25. října 2018, Carolina č. 949

Sněmovna jednala o daních, státním rozpočtu i Vondráčkově cestě do Ruska

Na úterním zasedání Poslanecké sněmovny se sešli zástupci všech parlamentních stran, aby odhlasovali program 20. schůze, která potrvá do 4. listopadu, a projednali vybrané zákony.

Kromě příprav na jednání o státním rozpočtu se poslanci zabývali také cestou předsedy Sněmovny Radka Vondráčka (ANO) do Ruska, návrhem novely zákona o dopravních přestupcích nebo změnami ve výběru daní. Schůzi zahájila minuta ticha za českého vojáka, který padl tento týden v Afghánistánu.

Během následujícího jednání vystoupil poslanec Tomio Okamura (SPD) s návrhem zařadit na pořad schůze debatu o zastavení dodávek zbraní Saúdské Arábii, v návaznosti na nedávnou smrt saúdského opozičního novináře a dlouhodobé porušování lidských práv v této zemi.

Na řadu přišla i návštěva předsedy Poslanecké sněmovny Vondráčka v Rusku. Jan Lipavský (Piráti) chtěl do programu zařadit bod zabývající se jeho cestou již na úterý, Sněmovna však jeho návrh zamítla a rozhodla se držet původního plánu – ve středu po projednání státního rozpočtu. Poslanci se budou věnovat také návrhu na vydání poslance Zdeňka Ondráčka (KSČM) k trestnímu stíhání kvůli urážlivým výrokům na adresu prezidentského kandidáta Michala Horáčka. Tento bod by měl přijít na řadu 31. října. Prvním čtením prošla novela zákona týkající se odpovědnosti za dopravní přestupky.

Některé méně závažné přečiny by se v případě jejího přijetí daly řešit pouze domluvou mezi policistou a řidičem, bez nutnosti písemného záznamu. Stejně tak prošla obecnou rozpravou novela zákona o daních z příjmů, která se mimo jiné zabývá zdaněním zahřívaných tabákových výrobků, na které by se měla začít vztahovat stejná pravidla jako na klasický tabák. Změny čekají také zákon o léčivech, která by měla být při prodeji podrobena přísnější kontrole.

Z Poslanecké sněmovny Nora Třísková

KSČM bilancuje volební propad. Vedení strany se však nemění

Dva týdny po neúspěchu v komunálních a senátních volbách se konalo mimořádné zasedání ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy. V pátek 19. října se sešlo užší vedení strany a o den později, v sobotu 20. října, následovalo zasedání celého ÚV. Hlavním tématem bylo hodnocení voleb, v nichž KSČM ztratila zastoupení v Senátu i na pražském magistrátu a v komunálních volbách přišla přibližně o dvě pětiny mandátů. Ozývaly se i hlasy požadující rezignaci předsedy strany Vojtěcha Filipa. O možném odvolání předsedy se nejednalo, neboť tento bod nebyl pro nedostatek hlasů na program zařazen. Vojtěch Filip již před zasedáním oznámil, že sám funkci nesloží.

Pro svolání mimořádného sjezdu, kde by se mohlo volit předsednictvo, se vyslovilo jen 11 z 68 přítomných. Před novináře předstoupilo téměř celé vedení strany, o průběhu zasedání hovořil pouze předseda. Filip na zasedání volal po programové obměně, současný dlouhodobý program strany byl přijat v roce 1992 a už není aktuální. Změny má přinést sjezd na jaře 2020. Rovněž uvedl, že poslanecký klub KSČM přidá do svého plánu vypracování návrhu zákona, kterým by se změnil systém senátních voleb. „Je evidentní, že dvoukolový systém občanům nevyhovuje,“ řekl a poukázal na nezájem o druhé kolo, kdy volební účast dosáhla pouhých 16,49 % a v obvodu Ostrava-město k urnám přišlo méně než 10 % voličů. Předseda strany také nastínil, že má v úmyslu chránit volební program před jeho kopírováním jinými: „Program, když ho od nás přebírají, je programem přitažlivým pro lidi, jinak by ho ostatní nepřebírali. Diskuse musí být vedena tak, abychom voliče získali my.“

Ústřední výbor vnímá, že při květnových volbách do Evropského parlamentu bude nést vyšší odpovědnost za výsledek. Filip připomněl, že respektuje vstup České republiky do Evropské unie, jelikož „prošel referendem“ a naopak není spokojený s členstvím země v Severoatlantické alianci, o kterém žádné referendum nerozhodovalo. „Máme tady relikt studené války, relikt bipolárního světa. My navrhujeme novou konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, ať území Evropy není už nikdy místem válečných operací.“ O způsobu vedení kampaně rozhodne ÚV v prosinci.

Ze sídla KSČM Richard Sůsa

I po nepovedených volbách má předseda Hamáček důvěru ČSSD

V Hradci Králové se v pátek sešlo předsednictvo a v sobotu ústřední výkonný výbor ČSSD, aby projednaly výsledky senátních a parlamentních voleb. Ty byly pro sociální demokracii zklamáním. V Senátu ztratila 12 zákonodárců a v komunálních volbách neobhájila asi polovinu mandátů. Na pořadu bylo i hlasování o důvěře současného vedení strany v čele s Janem Hamáčkem. Tomu drtivá většina přítomných vyjádřila důvěru. „Je třeba skončit diskusi o ČSSD samé, ukončit vnitrostranické spory, je třeba pracovat ve vládě,“ řekl Hamáček po hlasování. Ústřední výbor se měl pak vyjádřit také ke statutárnímu místopředsedovi Jiřímu Zimolovi. Na Hamáčkovo přání se však nehlasovalo.

Jiří Zimola je společně se Zdeňkem Škromachem, Michalem Haškem a Jaroslavem Foldynou členem platformy Zachraňme ČSSD, která kritizuje vedení strany a požaduje například přeregistrování členů, výměnu některých ministrů či přímou volbu předsedy. Platforma vznikla na začátku roku a mezi většinou členů ČSSD nemá podporu.

Podle informací ČTK sklidila platforma na jednání strany kritiku. Nejvíce Jiří Zimola. Byl nařčen především z neloajality a rozdělování strany. „Jako strana si zakládáme na tom, že jsme názorově bohatí. Chápu, že někteří kolegové činnost platformy nevidí rádi, máme ale několik diskusních platforem,“ hájí se Zimola. Členové platformy však neztrácejí naději.

„Platforma pravděpodobně svůj cíl splní a ČSSD zachrání, protože všichni ostatní jsou sjednoceni a nelíbí se jim, jakým způsobem se komunikují věci přes média, nikoli uvnitř standardních orgánů ČSSD,“ řekl ČTK hejtman Martin Netolický.

Jiří Klečka

Nostalgie po Rakousku-Uhersku je dnes častější u Čechů, říká bývalý velvyslanec

Při příležitosti 100. výročí vzniku Československa se 23. října uskutečnilo diskusní fórum na téma Sto let republiky: Soužití Čechů, Němců a Rakušanů a německá otázka. Akci ve Slovenském domě v Praze moderoval spisovatel a novinář Milan Syruček. Stěžejními hosty byli ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák, dříve velvyslanec v Rakousku a Německu, a Jan Sechter, bývalý tajemník velvyslanectví v Berlíně a velvyslanec v Polsku a Rakousku. „Posledních sto let vztahů mezi našimi zeměmi by se dalo přirovnat k sinusoidě,“ vyjádřil se k vývoji česko-německých vztahů Jindrák. Dále vyzdvihl, že při vstupu do EU a NATO Německo Českou republiku výrazně podporovalo, ať už to bylo kvůli svým geopolitickým, nebo ekonomickým zájmům. „Dnes jsme schopni s Německem normálně mluvit, byť asi ne jako úplně rovný s rovným,“ zhodnotil Jindrák. Dodal, že on sám se mnohem lépe cítí ve spolkových zemích bývalé NDR. Jan Sechter, který se při debatě přednostně věnoval Rakousku, zas vztah zemí přirovnal k parabole. Za nejhlubší bod na křivce pak označil období okolo let 2004 až 2006. Zdůraznil, že poslední desetiletí se vztah mezi zeměmi prudce zlepšuje: „Poslední dobou se častěji setkávám s českými nostalgiky po Rakousku-Uhersku než rakouskými. V té špatné době, když tam byl zrovna velvyslancem pan Jindrák, jsem dokonce Rakušanům připomínal, ať o Benešovi nemluví jako o masovém vrahovi a vyháněči sudetských Němců. Proměnou to prošlo. V Rakousku jsou mimo to také rádi, že mají svoji republiku. Rakouský prezident v současnosti klidně uctil Tomáše Garrigua Masaryka.“ Poté zmínil také roli Rakouska při vstupu ČR do EU: „Tam byl rozdíl oproti například německému nebo francouzskému přístupu, Rakousko se snažilo si nějak ohlídat Českou republiku a mít výsadu o jejím vstupu rozhodovat.“ Ke konci debaty přišla na řadu visegrádská čtyřka a její případné rozšíření o Rakousko. „Já osobně bych ani nebyl pro jakékoli rozšiřování. Takhle je Visegrád bez problémů a já bych si to naše, jak to máme, chránil,“ vyjádřil se Jindrák. Mezi dalšími pozvanými byl geopolitický analytik Jiří Valenta, který žije v USA a v českých médiích odkazy k němu najdeme pouze v kontroverzních Parlamentních listech.

Valenta také přispěl do diskuse a mírně odbočil: „Musíme se spojit do jedné fronty s Ruskem, abychom zabránili ‚hitlerizaci‘ Evropy. Hlavně se s Ruskem musí vést dialog.“ Proti tomuto výroku se ostře ohradil přítomný redaktor Českého rozhlasu Ivan Štern: „Německa se musím v tomto ohledu zastat, protože tamní denacifikace probíhá mnohem efektivněji (...). Němci se s minulostí konfrontují, ve školách se učí o holocaustu a vše je podáváno tak, jak to bylo.“ Debata nabrala mírně vyostřený tón poté, co se nesouhlasně zvedla redaktorka Haló novin v reakci na slova Ivana Šterna, že komunismus a nacismus v Čechách lze srovnávat.

Ze Slovenského domu v Praze Hana Vincourová

Konference o sociálním bydlení: pomoci musí legislativa

Současná situace nejen sociálního, ale obecně dostupného bydlení v České republice, je kritická. To konstatovali hosté odpolední části konference Sociální bydlení z české a evropské perspektivy, organizované 19. října občanským sdružením TOP tým pod záštitou Nadace Konráda Adenauera. Názor podpořili argumentem, že v současné době si často ani střední vrstva nemůže dovolit bydlení ve větších městech, obvzláště pak v tom hlavním.

Poslankyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, která byla jedním z hostů, kritizovala přístup Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) a nynější vlády ke stále neexistujícímu zákonu o sociálním bydlení, který se dle jejího názoru nepodaří prosadit ani v tomto volebním období. Nebyla to její první kritika na adresu onoho zákona. Jeho první návrh, který MPSV předložilo v první polovině roku 2017, téměr na konci funkčního období vlády Bohuslava Sobotky, označila za zpackaný. „Podle toho návrhu bychom mohli hovořit až o téměř půl milionu lidí, kteří by měli mít nárok získat od státu byt,“ uvedla poslankyně jako jeden z důvodů, proč TOP 09 vloni návrh zákona nepodpořila. Častou výtkou pravicové opozice byla tehdy také absence bodu o povinnosti obcí finančně se podílet na lokálních sociálních projektech. Odlišný názor však sdílí Michaela Papírníková Jurečková, zástupkyně Svazu měst a obcí, která byla též jedním z hostů konference. Svaz dle jejích slov jednoznačně podporuje myšlenku, že by účast obcí na sociálním bydlení měla být dobrovolná, jak vyplývá ze zamítnutého návrhu zákona, jelikož ne každá obec má například možnost stavět nebo nemusí mít byty k dispozici.

Na konferenci se hovořilo o stávajících modelech sociálního bydlení a jejich případné celostátní aplikaci. Jako vzory byly zmiňovány boloňský projekt Autorecupero, který byl zaveden kvůli místní univerzitě, a brněnský Re-rapid housing. Ten zastupoval Štěpán Ripka, předseda Platformy pro sociální bydlení. Na místě vysvětlil princip dvouletého fungování projektu a jako podpůrný argument uvedl statistiku, která říká, že 48 z 50 nastěhovaných rodin po roce bydlení prodloužili nájemní smlouvu. Společnost dle Ripky nahlíží na projekty sociálního bydlení kriticky, jelikož si mylně myslí, že cílem je hned udělat z těch nejchudších střední vrstvu. Cílem je však, aby byly rodiny schopné si bydlení udržet.

Stanislav Křeček označil bydlení za jedno z lidských práv, které bohužel není obsaženo v Listině základních práv a svobod. Mluvil hlavně obchodu s chudobou, který sužuje zejména obce na severu Čech. Jako příklad uvedl Sokolov, kde jdou sociální dávky přímo do rukou těchto obchodníků, což pouze podrývá sociální politiku státu, která tudíž nemůže fungovat, pokud se toto obchodování nezastaví. Tím otevřel další z témat diskuse, tedy problémové privatizace. Kromě obchodníků s chudobou totiž volného trhu využívají i zahraniční investoři, kteří zde kupují čím dál tím více nemovitostí, čímž zvyšují jejich cenu pro potenciální české rezidenty. Hosté se shodli, že tyto investice jsou těžko regulovatelné vzhledem k principu volného trhu, který by se jakýmkoliv zásahem pokřivil. Opakem toho je však regulace Airbnb, která by možná byla. Někteří ji označili dokonce jako nezbytnou. Závěrem se všichni diskutující shodli, že bez zákona o sociálním bydlení či jiného legislativního zásahu budou jakékoliv změny velmi těžko proveditelné.

Z konference Sociální bydlení z české a evropské perspektivy Josef Kaňka

Speciální kamera umožní zrakově handicapovaným návrat do běžného života

V pražské kavárně Art-n-Coffee se v úterý 23. října v České republice oficiálně představilo zařízení MyEye 2.0 od izraelské společnosti OrCam. Tento přístroj asi o velikosti prstu je přelomovým zařízením v oblasti speciálních pomůcek pro zrakově postižené.

Speciální kamera s vestavěným reproduktorem má být novýma očima pro handicapované. Stačí ji pomocí magnetů připevnit k jakýmkoliv brýlím. Kamera pak skrze HD reproduktor zprostředkovává uživateli kontakt s okolním světem. Zařízení je schopno číst psaný text až ve čtyřech jazycích z nabízených devatenácti. Umí také rozeznávat bankovky, rozpoznávat základní objekty každodenního života, ale zvládne i rozlišit až 100 obličejů uložených do paměti přístroje či pohlaví okolo stojících osob. Nechybí ani možnost číst čárové kódy. Ovládá se intuitivními gesty taktéž rozpoznávanými kamerou. To umožňuje lidem dříve vidícím či pouze s částečnou ztrátou zraku snadné ovládání přístroje. Naopak pro osoby s vrozenou ztrátou zraku může být takové ovládání, alespoň zpočátku, poněkud komplikované.

Hlavní překážkou pro rozšíření přístroje je prozatím cena. Ta činí přes 130 tisíc korun. Změnit by to mohly finanční příspěvky od státu. Na registraci však zařízení teprve čeká. „Ministerstvo (práce a sociálních věcí) již uznalo výjimečnost přístroje a přislíbilo jeho podporu,“ řekl na setkání ředitel OrCamu pro rozvoj a podporu Irie Meltzer. Po registraci by ministerstvo proplácelo 90 % jeho ceny. „Až bude zařízení registrováno, může pomoci téměř komukoliv se zrakovým handicapem,“ dodal Meltzer pro Carolinu.

Problematikou finanční náročnosti speciálních pomůcek pro nevidomé a zrakově handicapované se zabývá také projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška, který zároveň zajišťoval testování české verze výrobku. Světluška pomáhá nevidomým například zaplatit 10% doplatek za pomůcky, či pro ně zařizuje různá školení a kurzy. „Své síly jsme s OrCamem spojili právě proto, že chceme být u toho, když se v České republice zavádí, spouští a škáluje nová technologie. Abychom pak, když bude Světluška spouštět finanční podporu na nákup takového zařízení, dokázali vhodně na ty žádosti reagovat,“ řekla ředitelka nadačního fondu Gabriela Drastichová.

Výrobci doufají, že zařízení umožní uživatelům co největší možný návrat do běžného života. „Americký výzkum srovnal tuto pomůcku s ostatními pomůckami na trhu a ukázalo se, že 95 % jejích uživatelů bylo schopno vykonávat mnohem více běžných každodenních aktivit, jako jsou elektronická komunikace, nákupy, čtení novin a tak dále,“ sdělil Vadim Fridman, jeden z lékařů, který se na testování české verze přístroje podílel. „Najednou jsem mohla dělat věci, které jsem předtím nemohla, což mě omezovalo,“ potvrdila jeho slova i jedna z testerek Hana Petrová.

Z kavárny Art-n-Coffee Lukáš Skládal

Hosté Kulatého stolu diskutovali o nedostatku pedagogů

Do praxe nastupuje asi jen polovina absolventů pedagogických fakult a stejné je i procento těch, kteří dokončí doplňující pedagogické studium. Na otázku, proč máme málo učitelů a kde je vezmeme, se snažili najít odpověď účastníci diskusního setkání Kulatý stůl. Akci informačního centra o vzdělání EDUin hostil ve čtvrtek 18. října Skautský institut v Praze.

O změnách, jež připravuje ministerstvo školství, hovořila Klára Bezděková, ředitelka odboru dalšího vzdělávání a péče o pedagogické pracovníky. Projednává se například nová podoba doplňujícího pedagogického studia, jejímž cílem je, aby studium dokončovalo více zapsaných. Ministerstvo se zabývá i novelou zákona o pedagogických pracovnících, která by dovolovala lidem z praxe vyučovat odborné středoškolské předměty.

„Je důležité, že se o tématu mluví. Velký posun vidím v tom, že se dostalo do programového prohlášení vlády,“ uvádí pro Carolinu Klára Bezděková a dodává, že ministerstvo tlačilo na navýšení podílu praxe a u doplňujícího pedagogického studia hodlá více ovlivňovat vyučovaný obsah.

Práci ministerstva kritizoval Antonín Jančařík z Pedagogické fakulty UK. Podle něj je stav nedostatku učitelů dlouhodobý a vysoké školy na něj předem upozorňovaly. Podle šetření MŠMT z roku 2015 chybí převážně pedagogové pro první stupeň.

Ředitelka Základní školy Mnichovice Marcela Erbeková poukazovala na osobní zkušenost. Méně než polovina vyučujících je z pedagogických fakult. Podle ní také žádný zákon nehovoří o aprobaci, učitel je buď kvalifikovaný, nebo ne. Prioritou pro ni je nadšení pro profesi a znalost vyučované látky. Erbeková se domnívá, že titul je v dnešní situaci, kdy školy přijímají i maturanty a studující z pedagogických fakult, až druhotný.

Debata se dotkla i financování školství a platů učitelů. Fungování nově připraveného systému nastínil Petr Bannert, ředitel odboru středního a vyššího odborného vzdělávání a institucionální výchovy. Ministerstvo se snaží nastavit centrální parametry, a zabránit tak situacím, kdy škola zaměstnává méně pedagogů, aby je mohla lépe platit. Případně peníze využívá jinak. Bannert doufá, že profesi zpopularizuje navýšení mezd. Jančařík oponoval, že v rozpočtu ministerstva nezaznamenal žádné přidané peníze na pokrytí lepších platů.

V druhé části debaty dostalo prostor publikum. Přítomné kromě jiného zajímala otázka studijní praxe.Vysoké školy totiž studentům neuznávají práci v oboru jako učitelský výcvik. Podle tazatele tak student studuje, pracuje v oboru, ale navíc se musí účastnit praxí, které předepisuje fakulta.

„Je vidět, že se neplánovalo. Plánování bylo prohlášeno za sprosté slovo. Je třeba plánovat,“ vyjádřil se k příčině nedostatku učitelů František Dobšík z Českomoravského odborového svazu školství.

Ze Skautského institutu v Praze Aneta Lakomá

Summit EU řešil migraci a kyberútoky, dohoda o brexitu je stále v nedohlednu

Nelegální migrace a přerozdělování uprchlíků bylo hlavní téma summitu evropských lídrů v Bruselu. Evropská rada 18. října rovněž přijala závěry ohledně vnitřní bezpečnosti po nedávném kybernetickém útoku v Nizozemsku. Pracovní večeře na téma brexitu se odehrála již o den dříve, ještě před ní britská premiérka Theresa Mayová seznámila lídry EU27 se svými stanovisky, která ale nic nového nepřinesla. Ve hře je stále i možnost prodloužení přechodného období mezi referendem a odchodem z EU, které by poskytlo čas k vyřešení sporných bodů.

Dohoda mezi Velkou Británií a EU prozatím vázla kvůli rozdílným postojům k průchodnosti hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem. Theresa Mayová je však nyní ochotna přijmout evropské stanovisko – časově neomezenou garanci otevření irských hranic. Naznačila, že by byla nakloněna možnosti „prodlouženého brexitu“, o který by musela Británie zažádat. Premiér Andrej Babiš tento návrh ocenil a předseda Evropské rady Donald Tusk uvedl, že si je jistý podporou všech ostatních členských států ohledně případné žádosti.

Výrazný posun nezaznamenala ani diskuse o migraci. Rakouský kancléř Sebastian Kurz zdůraznil, že od roku 2015 klesl počet příchozích nelegálních imigrantů o 95 % a že EU je na dobré cestě. Důležitým tématem bylo plánované zvýšení rozpočtu a počtu zaměstnanců evropské pobřežní a pohraniční stráže Frontex. Několik politiků podpořilo postoj Andreje Babiše, který vyzval lídry EU, aby raději využili části avizovaných deseti miliard eur k pomoci mimo evropský kontinent. „Sám italský premiér (Giuseppe Conte) deklaroval, že mají dostatečné kapacity a že část těch peněz bychom mohli využít pro podporu zastavení migrace ve státech severní Afriky,“ řekl Babiš po jednání. Evropská rada shodně vyzvala k posílení spolupráce s těmito státy, zejména s Marokem a Libyí.

V návaznosti na neformální summit, který se konal v září v Salcburku, přijala Evropská rada závěry o vnitřní bezpečnosti. EU tak bezprostředně reagovala na nedávný pokus hackerů o proniknutí do sítě Organizace pro zákaz chemických zbraní v Haagu. Nizozemská vojenská rozvědka z útoku na organizaci, která se podílela na vyšetřování použití nervové látky v britském Salisbury, viní Rusko. Tato obvinění však na summitu nezazněla. „Chceme, aby ministři vypracovali systém sankcí, konkrétně kvůli kyberútokům. Takový systém by měl ochránit naše občany,“ řekl Donald Tusk novinářům.

V pátek v Bruselu navázal summit EU-Asie zaměřený na světový obchod. Další setkání Evropské rady je naplánováno na 13.-14. prosince.

Bartoloměj Černík

V Afghánistánu zahynul další český voják

V pondělí 22. října padl v Afghánistánu další český voják. Dvaačtyřicetiletý kynolog Tomáš Procházka byl spolu se dvěma kolegy postřelen afghánským vojákem přímo na základně Šindánd. Procházku nezachránila ani neprůstřelná vesta, zraněním podlehl. Sloužil u jednotky, která má na starosti výcvik afghánských vojáků. Jeho kolegové jsou mimo ohrožení života.

Armádní speciál přivezl ostatky padlého vojáka do Česka ve středu. Ministr obrany Lubomír Metnar (ANO) udělí Procházkovi in memoriam hodnost štábního praporčíka.

Datum pohřbu zatím není známé, armáda domlouvá podrobnosti s pozůstalými. Šéfka sněmovního výboru pro obranu Jana Černochová (ODS) svolala jednání výboru, kterého se zúčastní i náčelník generálního štábu Aleš Opata a ministr obrany Lubomír Metnar. Poslanci ve Sněmovně vyjádřili rodině soustrast minutou ticha a prezident Miloš Zeman nechal na Hradě a v Lánech do návratu ostatků vojáka stažené státní vlajky na půl žerdi.

Pondělní útok byl už třetí za poslední tři měsíce. V srpnu zemřela trojice českých vojáků po útoku sebevražedného atentátníka. Minulý týden zranila dalších pět vojáků exploze automobilu naplněného výbušninou. Poslední útok by mohl mít podle náčelníka generálního štábu Aleše Opaty souvislost s Tálibánem. Od roku 2001 zahynulo v Afghánistánu celkem 14 českých mužů.

Po neštěstí se ozvali mnozí zastánci odchodu české armády z afghánských misí. Bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) se nechal slyšet, že nás mise „stály biliony dolarů a důsledky jsou vesměs negativní“. Dlouhodobě se k zahraničním misím staví odmítavě i zástupci KSČM a SPD. Místopředseda hnutí SPD Radim Fiala oznámil svůj záměr svolat mimořádnou schůzi Sněmovny k působení českých vojáků na zahraničních misích. Premiér Andrej Babiš (ANO) stažení vojáků odmítl. „Zaznamenal jsem hlasy, že bychom měli z Afghánistánu odejít. Ne, nevzdáme se. Neodejdeme. Teror by se pak přenesl do Evropy,“ uvedl na svém twitterovém účtu. Podle ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD) rovněž není důvod, aby Česko své vojáky z mise stáhlo.

Monika Křivánková

Národní technické muzeum vystavuje minulost i současnost domácího průmyslu

V prostorách Národního technického muzea (NTM) v Praze začaly ve čtvrtek 18. října dvě nové výstavy. První nese název Made in Czechoslovakia aneb Průmysl, který dobyl svět, a je letošní největší expozicí muzea. Druhá dostala název Pražské vzorkové veletrhy a na první tematicky navazuje. Oběma se pak NTM připojuje k oslavám 100. výročí vzniku československého státu. Muzeum je zpřístupnilo v den, kdy uplynulo sto let od vydání Washingtonské deklarace, prohlášení nezávislosti československého národa.

„Zveme návštěvníky na výstavu, která připomene úspěchy, ale leckdy také složitý vývoj československého průmyslu a techniky,“ uvedl v tiskovém prohlášení generální ředitel muzea Karel Ksandr. Na 550 m2 je československý průmysl let 1918 až 1992 prezentován skutečnými výrobky, modely, dokumenty, digitálními projekcemi, ale i interaktivními hrami. Návštěvníky tak čeká například slavný motocykl Jawa 250, polarograf, nebo třeba Kaplanova turbína. Největším exponátem je se svými bezmála jedenácti metry letadlo Aero L-29R Delfín, které je umístěno na střeše muzea směrem do ulice Ovenecká. Většina vystavovaných předmětů pochází ze sbírek muzea.

Jeden z kurátorů a zároveň hlavní scenárista výstavy Jiří Hulák v tiskovém prohlášení uvedl: „Cílem výstavy je představit návštěvníkovi téma ve všech jeho podobách a souvislostech. Nikoli ve formě jednoznačné adorace či naopak kritiky, ale jako velmi komplikovaný, pozoruhodný a zároveň nejednoznačný fenomén, jímž bezesporu je.“ Naráží tím na skutečnost, že i přes hospodářské krize, období okupace a znárodňování v minulém století zaznamenal československý průmysl úspěch v mnoha odvětvích. Výstava potrvá až do 29. září 2019.

Pražské vzorkové veletrhy přenesou návštěvníky do současnosti. „Po všech negativních informacích z médií, že se v tuzemsku nic nevyrábí a nic nevyvíjí, je možné se přesvědčit o opaku,“ říká autorka výstavy Lucie Střechová. Expozice je koncipována jako přehlídka šestnácti českých výrobců, jejichž produkty mají úspěch nejen v Česku, ale i v zahraničí, a které jsou důkazem, že se v naší zemi daří vícero průmyslovým odvětvím.

Mezi vystavovateli lze vidět slavné značky, jako je českobudějovický výrobce tužek a dalších kancelářských potřeb Koh-i-noor Hardmuth, ale i méně známá jména. Ta reprezentuje například firma L. Hainz, která mimo jiné pečuje o pražský Staroměstský orloj, jehož generální opravu provedla poprvé už v roce 1865 a naposledy letos.

Samostatnou expozicí, která na Pražské vzorkové veletrhy navazuje, je Cukr a čokoláda. Hlavním exponátem, který svou velikostí 40 m2 zabírá téměř celou místnost, je model typického českého cukrovaru z počátku dvacátého století v měřítku 1:10. Zajímavostí je, že tento model, zhotovený v roce 1908, je historicky prvním sbírkovým předmětem muzea, a dodnes je tak veden pod inventárním číslem 1. Výstavy Pražské vzorkové veletrhy a Cukr a čokoláda si návštěvníci mohou prohlédnout do 30. června 2019.

Z tiskové konference a z výstav Vojtěch Hojný

Nedostatek vody a sucho aneb Bude z Česka nová Dubaj?

Institut pro politiku a společnost ve středu 17. října hostil v pražském CEVRO Institutu debatu na téma zhoršujícího se sucha v České republice. Pozvání přijali ministr životního prostředí Richard Brabec, ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta, vědecký tajemník Českého hydrometeorologického ústavu Jan Pretel a odborný asistent Mendelovy univerzity v Brně Robert Stojanov. Debatu moderovala Lucia Zachariášová ze Strany zelených.

Jako první se slova ujal Jan Pretel, který mezi suchem v Česku a klimatickými změnami nevidí žádnou přímou souvislost. Vinu dává takzvaným jetstreamům, což jsou proudy ve vyšších atmosférických vrstvách, které značně ovlivňují počasí. V posledních letech se pohyby těchto „jetstreamů“ mění a to má za následek extrémní počasí – někde se projevuje nadměrnými srážkami, u nás naopak jejich nedostatkem. Sucho podle něj bylo vždy a klimatická změna také, mění se pouze jejich intervaly.

Ministr životního prostředí Richard Brabec řekl, že největším problémem je neschopnost naší půdy vodu zadržovat: „Sto let jsme vodu z krajiny vyháněli a měli jsme pocit, že žijeme ve vodním blahobytu. Dokonce se o nás říkalo, že jsme střechou Evropy. Když se ale dnes koukneme na hodnocení evropské povrchové a pitné vody, jsme na tom po Kypru a Maltě nejhůř.“ Měli bychom tedy začít s vodou lépe hospodařit – například zadržovat „dešťovku“ a co nejvíce jí používat místo vody pitné. Důležitá je podle něj i spolupráce s ministerstvem zemědělství, protože právě zemědělci mají na zhoršování schopnosti půdy zadržovat vodu největší podíl.

Miroslav Bárta mimo jiné doplnil, že civilizace jsou na vodě závislé a intenzivní sucha úzce souvisí i se současnými válečnými konflikty v Maghrebu nebo Sýrii. Musí se změnit uvažování lidstva o vodě a znovu navázat spojení s přírodou, abychom pochopili, jak s vodou správně zacházet.

Podle Roberta Stojanova může být řešením nedostatku vody na určitém území migrace. Sýrie v roce 2011 čelila jedné z největších vln sucha v historii, a i to mohlo být jednou z příčin vzniku konfliktu. Jako další příklad uvedl takzvané new dry lands v Bangladéši. Půda se zde úplně odvodnila po vybudování velké přehrady na Ganze v Indii. Hosté se nakonec shodli, že se nabízí mnoho řešení, ale je těžké vybrat jedno správné, přitom je třeba jednat okamžitě, jelikož voda na našem území rychle ubývá.

Z CEVRO institutu Tereza Trajboldová

Důraz na slušnost a lásku při křtu Hovorů s TGM

V úterý 23. října se v pražském Paláci knih Luxor křtila kniha Pavla Kosatíka Hovory s TGM. Jejími kmotry byli senátor Marek Hilšer a režisér stejnojmenného filmu Jakub Červenka. Ke stolu s nimi usedla také redaktorka knihy Petra Diestlerová. Samotnému křtu předcházel rozhovor s osobnostmi, které se na knize i filmu podílely, a Markem Hilšerem.

Kosatíkova kniha ukazuje čtenářům jednu z původních verzí scénáře stejnojmenného snímku. Petra Driestlerová upoutávala na scény, které se ve filmu vůbec nevyskytují, nebo v něm naopak přebývají. Sepsaná verze má vytvářet zcela jiný dojem než film, proto knihu každému doporučila. Knižní podobu Hovorů s TGM obohacují i série fotek z natáčení filmu a úvodní slovo jejího autora, sloužící jako komentář k snímku i scénáři samotnému.

Pavel Kosatík přiblížil návštěvníkům křtu svůj záměr nepsat scénář jako další Masarykův pomník v řadě, chtěl spíše přiblížit důležité myšlenky zakladatele Československé republiky. Jako jednu z nich zmínil víru v lásku, která podle TGM tmelí společnost a je skrytým pilířem demokracie. Kosatík s Červenkou prozradili, že dílo do značné míry zachycuje i osobnost Karla Čapka a klade důraz na rozdíly i podobnosti mezi velkými českými hlasateli demokracie.

Marek Hilšer popsal svůj vztah k Masarykovi, jehož vnímá jako určitý vzor pro politiky, kteří by měli stejně jako první prezident říkat i věci, jež se lidem neposlouchají dobře. „Číst Masaryka a mít ho rád je podle mě způsob, kterým se dá vyvarovat populismu,“ řekl. Hovory s TGM nejsou prvním Hilšerovým kmotřencem od Pavla Kosatíka, přesně před rokem totiž křtil knihu 100 x TGM. Na dotaz Caroliny, proč je právě Hilšer jeho oblíbenou volbou, odpověděl Kosatík: „V panu Hilšerovi bez patosu vidím Masarykova pokračovatele. Cítím mezi nimi podobnost a ta je asi tím hlavním důvodem.“

Hovory s TGM nejsou jen knihou Karla Čapka, která v letech 1928 až 1935 zachytila život a názory prvního československého prezidenta. Mladý režisér Jakub Červenka letos natočil film právě na motivy Čapkovy knihy se scénářem Pavla Kosatíka. Ten na křtu prozradil, že na scénáři původně pracovat nechtěl, přesvědčil ho, jak v žertu řekl, Červenkův dlouhý a energický pohled. Film Hovory s TGM vznikl k 100. výročí republiky, jeho režisér ho však plánoval vydat ještě před letošními prezidentskými volbami. „Film mohl pozitivně inspirovat lidi k tomu, že pokora a slušnost mají smysl,“ řekl k původnímu datu vydání Červenka. Po slavnostním pozdvihnutí číší následovala autogramiáda.

Z Paláce knih Luxor Radim Šlechta

Státní cenu za překlad získala Helena Stachová, překladatelka z polštiny

Slavnostní vyhlášení vítězů Státní ceny za překlad a Cen Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti divadla, kinematografie a audiovize, hudby, výtvarného umění a architektury se uskutečnilo v neděli na Nové scéně pražského Národního divadla. Ocenění získali například filmař Hynek Bočan nebo skladatel Luboš Sluka. Dvě ceny se nepředávaly, laureáti si je odmítli převzít z politických důvodů.

Státní cenu za překlad dostala Helena Stachová, která sblížila svou tvorbou národ český a polský. Oceněna byla za celoživotní dílo. Stachová je z jednou nejdéle působících překladatelek polských děl na světě, svůj první překlad vydala v roce 1949, ve svých osmnácti letech. První cenu slavnostního večera si od ministra kultury Antonína Staňka přišel na scénu převzít Jan Schmid za přínos v oblasti divadla, podle ministerstva kultury za „celoživotní dílo, zejména za přínos českému studiovému divadlu, profilace studia Ypsilon a rozvoj oboru včetně výchovy nastupující generace“.

Za přínos v oblasti hudby ocenila odborná porota Luboše Sluku za celoživotní skladatelskou a redaktorskou činnost a za statečné lidské i odborné postoje v době nesvobody. Skladatel je znám tvorbou klasické hudby, ale i hudby filmové a populární.

Režisér Hynek Bočan obdržel cenu za přínos v oblasti filmu a audiovize. Porota ho vybrala „především za jeho filmy ze šedesátých let a tematicky i mravně kontinuální tvorbu s Jiřím Stránským po roce 1989.“ Cena v oblasti výtvarného umění patří Janě a Jiřímu Ševčíkovým, významným kurátorům, kteří po celý svůj život propagovali české výtvarné umění v zahraničí.

Ocenění v oblasti architektury převzala Růžena Žertová, která se zasloužila o rozvoj nejen v architektuře, ale i v návrhářství šperků, dámských oděvů nebo lamp. „Já můžu jenom říct, že mám architekturu ráda. Dokud budu moct, tak budu projektovat,“ uvedla.

Státní cena za literaturu se tento rok nepředávala. Laureát Jiří Hájíček si ji podle serveru ČT24 odmítl převzít, protože je podle něj zpolitizovaná. Odůvodňuje to rezignací několika členů poroty, kteří odstoupili, aby vyjádřili svůj nesouhlas s politikou vládnoucích stran – ANO a ČSSD, podporovaných KSČM. Také rodina Evalda Schorma odmítla ze stejných důvodů ocenění in memoriam za přínos v oblasti kinematografie a audiovize.

Z Nové scény Národního divadla Patricie Aruťuňanová

Zlatý podraz představuje nejtemnější okamžiky nejen české košíkové

Nový film režiséra Radima Špačka Zlatý podraz vstupuje do českých kin 25. října, a připojuje se tak k oslavám 100 let od založení Československé republiky. Jde o příběh mladých sportovců, kteří se naučili hrát basketbal před německou okupací, ale gestapo jim poté sebralo trenéra a oni navzdory složité situaci neočekávaně přivezli domů zlatou medaili z mistrovství Evropy v roce 1946 pořádaného v Ženevě. Děj graduje, když se sportovci o stejný výsledek chtějí pokusit i v roce 1951 v Paříži, avšak to jim již stojí v cestě jak železná opona, tak komunistická ideologie.

Diváky, kteří jsou zároveň fanoušky moderního basketbalu, překvapí, jak moc byl tento sport v minulém století odlišný. Hrálo se například s těžkými koženými míči a hráči vůbec neměli výšku přes dva metry, jak je dnes naprostým standardem. K natáčení klíčových zápasů posloužila hala na pražském Výstavišti, která se proměnila v repliku ženevského Palais de Sports se 700 komparzisty. I přes značnou část filmu věnovanou právě záběrům na hru a utkání nechce režisér Špaček, aby bylo jeho dílo chápáno pouze v úzkém pojetí. „Neříkejme tomu sportovní film. Je to film o lásce, přátelství a odvaze,” řekl novinářům.

Scenáristé Jakub Bažant, Kristina Nedvědová a Jiří Závoda vycházeli ze skutečných historických událostí. Jedním z nejznámějších příběhů je osud Ivana Mrázka, jenž v posledních napjatých sekundách ženevského zápasu za stavu 32:32 doskočil na koš, skóroval, a sebral tak zlato favorizovaným Italům. Zvlášť silné jsou i jiné scény, které sám Mrázek prožil. Například výjev, kdy mladí Čechoslováci cestou vlakem do Ženevy projíždí naprosto vybombardovaným Německem, nebo chvíle, kdy z důvodu přeplněnosti téhož vlaku musejí vykonávat svou potřebu ven z okna.

Při obsazování rolí vsadil režisér na mladé tváře. V hlavních rolích se tak představili Filip Březina jako hrající trenér týmu Franta Prokeš. Šlo o první hercovo větší obsazení vůbec. Dále Zdeněk Piškula jako Frantův spoluhráč Jan Sedlák a polská herečka Patricia Volny jako Frantova láska Michelle. Právě díky věku herců a jejich neotřelému slovníku působí film velmi živě. Ze zkušených herců dostali příležitost Jan Hartl v roli Frantova otce a Ondřej Malý, který, jako již tradičně, ztvárnil záporáka – prospěchářského funkcionáře Hrabala. Ve filmu se mihnou i takové hvězdy NBA jako Jiří Welsch nebo Tomáš Satoranský.

Z novinářské projekce Dominik Stein

Světluška slaví 15. narozeniny, i letos rozsvítila Pražskou křižovatku

Český nadační fond Světluška pomáhá nevidomým a zrakově handicapovaným lidem již 15 let. Toto významné jubileum oslavila 20. října v Pražské křižovatce tradičním benefičním koncertem. Přímý přenos zajišťovaly Česká televize a Český rozhlas.

Z Českého rozhlasu pocházela i moderátorka večera Lucie Výborná, která společně s youtuberem Kovym provázela diváky a posluchače celým programem. I v letošním roce vystoupila řada známých interpretů, vždy v doprovodu zrakově handicapovaného muzikanta. Zazpívali např. Michal Hrůza, Debbi nebo Xindl X, který představil novou písničku složenou právě pro Světlušku. Umělce doprovázel také sbor nevidomých dětí z Kühnova dětského sboru, ze školy Jaroslava Ježka a ZŠ pro zrakově postižené.

Koncertu se však nezúčastnili pouze zpěváci. Podpořit nadaci přišli i herci Saša Rašilov, Pavel Kříž či Eliška Balzerová, kteří poděkovali všem dárcům a vyzvali jak posluchače, tak diváky u televizních obrazovek k posílání dárcovských SMS. Vystoupení se střídala s krátkými reportážemi, v nichž si další slavné české osobnosti vyzkoušely poslepu různé činnosti. Paralympionik Jiří Ježek si zkusil cyklistiku, Eva Samková windsurfing a Bára Poláková roli maminky tří dětí. Po promítnutí reportáže se na pódiu vždy objevili její účinkující, aby svou zkušenost zhodnotili.

Světluška pořádá každý rok několik charitativních akcí – kromě benefičního koncertu to jsou např. Běh pro Světlušku nebo Kavárna potmě. V ní si návštěvníci mohou vypít kávu, zatímco sedí v naprosté tmě. Výdělky pak putují na podporu nevidomých lidí, ať už dětí nebo seniorů. Nadační fond jim poskytuje různé pomůcky, nebo i pomocníky, kteří jim mohou usnadnit život. Po dobu koncertu bylo možné posílat příspěvky buď v podobě tzv. DMS nebo telefonicky do call centra, kde sedělo opět několik známých tváří. Za celý večer se vybralo okolo tří milionů korun. A jak prozradil moderátor Kovy, během patnácti let své existence se Světlušce podařilo získat celkem přes 150 milionů korun.

Z koncertu Kateřina Kubicová

Mimořádná zpráva přináší autentický vhled do zákulisí novinářské rutiny

Jeden den, dvě zpravodajské redakce a událost, kterou nešlo minout. Nejnovější dokumentární film režiséra Tomáše Bojara Mimořádná zpráva, který měl ve středu 17. října předpremiéru v pražském Kině Pilotů, nabízí unikátní pohled do zákulisí redakce Hospodářských novin a zpravodajství České televize na příkladu jednoho z klíčových momentů předvolebních manévrů hlavy státu zorganizovaných na Pražském hradě. Píše se březen roku 2017, do Španělského sálu se sjíždějí příznivci, podporovatelé a přátelé prezidenta Miloše Zemana a ještě tentýž večer se mají jako první dozvědět, jestli bude, či nebude znovu kandidovat v nadcházejících prezidentských volbách. Novináři mají vstup zakázaný, přesto nechtějí čekat na oficiální vyjádření Hradu plánované o den později a „mimořádnou zprávu“ o prezidentově rozhodnutí se snaží přinést co nejdříve. V dokumentu se tak kromě obsahové stránky odráží i způsob, jakým jednotlivé redakce běžně pracují.

„Fungování českých médií jsem sledoval a doteď samozřejmě sleduji ve svém vlastním zájmu. Zároveň jsem si často kladl otázku, co se odehrává za pomyslnou oponou zpráv, které se ke mně ve výsledku dostanou, což bylo i z kinematografického hlediska do té doby v podstatě nevyužité téma,“ uvedl pro Carolinu dokumentarista a režisér filmu Tomáš Bojar. „Během období příprav filmu, které trvalo přibližně rok, jsem mimo jiné pravidelně docházel do obou redakcí a velmi zblízka sledoval, jak to v nich chodí. Fakt, že se Miloš Zeman tou dobou rozhodl oznámit kandidaturu, jsem bral spíše jako bonus, který filmu dodal konkrétní rámec,“ popsal Bojar.

Mimořádnou zprávou tak režisér v jistém smyslu navazuje na svůj dřívější dokument Dva nula, který vytvořil ve spolupráci s režisérem Pavlem Abrahámem v prostředí fotbalového stadionu na pražské Letné. Pomocí dvou desítek kamer tam zády k hřišti zaznamenával čistě diváckou atmosféru fotbalového derby Sparty a Slavie. „Mě jako filmaře dlouhodobě zajímá situace, kdy dva nebo více pozorovatelů upíná pozornost k jednomu konkrétnímu dění, protože když dva dělají totéž, není to vždy totéž,“ dodal Bojar.

Dokument Mimořádná zpráva se českému publiku poprvé představil letos v létě na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, k vidění bude ve vybraných kinech od 15. listopadu.

Z Kina Pilotů Vanda Kratochvílová

Festival Struny Teens nabídl hudbu, výtvarné workshopy i setkání s Ondřejem Rumlem

V industriálních prostorách kulturního centra La Fabrika v pražských Holešovicích se v sobotu 20. října konala akce s názvem Struny Teens. Souběžně existuje také festival Struny dětem v Minoru, který se pořádá už osmým rokem. Prostřednictvím koncertů, workshopů a setkání se známými lidmi, jako jsou třeba Jiří Stivín či bratři Ebenové, se dětem snaží přibližovat svět umění. Nyní však šlo o něco výjimečného – pořadatelé se rozhodli přizpůsobit program festivalu o něco starším a zaměřili se na věkovou kategorii teenagerů, tedy mezi 13 a 20 lety. I přesto ale většinu publika tvořily rodiny s dětmi.

Celý festival patronoval (a zároveň jím provázel) beatboxer Ondřej Havlík alias En.dru. První částí programu byl takzvaný meet-mix, během něhož měli jednotliví účinkující 20 minut na to, aby se představili, předvedli něco ze své tvorby, případně přiblížili některé méně známé hudební techniky, jako například looping (využívání smyček pro opakování části melodie či rytmu). Postupně se na pódiu vedle En.drua vystřídali: Jen Hovorka, beatboxer, klávesista a producent, Žofie Dařbujánová, známá hlavně svým vystupováním s kapelou Mydy Rabycad, kytarista Antonín Dlapa a Ondřej Ruml, zpěvák, který soutěžil v X- Factoru a vystupoval v pořadu Tvoje tvář má známý hlas. Následně se všichni účinkující setkali na pódiu, aby mohli zodpovídat dotazy z publika.

Během tohoto bloku se v jiné části La Fabriky konal také výtvarný workshop, vedený lektory z POP-PAP studia. S nimi si návštěvníci mohli vyzkoušet výtvarné postupy, jako jsou sketching a lettering (aneb kaligrafické písmo). Po pauze program pokračoval společným vystoupením všech hostů – jedinečným, předem nepřipraveným jam session plným improvizace. Nejen ti nejmladší se pohupovali do rytmu hudby.

Závěrečnou částí festivalu byl sólový recitál mladého lucemburského klavíristy, skladatele a producenta Francesca Tristana. Kombinací různých žánrů, klasické a elektronické hudby, se Tristano vymyká představám o současných klavíristech. Posluchači mohli slyšet jeho autorskou tvorbu z alba Piano Circle Songs, ale také klasiku – například díla od Johanna Sebastiana Bacha.

Z festivalu Struny Teens Alžběta Pecháčková