskočil Bohemians, a zahraje si tak stejně jako Plzeň semifinále. O dalších postupujících ze skupin C a D se rozhodlo 25. ledna, jsou jimi fotbalisté Liberce a droholigové Jihlavy.

Ze Satalic Pavel Jína

Ze sportu stručně

* Česko přišlo o legendu lyžařského sportu a olympijského vítěze ve skocích na lyžích Jiřího Rašku. Zemřel 20. ledna v nedožitých jedenasedmdesáti. V Grenoblu 1968 se stal prvním českým vítězem ZOH a ke zlaté medaili na středním můstku přidal i stříbro na velkém můstku. Jako první český skokan na lyžích vyhrál v roce 1971 Turné čtyř můstků, o rok později získal bronzovou medaili na prvním MS v letech. Jiří Raška byl zvolen českým lyžařem století a vloni 28. října mu prezident udělil státní vyznamenání - medaili Za zásluhy.

* Rychlobruslařka Martina Sáblíková obhájila pozici světové jedničky výhrou na mistrovství Evropy v Budapešti. Čtyřiadvacetiletá Sáblíková v posledním závodu na 5 000 metrů zvítězila nad Němkou Claudií Pechsteinovou o více než 12 vteřin. Pechsteinová skončila druhá, bronz si vybruslila Ireen Wüstová z Nizozemska. Olympijská vítězka z Vancouveru zvítězila na tratích 1500, 3000 i 5000 metrů, na pětisetmetrové trati byla nejrychlejší Karolína Erbanová. Sáblíková zvítězila na ME potřetí za sebou, celkově po čtvrté.

* Úspěch na Světovém poháru zaznamenala lyžařka v jízdě v boulích Nikola Sudová ziskem třetího místa ve čtvrtém závodu sezony v Lake Placid. Vrátila se tak na průběžnou bronzovou pozici Světového poháru v akrobatickém lyžování.

* Běžec na lyžích Lukáš Bauer skončil v Tour de Ski na šestém místě.  Bauerovi překazila lepší umístění i zlomená hůl, která ho připravila o důležité vteřiny v sedmé etapě závodu. V dalším závodě SP v estonském Otepää si Bauer doběhl pro druhé místo, porazil ho jen vítěz  Tour de Ski  Švýcar  Dario Cologna. V průběžném pořadí SP je Bauer sedmý.

* Boj o postupovou desítku do play-off hokejové extraligy vrcholí. Do konce základní hrací části zbývá odehrát posledních deset kol a vzhledem k minimálním bodovým rozdílům okolo rozhodujícího desátého místa není zatím vůbec jisté, kdo se letos utká o titul mistra republiky.
Tabulce stále vévodí pražská Sparta, jíž se v této sezoně vskutku daří. Se čtyřbodovou ztrátou ji stíhá Plzeň, jejíž útočník, rebel Radek Duda, stojí v čele kanadského bodování. K výměně hlavního trenéra sáhlo po špatných výsledcích vedení Třince, vítěze posledního ročníku, Pavla Marka nahradil Jan Tlačil. Marek nyní bude v týmu zastávat pozici šéftrenéra.

Tabulka po 42. kole: 1. Sparta 88 bodů, 2. Plzeň 84, 3. Pardubice 72, 4. Č. Budějovice 72, 5. Liberec 66, 6. Vítkovice 62, 7. Zlín 62, 8. Třinec 60, 9. Kladno 59, 10. Brno 53, 11. Litvínov 53, 12. Slavia 51, 13. M. Boleslav 48, 14. K. Vary 46.

Lucie Kučerová a Andrea Daičová

Počasí

Tak, jak bylo na Tři krále,
je na horách ještě stále.
Mrazu plno, všude sníh,
nelyžovat byl by hřích.
Tak jenom doufejme v počasí krásné,
veselé dny a oblohy jasné.

P.S. V nižších polohách, třeba v Praze, to taková idyla není, sněhové vločky jsme zahlédli všehovšudy třikrát, nemrzne a máme pocit setrvalého předjaří. A kolem těch Tří králů kvetly ještě sedmikrásky.

Petra Kleinová a redakce