1. března 2018, Carolina č. 936

V Babišově druhé vládě by mohla být ČSSD, Zeman ji chce do léta

Ve Strakově akademii by spolu mohli zasednout ministři hnutí ANO a sociální demokracie za podpory komunistů. Vyplývá to z jednání, která v uplynulém týdnu absolvoval premiér v demisi Andrej Babiš. Podle něj jde o „jedinou variantu na stole“. Nově zvolený předseda ČSSD Jan Hamáček v úterý 27. února informoval prezidenta Miloše Zemana o tom, že strana chce s ANO jednat o své přímé účasti ve vládě. Hlava státu současně vyjádřila přání, aby Babiš svůj kabinet sestavil do letních prázdnin.

Znovu se čelní představitelé ANO a ČSSD měli setkat 28. února. „Budeme se bavit hlavně o programu, to jsme také panu prezidentovi sdělili. A na závěr jsme pana prezidenta informovali, že forma, kterou sociální demokracie prosazuje a bude o ní nadále vyjednávat, bude forma přímé účasti sociální demokracie ve vládě,“ citovala Hamáčka ČTK.

Sociální demokraté však stále považují účast trestně stíhaného premiéra v novém kabinetu za zásadní problém. V usnesení ze svého únorového sjezdu požadují, aby ANO nenominovalo stíhané nebo obviněné členy a „odblokovalo tak vznik možné stabilní vlády“. Hamáček v neděli řekl, že strana se chce nejprve zaměřit na programové průsečíky a až následně na personální otázky. Šéf ANO přitom ale rovnou odmítl, že by hnutí navrhlo na premiérský post jiného člena. „Jsem jediný kandidát až do smrti,“ prohlásil Babiš.

Prezident Zeman na sjezdu sociální demokracie straně přímou účast ve vládě nedoporučil. Jako nejlepší možnost vidí podporu menšinového kabinetu ANO poslanci ČSSD a komunistů. Rovněž by si přál, aby nová vláda získala důvěru Sněmovny do letních prázdnin. Po schůzce se Zemanem to novinářům řekl předseda KSČM Vojtěch Filip.

Komunisté podle Filipa stále s ANO diskutují o možné podpoře druhé vlády Andreje Babiše. V mnohých ohledech jednání příliš nepokročila. „Museli jsme popravdě říct, že ne všechny věci se daří vyjednávat,“ uvedl pro ČTK. Za nejspornější otázku označil rozdílné názory na zahraniční politiku.

Do druhého kola vyjednávání se zapojil také předseda ODS Petr Fiala, ten však spolupráci s ANO i toleranci menšinové vlády opět odmítl. Zájem jednat s Babišem projevili také Starostové a nezávislí. Šéf poslanců STAN Jan Farský uvedl, že strana se ke kroku rozhodla proto, aby zabránila podílu KSČM a hnutí SPD Tomia Okamury na vládě.

Jan Hrdlička

O odvolání Okamury se nehlasovalo, debatu o referendu poslanci přerušili

Lidovcům se v úterý 27. února nepodařilo zařadit na program schůze hlasování o odvolání předsedy SPD Tomia Okamury z postu místopředsedy Poslanecké sněmovny. Z přítomných 169 poslanců jich 70 hlasovalo pro zařazení, stejný počet poslanců z řad ANO, SPD a KSČM ale hlasoval proti. Pro zařazení bodu se musela vyslovit nadpoloviční většina přítomných poslanců.

Pro spuštění hlasování bylo potřeba 80 podpisů poslanců. Předseda klubu KDU-ČSL Jan Bartošek jich dodal 86. Snahu o odvolání vyvolaly Okamurovy výroky o koncentračním táboře v Letech, které lidovci považují za zpochybnění holokaustu.

Tomio Okamura se v úterý dopoledne zúčastnil schůze klubu ANO, kde se podle jeho předsedy Jaroslava Faltýnka omluvil. „Poměrně drtivou většinou jsme se shodli na tom, že nepodpoříme zařazení bodu a nepodpoříme ani návrh na odvolání pana Okamury,“ uvedl na tiskové konferenci Faltýnek. Z přítomných poslanců ANO jich nakonec hlasovalo 5 pro a 44 proti zařazení. 17 se jich zdrželo.

Před samotným hlasováním přečetl poslanec Vít Rakušan (STAN) jména 337 lidí, kteří v koncentračním táboře v období protektorátu zemřeli. Bartošek výsledek hlasování označil za „znevážení utrpení lidí, kteří zemřeli v holokaustu“.

Téhož dne se projednával mimo jiné také návrh poslanců SPD na vydání ústavního zákona o obecném referendu. Debata však byla po dvou hodinách přerušena.

Jiří Lacina

Veřejnost si připomněla 70. výročí pochodu studentstva na podporu prezidenta Beneše

V neděli 25. února se konalo shromáždění k uctění památky 70. výročí pochodu studentů za svobodu a demokracii na Pražský hrad. Studentstvo se v den vrcholící vládní krize vydalo podpořit tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše. Vzpomínková akce se uskutečnila v rámci projektu Mene Tekel, mezinárodního festivalu, který bojuje proti totalitě a upozorňuje na důležité mezníky v dějinách zemí, které musely ve své historii totalitám čelit.

Pietní akt započal u pamětní desky v Nerudově ulici za doprovodu dvou členů Ústřední hudby Armády České republiky. Státní hymna se tiše nesla ulicí. Více než stovka účastníků přihlížela, jak významné osobnosti z politické a kulturní sféry kladou květiny a věší věnce na zeď schodů k Hradu. Mezi nimi byli bývalý ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), zástupci mnoha velvyslanectví i reprezentanti nejrůznějších hnutí a svazů proti totalitám.

Následné projevy přímých i nepřímých účastníků událostí 25. února 1948 se vyznačovaly stejným poselstvím, a to připomínat si a nikdy nezapomenout na těžké chvíle, kterými si náš národ procházel v letech komunistického režimu. Jeden z přímých účastníků střetu studentů s policií nabídl očité svědectví, které učinilo už tak mrazivé dopoledne ještě mrazivějším. Barvitě popsal střet jednoho z účastníků s milicionářem. Řečníci se opakovaně vraceli k nutnosti zachovat demokratické zřízení a upozorňovali na nebezpečí posilování pozic nynější komunistické strany na politické scéně.

Po výzvě jednoho ze zástupců studentstva, člena Českého svazu bojovníků za svobodu, se všichni účastníci pomalu přesunuli na Hradčanské náměstí k soše Tomáše Garrigua Masaryka, aby zkopírovali trasu studentů z roku 1948 a dovršili pietní připomínku položením květin a rozsvícením svíček na piedestalu. V čele průvodu stáli vlajkonoši nesoucí zástavy Svazu bojovníků za svobodu, Junáka a České obce sokolské.

Z Nerudovy ulice a Hradčanského náměstí Jan Lucián Jeřábek

Pithart a Čarnogurský diskutovali o dělení Československa – dnes s klidnou hlavou

V letošním roce si různými způsoby připomínáme sto let od vzniku samostatného Československa, Národní muzeum však už podruhé v krátké době připomnělo i 25 let od jeho rozdělení. V Nové budově NM, tedy v budově bývalého Federálního shromáždění, se 22. února konala debata Petra Pitharta a Jána Čarnogurského, bývalých premiérů obou zemí v letech 1990-1992. Beseda navazovala na tu z prosince 2017, kdy se střetli dva hlavní aktéři rozpadu federace Václav Klaus a Vladimír Mečiar (viz Carolina 935).

Česká televize debatu, stejně jako prvně, živě vysílala a moderoval ji opět Daniel Takáč. Rozdílné od minulé debaty však byly postoje obou účastníků k 1. lednu 1993. Petr Pithart i Ján Čarnogurský vnímají rozdělení Československa jako problematickou záležitost, vzpomínají na spoustu komplikací a uvědomují si, že vše neproběhlo tak dobře, jak mohlo. Pithart se o tehdejším řešení situace vyjádřil jako o „legálním, avšak ne legitimním“.

Diskutovalo se na příklad o neuskutečněném referendu. Nekonalo se proto, že se političtí představitelé neshodli na formulaci otázky, která měla být položena. Dalším tématem debaty byl různorodý pohled obou národů na celou událost; Češi rok 1993 vnímají jako rozpad Československa, zatímco Slováci jako vznik samostatného státu. Dostalo se i na „Pithartův dvojdomek“, tzv. pomlčkovou válku nebo pověstné schůzování po celé republice, které v médiích dostalo pejorativní přezdívku „putování po hradech a zámcích“. Pithart i Čarnogurský se také pozastavili nad tím, že se státoprávní otázka rozpadu federace vůbec nestala tématem parlamentních voleb v červnu roku 1992.

Vztahy Čechů a Slováků nejsou podle Čarnogurského založené jen na „právních konstrukcích, ale jsou niterně přátelské, prostě dobré“. Bývalý slovenský premiér proto doufá, že pokud by přišla mezinárodní krize, postaví se oba státy na „jednu stranu barikády“. Optimismus ohledně současného uspořádání ostatně prolínal celou diskusí. „My jsme rozdělení přijali s rozpaky, tady přece nikdo 1. ledna 1993 nic neoslavoval. Slovensko z toho něco podstatného vytěžilo, upevnilo slovenské sebevědomí, a já jim to přeju. A dneska řeknu – ano, je to dobře,“ zopakoval několikrát Petr Pithart.

Z debaty v NM Marta Hermannová

Se stářím si většina Čechů pojí beznaděj, finanční nejistotu i strach

Pražský hotel Mandarin Oriental hostil ve čtvrtek 22. února diskusi na téma Češi a stáří. V rámci projektu Cena života zde NN Penzijní společnost představila svůj průzkum, který zjišťoval, jak různé generace nahlížejí na stáří, penzi a finanční zajištění a jaké plány mají na důchod. Ke kulatému stolu usedli přednosta kardiocentra IKEM Jan Pirk, socioložka Jiřina Šiklová, demograf Tomáš Kučera, ředitel společnosti Elpida Jiří Hrabě a členka představenstva NN Kateřina Štěrbová.

Z průzkumu vyplynulo, že se jak mladá, tak starší generace bojí v důchodovém věku podobných věcí. První místa obsazovala beznaděj, finanční nejistota i strach. Na čem se dále shodují mladí i starší, je například to, že počítají s tím, že se dožijí v průměru 80 let. Většina tázaných se také shodla na trávení volného času v důchodu. V převaze byly odpovědi jako cestování, odpočinek či čas strávený s vnoučaty. V čem se naopak jejich představy rozcházejí, jsou žebříčky hodnot. V mládí vede rodina, zatímco starší generace má na prvním místě zdraví.

Kateřina Štěrbová uvedla, že jedním z největších problémů finanční nestability v důchodovém věku je fakt, že u nás stále dvě třetiny mladé i předdůchodové generace spoléhají na penzijní produkty s podporou státu, nebo začínají spořit poměrně pozdě, a to v průměru ve 47,5 roku života. V tomto se Češi liší od obyvatel západní Evropy, kde je včasné spoření na penzi běžnou součástí života mladých lidí. Proto doporučuje, aby každý začal spořit na lepší důchodový život co nejdříve, ideálně již od první výplaty, s tím, že měsíční částky nemusí být závratně velké. „Nebojte se spočítat si to. Kdo nechce být v důchodu překvapený, měl by si dopředu udělat představu, jak dlouho očekává, že v důchodu bude, a kolik peněz bude chtít mít měsíčně, aby si penzi užil. Potom už je na každém, jestli chce věřit, že za něj vše zaplatí stát, nebo si raději na splnění svých snů našetří a bude mít jistotu, že se má na co těšit,“ dodává Štěrbová.

Ze setkání Rebecca A. Diatilová

Na Slovensku byl zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak s přítelkyní

S Kuciakem, který pracoval pro zpravodajský portál Aktuality.sk, byla zastřelena i jeho partnerka. Politici čin okamžitě odsoudili a Ficova vláda vypsala odměnu ve výši jednoho milionu eur za informace vedoucí k dopadení pachatele.

Chladnokrevný čin se stal někdy mezi čtvrtkem 22. a nedělí 25. února v jejich domě v obci Veľká Mača nedaleko Trnavy. Po prvním ohledání experti konstatovali, že byli partneři zastřeleni – Kuciak do hrudi, jeho přítelkyně do hlavy. Policii upozornila rodina, která se s nimi dlouho nemohla spojit.

„Smrt Jána Kuciaka pravděpodobně souvisí s jeho novinářskou praxí,“ uvedl policejní prezident Tibor Gašpar. „Ostře tento čin odsuzuji a slibuji, že nasadíme maximální kapacity, abychom ho vyšetřili,“ dodal. Gašpar dále přislíbil několika novinářům alespoň dočasnou ochranu a k dispozici jim dá i takzvaný „panic button“, kterým je možné v případě ohrožení policii okamžitě zalarmovat.

Sedmadvacetiletý Kuciak se věnoval případům lidí, kteří se pohybují v okolí slovenské vládní strany Směr-SD a jsou podezřelí z daňových či dotačních podvodů. Ve své poslední reportáži, zveřejněné in memoriam, psal o napojení italské mafie na úřad slovenské vlády a premiéra Roberta Fica. Šéfredaktor portálu Aktuality.sk, pro který Kuciak pracoval, se proti jakémukoliv násilí na novinářích již dříve silně vymezil: „Chápeme, že naše práce může překážet. Zvláště pak těm, kteří mají co skrývat a kterým vadí, když jim někdo vidí mezi prsty,“ napsal před rokem v komentáři.

Premiér Robert Fico řekl, že pokud vražda skutečně souvisela s Kuciakovou novinářskou prací, jedná se o útok na svobodu a demokracii. Událost odsoudili i další přední slovenští politici v čele s prezidentem Andrejem Kiskou či ministrem vnitra Robertem Kaliňákem. Ten dokonce kvůli případu zrušil veškerý svůj program a prohlásil, že dopadení pachatele je nyní prioritou. Čin pobouřil i zahraniční politiky, včetně těch českých. „V životě by mě nenapadlo, že se něco podobného může v roce 2018 na Slovensku stát. Násilí proti novinářům naprosto odsuzuji,“ uvedl na svém Twitteru premiér Andrej Babiš.

Na Slovensku není žádný další případ vraždy novináře známý. Deset let je však nezvěstný Pavol Rýpal, který se zabýval hlavně tématy spojovanými s mafií. U nás je zatím jediným známým případem vražda Václava Dvořáka z roku 1992, za kterou stál podle výsledků vyšetřování kontroverzní podnikatel František Mrázek, o němž Dvořák sbíral informace. V létě roku 2002 zase policie odhalila plán na vraždu novinářky Sabiny Slonkové, kterou připravoval generální sekretář ministerstva zahraničí Karel Srba. Slonková poukazovala na jeho podezřelé machinace na ministerstvu. Srba byl tehdy odsouzen na 12 let vězení a mnohaleté tresty dostali i další lidé, kteří se měli na přípravě vraždy podílet.

Po uzávěrce: Na své pozice rezignovali ministr kultury a do vyšetření případu i dva lidé z úřadu slovenské vlády.

Jan Křovák

Virtuální český středověk sklízí úspěch

Kingdom Come: Deliverance, počítačová hra z dílny Warhorse Studios, se po dvou týdnech od vydání blíží k pokoření hranice milionu prodaných kopií. Do historicky nejdražšího videoherního počinu na území České republiky (rozpočet se pohyboval v řádech stovek milionů korun) hned na počátku vývoje investoval miliardář Zdeněk Bakala. A věděl, co dělá: tržby již překročily magickou miliardu.

Daniel Vávra, šéf vývoje a herní designér, jenž stojí za celosvětově oslavovanou hrou Mafia: The City of Lost Heaven, nosil představu o virtuálním českém středověku v hlavě už od svých středoškolských let. Po komplikovaných začátcích se sháněním sponzorů v roce 2011 spoluzaložil herní studio Warhorse Studios a díky kombinaci finančních zdrojů vybraných v kampani na fundingové platformě Kickstarter a investicím z Bakalovy kapsy započal vývoj Kingdom Come: Deliverance, hry z žánru RPG (hraní na hrdiny) v otevřeném světě, zasazené do 15. století okolo měst jako Sázava či Stříbrná Skalice, s kterou, jak sám Vávra poznamenal, doufali v nalezení „díry na trhu“.

Hra po zhruba šestiletém vývoji a několika odkladech konečně 13. února vyšla a nakonec přece jen přinesla ovoce. 500 tisíc prodaných kusů a sumy, již tvůrci vyhlíželi s vidinou zaplacení vývoje a navrácení investic, dosáhla hra během prvního týdne na pultech obchodů. K dnešnímu dni už se dá předpokládat překročení milionu prodaných kopií, což je skvělá zpráva nejen pro investory a samotné vývojáře, ale i pro českou ekonomiku a herní průmysl obecně.

Podobně úspěšné a mediálně zmapované počítačové hry pocházející z naší republiky jsou ryzím svátkem a ojedinělou událostí, což se ale může brzy změnit – peněžní zisk by mohl přilákat další investory. Doufá v to i samotný Vávra, který je momentálně v komfortní pozici a může se bez finančních tlaků rozhodnout, co se svým studiem podnikne dál. V rozhovorech uvedl, že by byla škoda znovu nevyužít technologie, jež tak pracně vznikaly během šestiletého procesu. Není proto vyloučeno, že se dočkáme pokračování a českou historii budeme moci opět okusit na vlastní kůži.

Adam Praus

Dvoudenní festival zasvětil zájemce do tajů řemesel

Festival Řemesla živě 2018, který zavítal do prostorů pražské Novoměstské radnice, vyvrcholil 22. února. Sešli se zde řemeslníci, střední odborné školy a učiliště z celé České republiky, aby předvedli své obory široké veřejnosti. Návštěvníci si na něm mohli vyzkoušet přes dvě desítky řemeslných workshopů. Vstup na festival byl zdarma, jen některé dílny měly poplatek za využitý materiál.

Cílem festivalu byla mimo jiné i snaha zviditelnit řemesla a zaujmout jimi hlavně mladé lidi. „V letošním roce navazujeme na loňský úspěšný ročník Řemesel živě. Podařilo se nám představit řemesla jako atraktivní obory pro vzdělávání absolventů základních škol, ale i maturantů škol středních se všeobecným zaměřením,“ charakterizoval akci ředitel Novoměstské radnice Albert Kubišta.

Akce nebyla určena pouze žákům a studentům, ale každému, kdo se chtěl dozvědět něco o řemeslech a také si dané řemeslo prakticky vyzkoušet nebo se vžít do role řemeslníka. To také napovídá motto akce: Vyzkoušej, zažij! Na nádvoří Novoměstské radnice tak mohli návštěvníci pozorovat práci budoucích kovářů a strojních mechaniků či ochutnat čerstvé kobližky přímo od učňů. Dále bylo možné vyzkoušet si práci truhlářů, kamenosochařů, zjistit, co obnáší puškařské řemeslo, nebo sledovat, jak se brousí sklo, šijí knihy a pravá paruka, jak se pracuje s pedigem nebo na tkalcovském stavu. Velký sál zaplnily dílny různého typu od navlékání korálků a vázání skleněných květin až po výrobu velikonočních dekorací, což ocenily hlavně děti, které tvořily většinu účastníků festivalu.

Z festivalu Helena Králová

Židovské muzeum uvedlo Šálek Kafky až po okraj plný humoru

Výstavu plnou humoru s židovskou tematikou představil Jiří Slíva ve středu 21. února v Galerii Roberta Guttmana v Praze. Český ilustrátor a karikaturista svou expozicí Můj šálek Kafky navázal na stejnojmennou knihu vydanou na konci minulého roku.

Akci pořádá Židovské muzeum v Praze u příležitosti výtvarníkových 71. narozenin, úvodním slovem ji zahájil jeho ředitel Leo Pavlát. Slívova výstava je pro dosavadní činnost muzea významná, jedná se totiž o první expozici s humornou tematikou. Humor karikaturista objevuje netradičně právě v knihách Franze Kafky. ,,V jeho dílech nacházím za tragikomickým zobrazením absurdity rozpustilého bavícího se génia,“ uvedl Jiří Slíva hlavní zdroj své inspirace. Kresby plné kafkoismů, neboli aforismů spojených s příběhy německého spisovatele, vydal na sklonku minulého roku v knize Můj šálek Kafky. Výběr z nich tvoří i základ samotné výstavy.

Slavnostním zahájením ve skromných prostorách galerie na Starém městě se veřejnosti představily kresby, barevné litografie, pastely a další Slívova výtvarná díla. Tematicky se pojí s osobnostmi Franze Kafky a Sigmunda Freuda, biblickými příběhy a židovskými motivy. Autor na ně nahlíží s neotřelým humorem, doplňuje je absurditou a ironií a na první pohled nesouvisejícími jevy. Výsledkem jsou originální a nápadité kresby, které představují známá fakta a příběhy ve zcela novém světle. Mezi desítkami hostů si ilustrace a malby přišli prohlédnout i velvyslanci Jižní Koreje a Izraele. Expozice podpořená Magistrátem hlavního města Prahy bude přístupná do 27. ledna 2019.

Z vernisáže Anna Mikolandová

Staleté svazky i knihy budoucnosti představuje VŠUP

Jak by vypadaly století a půl staré publikace, kdyby jejich autoři měli dnešní technické možnosti? Odpověď nabízí neobvyklá výstava na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze nazvaná Knihovna. Svazky a digitalizáty, sbírky a databáze, jejíž vernisáž se uskutečnila ve čtvrtek 22. února.

Jádrem výstavního projektu je deset historických svazků, které se věnují typografii, designu či marketingu. Představovány jsou ve dvou variantách. První tvoří originály knih z více než 130 let staré školní knihovny, druhá nabízí jejich digitální alternativy, na nichž pracovali studenti ateliéru Grafického designu a vizuální komunikace. Vytvořili při tom víc než jen naskenované kopie. „Nechtěli jsme ukazovat jen zmrtvělé svazky, (...) jaké knihy byly, ale i jaké budou,“ uvedla na vernisáži jedna z kurátorek výstavy Lada Hubatová-Vacková. Digitální reprodukce jsou proto svébytná díla ukazující, jak by knihy nejspíš vypadaly, kdyby vznikly v dnešní digitální éře. A často jde o změny razantní.

Předlohy čínského malíře Čchi Paj-š’e a jeho žáků, ve své době představující moderní malířskou příručku, se mění ve výukovou aplikaci na chytrém telefonu, která umožňuje skutečně kreslit. Další z publikací je zpracována jako webová stránka zachovávající design původní knihy a série fotografií z monumentální Animal Locomotion z roku 1887 pak zase ožívají na plátně.

Návštěvníci tak mají možnost porovnat původní a „současné“ verze. „Nejde ovšem o to, představit díla v přísném kontrastu, ale spíše najít symbiózu,“ vysvětlila Hubatová-Vacková. Prohlédnout v rozšířené realitě si proto můžete třeba 3D model stavby vytvořený na základě původních nákresů nebo ve virtuální realitě navštívit obdobně vzniklý Křišťálový palác.

Výstava se nachází v místě původní školní knihovny v budově Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze na náměstí Jana Palacha a potrvá do 7. dubna.

Z vernisáže Petr Behenský

Zimní olympijské hry přinesly Čechům sedm medailí a historický úspěch Ledecké

O suverénně největší překvapení her v jihokorejském Pchjongčchangu a historický úspěch se postarala snowboardistka a lyžařka v jedné osobě Ester Ledecká. Ta vyjela na trať Super-G se startovním číslem 26 v době, kdy už byly největší favoritky v cíli. Některé zahraniční televize již dokonce ukončily přenos a prohlásily za vítězku Annu Veithovou. Ledecká však zajela životní závod a i přes pár drobných chyb byla ještě o setinu rychlejší. Z Ledecké se tak přes noc stala hvězda olympiády a jelikož o týden později vyhrála i paralelní obří slalom na snowboardu, zapsala se do historie jako první žena, která získala olympijský titul ze dvou odlišných disciplín.

Do Pchjongčchangu přijelo s medailovými ambicemi hned několik našich biatlonistů. V úvodních sprintech dokázali cenný kov vybojovat Veronika Vítková i Michal Krčmář. Vítková dojela s odstupem necelých dvou vteřin za druhou Marte Olsbuovou z Norska. Zlato brala největší favoritka Němka Laura Dahlmeierová. I v závodě mužů triumfoval německý závodník. Arnd Peiffer porazil Krčmáře o čtyři vteřiny hlavně zásluhou rychlejší střelby. Třetí v pořadí dojel Ital Dominik Windisch. Všichni tři medailsté získali svou první individuální olympijskou medaili. V dalším průběhu her se již českým biatlonistům nepodařilo zopakovat medailová umístění.

V Koreji se představily dvě obhájkyně zlata z posledních her v Soči. Rychlobruslařka Martina Sáblíková skončila na tříkilometrové trati těsně pod stupni vítězů za trojicí nizozemských bruslařek, ale na té nejdelší pětikilometrové si dojela pro další olympijskou medaili, tentokrát stříbrnou. Rychlejší než Sáblíková byla pouze vycházející hvězda Esmee Visserová z Nizozemska. Další medaili z rychlobruslařského oválu poté přidala Karolína Erbanová, která dojela třetí v závodě na 500 metrů.

O obhajobu olympijského zlata se pokoušela také Eva Samková. Ta před čtyřmi lety ovládla závod ve snowboardcrossu. I letos prokázala výbornou formu již v kvalifikaci, kterou vyhrála, což jí zajistilo právo prvního výběru dráhy v nadcházejících jízdách. Ve čtvrtfinále i v semifinále si bez větších problémů pohlídala postup a mohla pomýšlet na obhajobu. Ve finálové jízdě se jí však nepovedl start a dlouho se pohybovala na poslední šesté pozici. V druhé polovině závodu ale začala zrychlovat a nakonec se v cílové rovince dostala na třetí místo. Zlato získala Italka Michela Moioliová.

Za zklamání se dá považovat čtvrté místo hokejového výběru. Tým trenéra Josefa Jandače totiž po vyhrané skupině a výhře nad Američany ve čtvrtfinále sahal po medaili. V semifinále s výběrem Olympijských sportovců z Ruska i v následném utkání o bronz s Kanadou však zradila Čechy produktivita. Český tým tak stále čeká na medaili, poslední cenný kov vybojovali hokejisté před dvanácti lety na olympiádě v Turíně. Zlatou medaili si odvezli Rusové, kteří ve finále porazili po velkém boji Němce.

V celkovém pořadí národů skončila Česká republika na 14. místě se ziskem dvou zlatých, dvou stříbrných a tří bronzových medailí, což je oproti poslední olympiádě zlepšení o jednu příčku. Nejúspěšnější byli sportovci z Norska, následováni Němci a Kanaďany. Slovensko obsadilo díky jedné zlaté a dvěma stříbrným medailím biatlonistky Anastasie Kuzminové 17. místo.

Marek Stodůlka

Plzeň má Prezidentský pohár, bojuje se o předkolo. Hokejová extraliga finišuje

Po olympijské přestávce se zase naplno rozjela Tipsport extraliga ledního hokeje. Pondělí 26. února patřilo dvěma dohrávkám. V úterý bylo na programu jen jedno utkání, a to naopak předehrávka 50. kola. Na tu poslední únorový den, ve středu osmadvacátého, navázalo zbývajících šest utkání, do konce základní části tak chybí už pouze dvě kompletní kola. Ve středečním šlágru se spolu utkal loňský mistr, tedy Kometa Brno, a zatím nejlepší tým letošní sezony, Plzeň. Západočeši si za určitých okolností mohli již dvě kola před koncem zajistit Prezidentský pohár pro nejlepší tým základní části. To se nakonec skutečně stalo, díky výhře čtvrtých Vítkovic nad druhým Hradcem bylo jasné, že tento titul již letos Indiánům nikdo nevezme. Ti navíc dokázali za dva body vyhrát v Brně, byť postrádali zraněného Milana Gulaše, nejproduktivnějšího hráče celé soutěže. O triumfu Škody rozhodla druhá třetina, kterou hosté vyhráli 4:0, a přestože domácí tým v závěrečné části srovnal na 4:4, v nájezdech rozhodl o konečném výsledku plzeňský Ondřej Kratěna. Plzeň tak potvrdila, že tento ročník ji zastihl ve velké pohodě, a dokázala uhájit první příčku. Čelo tabulky zůstalo i dál neměnné, za Plzní se drží Hradec a třetí jsou Třinečtí, na které už se však dotahují rivalové z Vítkovic.

Bílí Tygři z Liberce sehráli s Jihlavou netradičně dva zápasy ve dvou dnech. Oba vyhráli a díky důležitým šesti bodům získali jistotu vyřazovací fáze. Alespoň o postup do předkola play-off vedou týmy ze spodních pater tabulky lítý boj. Sparta udolala houževnatý Zlín a drží se na posledním postupovém místě. Boj o nejlepší desítku ještě nevzdávají chomutovští Piráti, kteří přetlačili silný Třinec. Naopak Mladá Boleslav nezvládla zápas s Olomoucí a na postup má už jen teoretickou šanci. Poslední zůstává litvínovská Verva, která padla na ledě Pardubic.

Výsledky 50. kola: Liberec – Jihlava 2:1, Chomutov – Třinec 3:2 po prodloužení, Boleslav – Olomouc 3:4 po prodloužení, Vítkovice – Hradec 4:2, Brno – Plzeň 4:5 po samostatných nájezdech, Pardubice – Litvínov 2:1, Sparta – Zlín 3:2

Pořadí po 50 kolech: 1. Plzeň 104 bodů, 2. Hradec 96, 3. Třinec 91, 4. Vítkovice 89, 5. Brno 87, 6. Pardubice 73, 7. Liberec 72, 8. Olomouc 72, 9. Zlín 71, 10. Sparta 68, 11. Chomutov 65, 12. Boleslav 63, 13. Jihlava 51, 14. Litvínov 48

Michal Konvalina

Počasí

Českou republiku v tomto týdnu zasáhly tuhé mrazy. Teploty se pohybují pod minus 10 stupni Celsia, na hřebenech hor naměřili až minus 25. Nejvíc mrzlo v Bedřichově, kde teploměr ukázal minus 24,6 stupňů °C. V Krkonoších na Labské boudě klesla rtuť teploměru k minus 21,2, což překonalo dosavadní minimum minus 17,4 °C naměřené v roce 1986. Média uvádějí, že oproti nízkým teplotám ve střední Evropě padají opačné rekordy na severním pólu. Teploty se zde pohybují okolo nuly, což je zhruba o 25 °C více než průměr v tomto období. Meteorologická stanice Cape Morris Jesup na severu Grónska zaznamenala dokonce 24 hodin teplot nad nulou.

Na Lipensku se v pondělí otevřela ledová magistrála, jež je svou délkou téměř 11 km zapsána v Guinnessově knize rekordů. Led zde dosahuje tloušťky až 18 cm, je tedy bezpečný. Koncem týdne se mají mrazy zmírňovat a v sobotu v noci už nebude méně než minus 10 °C.

Anna Sedláková