21. listopadu 2019, Carolina č. 975

Senátoři uctili památku sametové revoluce na slavnostním shromáždění

Bývalé a současné vedení Senátu se shodlo, že je horní komora důležitá pro zachování demokracie a že je nutné ji chránit. Projevy zazněly na slavnostním shromáždění, které zorganizoval na čtvrtek 14. listopadu současný předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) jako uctění památky 30. výročí sametové revoluce. Pozvání přijali Petr Pithart (KDU-ČSL), Libuše Benešová, Přemysl Sobotka (oba ODS) i Miroslav Štěch (ČSSD), všichni bývalí předsedové a předsedkyně horní komory.

Petr Pithart, mimo jiné účastník revolučních vyjednávaní a pozdější český premiér, zmiňoval i dialogy s tehdejšími předáky KSČ, které vedly k prvním svobodným volbám nebo ke zvolení Václava Havla prezidentem. Připomněl také úskalí budování nového právního řádu i proto, že značná část změn se řídila podle ústavy z roku 1968. Úzkou paralelu mezi 28. říjnem a 17. listopadem vidí Libuše Benešová, první a doposud jediná žena v čele Senátu, která funkci zastávala v letech 1998 až 2000. „Obě tato data jsou naplněním touhy Čechů a Slováků po samostatnosti a nezávislosti,“ uvedla. Vyjádřila ale i obavy, že si Češi neváží hodnot, které si vybojovali.

Největším skeptikem byl Přemysl Sobotka. Ten připomněl, že jsou po třiceti letech opět komunisté u moci, vládne populismus, a dokonce je podle něj ohrožena demokracie. „Nepůjde o rychlý obrat jako v roce 1948, ale pomalý rozklad demokratických hodnot, a proto musí být všichni demokraté ve střehu,“ apeloval na závěr svého projevu.Milan Štěch, dnešní místopředseda horní komory, se mimo jiné zastal médií, a to zejména veřejnoprávních, která označil za nezbytnou součást demokracie. O té řekl, že není samozřejmostí a musí se posilovat a bránit. Jako jednu z pojistek zmínil i Senát, který je důležitý pro udržení stability v zemi.

Z Valdštejnského paláce František Zajíc

U Hlávkovej koleje si ľudia pripomenuli Deň študentov

„Z týchto dverí za mnou 28. októbra 1939 odišiel Jan Opletal na oslavy výročia zakázanej Česko-Slovenskej republiky,“ povedal Jozef Leikert, profesor na Univerzite Konštantína Filozofa v Nitre. V nedeľu 17. novembra si ľudia u Hlávkovej koleje v Prahe pripomenuli 80. výročie novembrových udalostí roku 1939.

Jan Opletal bol študentom Lekárskej fakulty Univerzity Karlovej, ktorého postrelili počas demonštrácie študentov v protektoráte Čechy a Morava proti nemeckej okupácii. „Osud však chcel, aby zomrel, osud chcel aby pražskí študenti na rozlúčke s ním dali Nemcom znovu najavo, že nesúhlasia s ich rozpínavosťou. Žiaľ osud chcel, aby Nemci o niekoľko hodín zasiahli, prepadli vysokoškolské internáty, zatvorili eské vysoké školy. Niekoľko mladých ľudí popravili a veľa študentov odviedli do koncentračného tábora. Podľa nich Česi budúcu inteligenciu potrebovať nebudú,“ dodal Leikert.

Predseda správnej rady Hlávkovej nadácie, ktorá usporiadala pietnu akciu, Václav Pavlíček sa akcie zo zdravotných dôvodov zúčastniť nemohol, ale napísal prejav, v ktorom pripomenul, že 17. november je jedným zo slávnych a súčasne smutných dní v našej histórii. Viaže sa na tragické udalosti pred 80 rokmi, kedy boli nacistickou mocou zmarené mladé životy s cieľom vyvolať strach a represiou dokončiť odpor českých občanov ku okupačnej moci.

Senátor Milan Štěch pripomenul, že udalosti v rokoch 1939 a 1989 majú spoločnú túžbu po slobode a demokracii. Po dokončení prejavov nasledoval pietny akt pokladania vencov pri pamätníku Jana Opletala.

Zo spomienkovej akcie Hanka Herinková

Předsedové ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP 09 se poklonili památce Václava Havla

U příležitosti 30. výročí sametové revoluce se na pražském Vinohradském hřbitově sešli předsedové opozičních stran Petr Fiala, Marek Výborný, Vít Rakušan a Jiří Pospíšil, aby společně položili věnec k hrobu Václava Havla. Vzpomínkový akt začal 17. listopadu v 8:30. Po krátké vzpomínce na bývalého prezidenta komentovali představitelé stran současnou politickou situaci a podpořili sobotní demonstraci na pražské Letné.

Václav Havel zůstává dodnes symbolem demokracie. „Je to člověk, který bojoval za hodnoty, ač věděl, že třeba bude kvůli nim uvězněn. Byl ochoten kvůli ideálům trpět a takových osobností náš národ moc nemá,“ uvedl Jiří Pospíšil. Kolem deváté hodiny se opoziční politici odebrali na Národní třídu, kde je čekal další program.

Pozitivně hodnotil současnou atmosféru i Vít Rakušan. Nejvíce si na období posledních třiceti let cení toho, že „nemusíme zrazovat své svědomí, nemusíme zrazovat své kamarády, můžeme se angažovat, můžeme pro tuto společnost něco dělat.“

Naopak politika premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana patří podle Pospíšila k současným problémům. „Ale už jen to, že můžeme s našimi politickými konkurenty nesouhlasit a vyjadřovat politické názory, je důkazem, že žijeme ve zcela jiné době, než byl režim před rokem 1989,“ dodal.

Třicáté výročí sametové revoluce si během neděle připomněly tisíce lidí v centru Prahy. Na piazzettě Národního divadla bylo možné zúčastnit se akce Obývák Václava Havla, při které úryvky z jeho díla četli například ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský a bývalá první dáma Dagmar Havlová.

Z Vinohrad Jan Fuchs

Jubilejní 17. listopad se slavil v rámci Festivalu svobody v Praze i po celém Česku

Festival svobody organizoval akce spojené se 17. listopadem, jimiž si lidé na Mezinárodní den studentstva připomínali třicet let od pádu komunistického režimu. Bohatý program zajistili už tradičně na Albertově pod hlavičkou Svobodný listopad a na Národní třídě. Na Václavském náměstí se konal Koncert pro budoucnost a na Letné multimediální výstava Komunikace 89. Do ulic Prahy přišlo něco málo přes dvě stě tisíc lidí.

Cesty vedoucí od Národní třídy se všemi směry lemované českými vlajkami hemžily lidmi. Panovala příjemná atmosféra ozdobená slavnostním špendlíkem trikolóry, která se rozdávala za dobrovolný příspěvek, stejně jako čaj od skautů. Korzo Národní letos nabídlo vystoupení mnoha umělců na několika pódiích, pouliční výstavy, debaty, promítání i interaktivní expozice rozmístěné od Jungmannova náměstí po Národní divadlo. Součástí byl i Obývák Václava Havla a stánky neziskovek na piazzettě. Národní třída byla také opět místem, kde lidé pokládali květiny a zapalovali svíčky.

Rekonstrukce sametového pochodu s květinami z roku 1989 z Albertova na Rašínovo nábřeží se konala tentokrát za doprovodu umělců, kteří se snažili navodit atmosféru tehdejší doby. Na Kampě pak startoval osmý ročník satirického karnevalového průvodu Sametové posvícení, který končil na Staroměstském náměstí.

Večer se Korzo Národní třikrát rozsvítilo světelnou instalací Paměť národa: 1989 a v Národním divadle se udělovaly Ceny Paměti národa. Po setmění už byly ulice v okolí Národní třídy k prasknutí, protože lidé směřovali pod koně na Koncert pro budoucnost.

Třicáté výročí sametové revoluce organizátoři pojali ve velkém. „Je pravda, že letos jsme to vzali poctivě. Dřív to byl trošku občanský punk,“ řekl Jan Gregar, organizátor a mluvčí Festivalu svobody na Koncertu pro budoucnost a děkoval všem, kteří přišli a oslavovali vedle Prahy v dalších padesáti městech.

Z Prahy Martina Kroa

Výstava Komunikace 89 přibližuje, jak se dělala revoluce bez internetu

Projekt Komunikace 89 reflektuje státní převrat v době cenzury a neexistence internetu. Jeho jádrem je multimediální výstava na Letné, která je k vidění do 30. listopadu. Součástí expozice byl 16. a 17. listopadu i originální Volkswagen Golf Václava Havla, ve kterém měli návštěvníci možnost nahrát bývalé hlavě státu vzkaz. Akce vyvrcholí 24. a 25. listopadu na stadionu Sparty.

Hlavním konceptem výstavy je nastínit či připomenout, jak se šířily informace v roce 1989, a také otevřít diskusi o využití nabyté svobody slova v mediálním prostředí.

„Je to výstava, která má podpořit mediální vzdělávání u nás,“ uvedla Věra Weinerová, koordinátorka programu a produkce. Očekává, že Komunikaci 89 navštíví přes 4000 studentů. „Kromě toho pořádáme každé pondělí v rámci doprovodných programů veřejné diskuse na stanici Bubny,“ dodala. Jejich hosty byli například novinář Karel Hvížďala, dokumentarista Vít Klusák nebo senátor Pavel Fischer.

Program vyvrcholí velkoplošnou projekcí na stadionu Sparty. Tvůrci dokumentu spojili historické projekce demonstrací na Letenské pláni a sestřih z doprovodných programů projektu Komunikace 89. Jedním z nich je Autodialog s Václavem Havlem. O vzniku tohoto unikátního programu promluvila Věra Weinerová: „Dovědeli jsme se, že někde v republice je zrenovované auto po Václavu Havlovi a přišlo nám symbolické propojit to s naším projektem. Zprostředkovali jsme to lidem tak, že mohou Václavu Havlovi nahrát nějaký vzkaz o tom, jak společnost v posledních třiceti letech naložila se svobodou slova.“

Z výstavy Sára Voldánová

Koncert pro budoucnost. Česko slaví 30 let svobody, co bude dál?

Oslavy kulatého výročí vyvrcholily Koncertem pro budoucnost, který se ve večerních hodinách konal na Václavském náměstí. „Tato akce je nadstranická, je to koncert pro všechny, je to koncert pro svobodu. A svoboda je pro všechny,“ uvedla novinářka Zuzana Tvarůžková, která společně s kolegou Jindřichem Šídlem koncert moderovala.

Nabitý program odstartovala zpěvačka Aneta Langerová a podle odhadů policie se na něj přišlo podívat 35 až 40 tisíc lidí. Během následujících pěti a půl hodin se na pódiu vystřídala spousta hudebníků, mezi nimi například kapely Poletíme?, Tata Bojs, Buty nebo MIG 21. Zazněly rovnou dvě písně Karla Kryla – Anděl v podání Thoma Artwaye, skupina Skety zase své vystoupení uvedla písní Bratříčku, zavírej vrátka. Nechyběla ani další symbolická píseň, Modlitba pro Martu, kterou zazpívala Annamária d´Almeida. A samozřejmě zazněla státní hymna.

Atrakcí Koncertu pro budoucnost byl také videomapping na budovu Národního muzea, který se promítal dokonce dvakrát – jednou během akce a podruhé na její závěr. Připomínal důležité události vedoucí k pádu režimů v zemích východního bloku.

Hudební vstupy střídaly krátké proslovy významných osobností různého zaměření i věku. Byli mezi nimi zakladatel Člověka v tísni Šimon Pánek, generál Petr Pavel či novinářka Nora Fridrichová, která ve svém působivém projevu zdůraznila, že „ani stokrát omílaná lež se nesmí stát pravdou.“ Řečníci vzpomínali i na dobu předcházející sametové revoluci. Významným motivem byla osoba Václava Havla, o kterém promluvil ve videopozdravu do Česka i dalajláma.

Z aktuálních problémů se objevovala témata ekologie a záchrany planety, sociálních problémů i boje proti bezpráví. Novinář a pedagog David Klimeš, pomocný biskup pražský Václav Malý i koordinátorka Fridays for Future v Česku Lucie Smolíková promluvili o svobodě, konkrétně o odpovědnosti, která s ní přichází. „Svoboda je jako vzduch – když ji máme, nevnímáme ji. Když ji nemáme, dusíme se,“ řekl právník a sociolog Jiří Přibáň. Dodal, že svobodu nejvíce dusí strach, a proto varoval před politikou strachu.

Zaznívala také slova optimistická, třeba od novinářky Lídy Rakušanové, když uvedla na příkladu zvolení Zuzany Čaputové za prezidentku Slovenska, že k velké změně mohou stačit jediné volby.

Z Václavského náměstí Michaela Šedinová

Post Bellum už po deváté ocenilo zapomenuté hrdiny

Ceny Paměti národa předává každoročně v pražském Národním divadle organizace Post Bellum osobnostem, které se ve svém životě zasadily o ochranu svobody a lidské důstojnosti. Na rozdíl od předchozích let je v neděli 17. listopadu získali nejen Češi, ale u příležitosti 30. výročí pádu komunismu rovněž osobnosti sousedních postkomunistických zemí. Oceněnými pro tento rok jsou László Regéczy-Nagy, Władysław Frasyniuk, Dietrich Koch, Dalma Špitzerová a Miroslav Hampl.

Prvním oceněným se stal László Regéczy-Nagy, maďarský hrdina, který propašoval na Západ poslední prohlášení revolučního předsedy vlády Imreho Nagye či spisy Istvána Bibóa. Ze zdravotních důvodů se nemohl dostavit, cenu za něj přebrala jeho dcera. „Svobodě se musí naučit každý sám,“ zněla poslední věta laureátova vzkazu.

Polák Władysław Frasyniuk stál v čele Solidarity v Dolním Slezsku a jako jeden z vůdců Solidarity odolal tlaku polské Státní bezpečnosti při krutých výsleších: „Není vězeňského trestu, který bych nezakusil. Nejtěžší byla šestiměsíční izolace,“ uvedl Frasyniuk pro Paměť národa. Cenu převzal osobně za hlasitých ovací publika.

Disident a bojovník za obnovu gotického chrámu sv. Pavla v Lipsku, i tak lze charakterizovat třetího držitele ceny Paměti národa Dietricha Kocha. Ten se z důvodu nemoci nemohl dostavit, cenu přebral jeho bratr.

Jedinou oceněnou ženou byla letos Dalma Špitzerová. Slovenská hrdinka, povstalkyně a členka podzemního hnutí. „Nás je v rodině velmi málo, a tak musíme být zastupitelní,“ zavtipkoval Dalmin vnuk, když přebíral ocenění pro svou babičku. Jeho řeč několikrát pobavila publikum.

Pomáhal politickým vězňům v uranových dolech, a to mu bylo osudné – posledním letošním držitelem ceny Paměti národa se stal Čech Miroslav Hampl. „Nelituji a nikdy nebudu litovat toho, co jsem provedl,“ s těmito slovy přebíral cenu. Potlesk si vysloužil hned dvojnásobný – první při přebírání ceny, druhý pak, když diváci zjistili, že na ceremoniál přišel s operovanou zlomenou nohou pouze o chodítku.

Paměť národa je největší evropská sbírka nahraných a zaznamenaných vzpomínek pamětníků 20. století. V současnosti čítá tisíce příběhů, které jsou volně přístupné i široké veřejnosti. Funguje díky finanční podpoře soukromých dárců a členů Klubu přátel Paměti národa. Pamětníky vyhledává a následně zpovídá nezisková organizace Post Bellum.

Z Národního divadla Magdalena Trajerová

Letná se podruhé zaplnila demonstranty Milionu chvilek

V sobotu 16. listopadu se pražská Letenská pláň opět zaplnila demonstranty proti premiérovi Andreji Babišovi. Podle organizátorů a policie ČR se zde sešlo 250 až 300 tisíc lidí. Spolku Milion chvilek pro demokracii dlouhodobě vadí působení předsedy vlády, upozorňuje na střet zájmů a také na ovlivňování justice. Oproti minulým protestům se ale chce zaměřit i na kontrolu politiků obecně.

To spolek dokazuje tím, že stanovil tzv. „čtyři červené čáry”. Pokud se nějaký politik pokusí ovlivnit buď nezávislá média nebo justici, pokud bude ve střetu zájmů, nebo pokud by mu měla být udělena sporná prezidentská milost, překročí tyto čáry.

Hlavními body protestu byly výzvy jednotlivým politickým subjektům. Podle Mikuláše Mináře, hlavního mluvčího spolku, se Milion chvilek pro demokracii stylizuje do „velkého, ale hodného hlídacího psa”. Proto jeho výzvy míří i na opozici – s tou se představitelé spolku setkali na brífinku už před demonstrací a vyzvali ji k větší otevřenosti vůči občanům a aby jim pomohla více se podílet na politice. Vyzvali opozici také, aby přišla s jasnou vizí, jak se postaví proti Andreji Babišovi, a aby vyřešila vlastní roztříštěnost.

Jádrem těchto protestů je požadavek na rezignaci Andreje Babiše. Milion chvilek také trvá na odvolání ministryně spravedlnosti Marie Benešové a dává premiérovi možnost volby. Buď zabrání střetu zájmů a vzdá se svých svěřenských fondů, nebo odstoupí z pozice ministerského předsedy. Pokud to do konce roku nesplní, lze očekávat další formy protestů.

Kromě mluvčích spolku, kteří vyslovovali zmíněné podmínky, zde vystupovaly i jiné osobnosti, například pomocný biskup pražský Václav Malý nebo signatářka Charty 77 Dana Němcová. Slovo dostali i zástupci Asociace soukromých zemědělců.

Z pražské Letenské pláně Michal Mach

Kde vznikají zprávy? V pražské ČTK otevřeli dveře veřejnosti

Teprve podruhé ve své stojednaleté historii umožnila Česká tisková kancelář veřejnosti, aby si prohlédla prostory pražského sídla agentury. Budova v Opletalově ulici se návštěvníkům otevřela už v půl deváté ráno, poslední skupinku organizátoři vpustili o půl čtvrté. Rolí průvodců se v sobotu zhostili členové vedení ČTK. Na akci dorazilo bezmála 800 lidí.

Po registraci na místě si pořadatelé odváděli návštěvníky po skupinkách maximálně o dvaceti osobách. Během prohlídky, která trvala téměř hodinu, průvodci pokryli historii ČTK, její strukturu v České republice i zahraničí a aktuální činnosti a služby, které tisková kancelář svým zákazníkům poskytuje. Hovořili i o dění v listopadu 1989 a jak jej vnímali tehdejší zpravodajové ČTK. Odpolední návštěvníci pak měli možnost sledovat živé zpravodajské krytí demonstrace na pražské Letné.

ČTK, tehdy ještě jako Československá tisková kancelář, vznikla spolu se zrodem samostatného Československa 28. října 1918. I přes mnohé dramatické události v našich dějinách pokračuje agentura ve své činnosti nepřetržitě dodnes. Bez potřeby státních dotací přináší svým odběratelů nezávislé informace z mnoha tematických okruhů. Kromě psaného zpravodajství vede i vlastní fotobanku, poskytuje infografiky k aktuálnímu dění či audio i videozáznamy.

Zájemcům z řad veřejnosti nabídla ČTK až do konce listopadu zdarma přístup ke všem službám, které poskytuje. Kromě příležitosti využití infobanky mají návštěvníci možnost prohlédnout si k výročí 30 let od sametové revoluce archiv zpráv a připomenout tak události z let 1989 a 1990.

Z České tiskové kanceláře Stella McGoldrick

Šídlo v nové knize vyzpovídal Tomáše Etzlera: Od umývaní oken na piedestal CNN

Kdo ví, kde budu zítra. Věta, která byla charakteristická takřka po celou novinářskou kariéru Tomáše Etzlera. A právě tu nakonec zvolil spolu s Jindřichem Šídlem coby název pro knižní rozhovor. Etzler v něm vypráví o své trnité cestě do vysokých funkcí v CNN i o pozdějším působení v roli zahraničního zpravodaje České televize v Číně. Oba autoři novinku nakladatelství Vyšehrad představili spolu s jejím kmotrem, novinářem Erikem Taberym, ve středu 13. listopadu před naplněným sálem v Knihovně Václava Havla.

Přitom Etzlerovy začátky nenaznačovaly hvězdnou kariéru v nejrenomovanější zpravodajské televizi v USA. „Vystudoval jsem původně obor tělocvik-zeměpis. V 80. letech jsem psal do novin hudební recenze, následně jsem dělal dramaturga hudebně-zábavných pořadů v ostravském studiu Československé televize.“ Dodnes nejúspěšnější Čech v americkém mediálním prostředí sice už v roce 1991 odešel do zámoří, tam však skoro osm let vykonával manuální práce – přes umývaní záchodů či oken, stavbu domů, sociální služby po číšnictví.

„Bylo spíš dílem náhody, že jsem novinářem,“ uznal sám Etzler, jenž se dostal v Česku do obecné známosti zejména díky svému reportování z Pekingu. Ve světě si vybudoval renomé za práci v CNN, pro niž působil kupříkladu v Afghánistánu nebo Iráku v průběhu amerických invazí.

Pracoval také coby jediný krajan na významných pozicích v centrále CNN International v Atlantě, později vedl redakční pobočku v Berlíně. „Byl jsem šťastný, moc mě to v CNN bavilo. Nechápal jsem, jak mi za tolik zážitků ještě někdo platí,“ líčil Etzler na křtu.

Šídla, tvář Televize Seznam, si pro spolupráci při knižním debutu vybral sám Etzler. „Znám Jindřichovy kvality, ale on mě několikrát překvapil svými otázkami, na které se neodpovídalo úplně lehce,“ narážel nejspíše na velice osobní pasáže, které se týkají jeho konce v CNN roku 2006, po němž přijal nabídku České televize. Tehdejší odchod z americké televize označil v knižním rozhovoru za životní chybu a doslova jako „trauma“. Spolu rozebírají i Etzlerovy peripetie při osmiletém pobytu v Číně – zastrašování ze strany tamního režimu nebo specifika života v miliardové zemi.

Tomáš Etzler po konci v ČT působí jako novinář na volné noze a externí spolupracovník CNN, během dvou let plánuje vydání své druhé knihy, tentokráte o Číně.

Z Knihovny Václava Havla Johan Čáp

Světový den obětí dopravních nehod si připomněli pozůstalí, zástupci policie a BESIPu

V neděli 17. listopadu mohli lidé u nultého kilometru dálnice D1 na pražském Chodově vzpomenout na ty, kteří letos zemřeli na českých silnicích. U památníku obětí dopravních nehod se sešli pozůstalí, dorazili ale i zástupci dopravní policie a nadace BESIP, kteří apelovali na ohleduplnost řidičů. Akci v zemi každý rok organizuje České sdružení obětí dopravních nehod (ČSODN).

„Sešli jsme se zde, abychom uctili památku obětí dopravních nehod, ale rovněž chceme apelovat na společnost, aby na silnicích byla opatrná a dávala na sebe pozor,“ zahájil akci místopředseda ČSODN Stanislav Vondruška.

„V poslední době u nás přibývá smrtelných nehod s více oběťmi. Jsou mezi nimi často bohužel i děti. I přes zvýšený dohled policie řidiči mnohdy nedodržují pravidla silničního provozu a jsou neukáznění. Chtěl bych tedy při této příležitosti zdůraznit, jak moc je důležité, abychom na sebe na silnicích brali ohled,“ prohlásil poté podplukovník Miroslav Šimeček z dopravní policie. Od začátku roku 2019 podle něj na českých silnicích zemřelo 482 lidí, dalších asi 1700 se vážně zranilo a asi 20 tisíc se zranilo lehce.

Proto je i podle koordinátora BESIPu pro hlavní město Prahu Jiřího Polomise klíčová prevence. Ještě jednou tak zdůraznil nutnost ohleduplného chování řidičů.

Světový den obětí dopravních nehod vyhlásila Světová zdravotnická organizace na třetí listopadovou neděli už po šestadvacáté. V ČR připomínkové akce organizuje od roku 2004 ČSODN. Sdružení rovněž pozůstalým poskytuje psychologickou podporu a poradenství.

Z nultého kilometru D1 Jiří Blatný

Dítě v systému bez systému

V neděli si Česko připomnělo třicet let od sametové revoluce. Od roku 1989 ušla země kus cesty. Co se ale příliš nezměnilo, je počet dětí v ústavních zařízeních či způsob, jakým se s nimi zachází. Právě těmito problémy se v úterý 19. listopadu na Staroměstské radnici v Praze zabývala konference Dítě v systému, kterou pořádala nevládní nezisková organizace Mimo domov pod záštitou radní hlavního města Prahy Mileny Johnové.

Velkým nedostatkem je podle odborníků všeobecná neinformovanost. Na konferenci promluvili i mladí dospělí, kteří si sami ústavní a rodinnou péčí prošli, a diskutovali o současném stavu péče o ohrožené děti a mládež. Děti ve velké části případů nevědí, proč je z domova odvádějí, kam je vezou a co s nimi bude dál. „Proč mě od mámy odvedli, jsem se dozvěděla až před třemi lety. Do té doby jsem to dávala za vinu sobě,“ popsala svoji zkušenost devatenáctiletá Kristýna Adamovská. „Posadili nás do auta a řekli, že pojedeme na výlet,“ řekl Lukáš Dolejš, který se do ústavní péče dostal spolu s dvěma sourozenci.

Zařízením podle panelistů také často chybí odborníci jako psychologové nebo terapeuti, kteří by zajistili individuálnější přístup k dětem, a sociální pracovníci s dostatečným vzděláním v oblasti komunikace. Systému by také pomohla novelizace zákonů. Několik předpisů se nezměnilo od roku 1952 a některé z postupů ani nejsou právně popsány.V praxi by se tak mohl urychlit rozhodovací proces a sociálním pracovníkům by se ulehčilo jednání s dětmi i jejich rodinami.

Komunikace s rodinou a snaha o její „vnitřní nápravu“ po odebrání dítěte je dalším z klíčových prvků proměny systému. Modernizací by si měly projít i samotné ústavy, z nichž by se v budoucnu stala spíše komunitní centra pro podporu rodin. Návrhy na změnu pak shrnula předsedkyně organizace Mimo domov Klára Chábová v hromadném dovolání, které mohli lidé podepsat přímo na místě.

Z konference Gabriela Michálková

Slovensko slavilo výročí sametové revoluce, Bratislavu navštívili Babiš a Zeman

Také na Slovensku si lidé o víkendu připomínali pád komunistického režimu. Oslav se zúčastnili i vrcholní čeští politici. Prezident Miloš Zeman přijel v sobotu do Bratislavy, kde se setkal s prezidentkou Zuzanou Čaputovou. Společně položili věnce k pamětní desce věnované bratislavskému průvodu studentů z 16. listopadu 1989. Dle Čaputové zrovna tato akce spolu s následující demonstrací v Praze odstartovala ony zásadní změny v Československu.

Obě hlavy států také otevřely Český dům – čtyřpatrovou budovu, která je nyní sídlem Českého centra a agentur CzechTrade a CzechTourism. Před přestřižením pásky Zeman řekl, že si přeje, aby se Český dům stal místem setkávání a přátelství. Také uvedl, že otevření Českého domu bylo jeho dlouhodobým snem.

I navzdory rozdělení Československa vnímá Čaputová Česko a Slovensko jako nejbližší partnery. „Věřím, že Český dům v Bratislavě k této blízkosti přispěje. Věřím rovněž, že Bratislava i celá země získala otevřením Českého domu důležité místo pro setkávání, místo, které prospěje vzájemnému obchodu i kulturní výměně,“ řekla slovenská prezidentka.

Český premiér Andrej Babiš dorazil do Bratislavy až v neděli. Společně se zástupci zemí visegrádské čtyřky položil věnce k Bráně svobody, památníku vybudovanému na počest čtyř stovek lidí, kteří zemřeli při útěku z komunistického Československa do západních zemí. Památník stojí pod hradem Děvín u rakouských hranic.

„Je důležité, že Češi a Slováci spolu slavíme třicet let od získání svobody a demokracie, a hlavně svobodných voleb. To bylo to nejdůležitější, po čem Občanské fórum i (slovenské hnutí) Veřejnost proti násilí volaly, a to se splnilo,” řekl Babiš novinářům.

V týž den večer si Babiš ve Slovenském národním divadle společně se svým protějškem Peterem Pellegrinim poslechl koncert k výročí sametové revoluce.

Anastasia Junová

Babiš na Ukrajině kvitoval reformy nového vedení státu a odsoudil anexi Krymu

Od úterní návštěvy Kyjeva si premiér Andrej Babiš slibuje rozvoj vztahů, především ekonomických, mezi oběma zeměmi. Na jednáních s prezidentem Volodymyrem Zelenským a premiérem Oleksijem Hončarukem odsoudil ruskou agresi a anexi Krymu. Naopak podpořil protikorupční reformy a s nimi spjatý rozvoj právního státu.

První český předseda vlády za posledních deset let, co navštívil Ukrajinu, přijel s jednoznačným poselstvím. „Přijel jsem sem s jasným vzkazem podpory ukrajinskému lidu. Nevidíme jiné řešení konfliktu na východě Ukrajiny než obnovu ukrajinské svrchovanosti mírovou cestou,“ citují premiéra oficiální vládní stránky. „Nelegální anexi Krymu Česká republika neuznává a odsuzuje,“ uvedl a slíbil, že ČR i nadále bude Ukrajině pomáhat.

„Ujistil jsem pana prezidenta, že počítáme s pokračováním humanitární pomoci lidem postiženým konfliktem na východě a rozvojové spolupráce na Ukrajině ve stejném rozsahu jako doposud. Od roku 2014 jsme pro Ukrajinu vyčlenili 15 milionů eur. Podporujeme reformní úsilí pana prezidenta a vlády a sledujeme protikorupční kroky a reformu justičního systému. Opravdová vláda práva je nesmírně důležitá mimo jiné i pro podnikatelské prostředí a rozvoj ekonomiky,“ řekl Babiš.Na programu bylo i podnikatelské fórum, kterého se za ČR účastnili i vicepremiér pro hospodářství Karel Havlíček a desítky zástupců firem v čele s prezidentem Hospodářské komory ČR Vladimírem Dlouhým. „Naše ekonomické cíle se konkretizovaly a věříme, že dojde k navýšení ekonomického obratu mezi Ukrajinou a Českou republikou,“ poznamenal k tomu Babiš. „Je skvělé, že znovu funguje mezivládní komise pro hospodářskou spolupráci.“

Dále se premiér setkal s předsedou parlamentu Dmytrem Razumkovem a navštívil několik pietních míst spjatých s tragédiemi Ukrajiny i česko-ukrajinskými vztahy.

Po tiskové konferenci přivedla ukrajinská novinářka Babiše do rozpaků. Ptala se ho na syna Andreje Babiše mladšího, který se na Krymu pohyboval v době vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Premiér neodpověděl a spěšně opustil sál. Dodatečně reagoval vyjádřením, že jde o odpornosti, kterými na něj útočí jeho nepřátelé.

Marián Rolník

Nový dokument mapuje osudy ročníku, který na DAMU prožil revoluci

Karel Dobrý, Vanda Hybnerová, Michal Malátný, Hana Ševčíková a další nastoupili na pražskou DAMU na podzim roku 1988. Nový dokument jejich spolužáka Ondřej Kepky mapuje třicet let v životě tohoto ročníku. Snímek Ročník 89, který vznikl při příležitosti listopadového jubilea, uvedl ČT art 20. listopadu.

Diváci se dozvěděli nejen to, jak na divadelní fakultě vypadal 17. listopad, ale především to, jak tato generace vnímá dnešní dobu. Dokument zobrazuje jejich životní příběhy a cesty, které se za třicet let rozutekly nejrůznějšími směry. Někteří zůstali hereckému povolání věrní, jiné zanesl osud úplně jinam. Bývalí spolužáci přemítají nad tím, jakým směrem se česká společnost po listopadu 1989 ubírala, a s povzdechem se zamýšlí nad současným postavením hereckého řemesla.

Vzpomínají i na svého profesora a velkého českého herce Borise Rösnera. Rozhovory doprovází dobové záběry z jejich studentských akcí či představení.

„Nejprve to vypadalo, že půjde o takové vzpomínání na historky z mládí, ale ukázalo se, že dáváme dohromady docela zajímavý sociologický soubor o stavu dnešní společnosti. Všem je nám přeci jen kolem padesáti let – a to je čas k určitému bilancování,“ ohlíží se za okolnostmi vzniku dokumentu Kepka.

Z filmové projekce Berta Sedláčková

Náš listopad 89, zahájení vernisáže fotografií se neobešlo bez protestujících studentů

V Karolinu se 14. listopadu pozvaným hostům představila výstava amatérských fotografií s názvem Náš listopad 89 reflektující období od sametové revoluce po současnost. Krátce po půl páté odpoledne průběh zahájení narušili studenti požadující mimo jiné rezignaci rektora Tomáše Zimy. Studenti žádají jeho odstoupení v souvislosti s nedávnou aférou okolo smlouvy mezi univerzitou a firmou Home Credit.

Vernisáž výstavy sestavené z třiceti dosud neznámých fotografií od lidí z celé České republiky navštívilo několik desítek pozvaných, včetně samotných autorů snímků. Před otevřením výstavních prostor akci slavnostně zahájil rektor Tomáš Zima spolu s dalšími hosty, mezi které patřila například diplomatka Jana Hybášková nebo moderátor ČT Jakub Železný. Při rektorově proslovu vešli mezi hosty tři protestující studenti a rozvinuli transparent REKTORÁT UK – POSLEDNÍ MÍSTO, KDE JE ZIMA. Po chvíli je vyvedl personál z důvodu narušení soukromé akce.

Zima se k incidentu nevyjádřil a pokračoval v projevu. Spolu s ostatními zahajujícími hosty připomněl události roku 1989 a apeloval na ochranu demokracie. Trojici protestujících krátce zmínil pouze Jakub Železný. „Musíme si vážit toho, že dnes může každý z nás vyjádřit svůj názor, stejně tak jako ho před chvílí vyjádřili nespokojení studenti. Já s nimi mohu například nesouhlasit, ale důležité je, že každý z nás máme tu možnost volby,“ poznamenal. Výstava je pro veřejnost otevřena od 15. listopadu a potrvá do poloviny prosince, přičemž vstup je zdarma.

Trojce studentů patřila k iniciativě Univerzity za klima, jejíž členové od 13. do 18. listopadu stávkovali ve vestibulu Karolina. Kromě rektora kritizovali i postup vlády v otázkách ochrany životního prostředí.

Z Karolina Tomáš Kulhavý

Rudolfinum hostilo Koncert ke Dni studenstva

Česká filharmonie uspořádala společně s Ústavem pro studium totalitních režimů koncert k Mezinárodnímu dni studentstva a 30. výročí sametové revoluce. Konal se v jeho předvečer, 16. listopadu, v pražském Rudolfinu pod taktovkou Roberta Kružíka. Kromě hudby zazněly i proslovy bývalého předsedy Senátu Petra Pitharta a Joachima Gaucka, bývalého německého prezidenta.

První Koncert ke Dni studentstva se odehrál ve Dvořákově síni Rudolfina 17. listopadu 2009, další pak o pět let později. Den studentstva se tu slavil i v letech 2015 a 2017. Letošní rok na tuto tradici navázal.

Koncert zahájili úvodním slovem moderátor David Mareček a ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra. Po první skladbě v podání České studentské filharmonie zazněl proslov Joachima Gaucka, který byl prezidentem Spolkové republiky Německo mezi lety 2012 a 2017. Připomněl události předcházející sametové revoluci v Československu a pádu berlínské zdi v Německu a prohlásil, že za svobodu je třeba bojovat.

Po další hudební vložce promluvil Petr Pithart, disident, člen Občanského fóra, pozdější český premiér v letech 1990 až 1992 a předseda Senátu v letech 1996 až 1998 a 2000 až 2004. Vzpomínal na hromadnou emigraci Němců na Západ a apeloval na posluchače, aby pro změnu k lepšímu něco udělali, i když jenom malého, podobně jako tito lidé. Za svůj proslov sklidil potlesk ve stoje.

Z pražského Rudolfina Magdaléna Kohoutová

Představení Nad dopisy diváků ukazuje odvrácenou tvář české společnosti

Třetí listopadová sobota už posedmé patřila Noci divadel. Letošní ročník s podtitulem Divadlo a svoboda odkazoval k 30. výročí sametové revoluce a zapojila se do něho více než stovka scén. Jednou z nich bylo i pražské Divadlo Na zábradlí, které na víkend připravilo scénické čtení s názvem Nad dopisy diváků. Představení režíroval Jan Mikulášek, dramaturgie se ujala Dora Viceníková a o výtvarnou podobu se postaral scénograf Marek Cpin.

Herci Jiří Vyorálek, Jana Plodková, Václav Vašák, Magdalena Sidonová, Petra Bučková a Kateřina Císařová publiku mnohdy vtipnou formou demonstrovali některé z dopisů zaslaných divadlu od konce roku 1989 až po současnost. Kdo by čekal, že v optimistické náladě podzimu 89 budou lidé pospolití a herce stávkující proti komunistickému režimu podpoří, asi by se nedočkal. Dopisy z této doby jsou plné nenávisti, zloby a závisti, kritizují herce mající „příliš vysoké platy, které jim ale nikdo nezávidí“ za jejich zhýčkanost a rušená představení.

V této době se ale setkáváme i s tématy mimo stávky a revoluci – divačky se ostře opírají do vzhledu jednotlivých hereček, které jsou podle nich „jedna hnusnější než druhá“. Koncem devadesátých let se předmětem vzrušených debat stalo zmodernizování Prodané nevěsty, o pár let později jistý vlastenec nesnesl přítomnost černocha na titulní straně časopisu Národní divadlo: „Nepamatuji si, že by se na vybudování Národního divadla, poté co vyhořelo, skládali černoši. (…) Kde se tam ten muž černé pleti vzal? To musí být přímo urážka pro naše předky.“ Představení končí citací dopisu dalšího patriota, který vedení Národního divadla odsoudil za to, že na koncertě při výročí 100 let od vzniku Československa, tedy minulý rok, nezazněla česká hymna.

„Přišlo mi zábavné využít komentáře, které všichni známe pod nějakými příspěvky na Facebooku,“ uvedla jedna z návštěvnic, poukazujíc na fakt, že lidská nekulturnost a zášť jsou v současnosti stále více než běžné a že ne vše se za těch uplynulých 30 let změnilo.

Z Divadla Na zábradlí Lucie Riedlová

Táborská Noc divadel letos trochu jinak

V duchu oslav 30 let od revoluce se nesl festival Noc divadel, který se uskutečnil v sobotu 16. listopadu v Divadle Oskara Nedbala v Táboře. Protože se divadlo v současné době rekonstruuje, byly během akce nepřístupné prostory nové budovy a foyer, dokonce se dlouhou dobu uvažovalo, jestli se letošní ročník vůbec uskuteční.

„Pořadatelé tedy letos nemuseli řešit jen program, ale i bezpečnost návštěvníků,“ uvedla jedna z organizátorek akce a vedoucí PR oddělení divadla Veronika Zemanová. Rekonstrukce ale umožnila návštěvníkům podívat se i do běžně nepřístupných prostor orchestřiště, šaten nebo sklepa, kde se konaly workshopy a výstava fotografií Magdaleny Hromádkové a Venduly Skořepové Můj rok 89.

Program byl koncipovaný tak, aby si v něm každý něco našel. Proto návštěvníci mohli zhlédnout hru Keep calm, která byla směsicí dadaismu, loutkohry, videa a repu. Poté následovalo vystoupení multiinstrumentalisty Karla Juráně nazvané Film a Svoboda. Další představení pokračovala až do půlnoci. Všechna se odehrávala v malém sále a na jevišti, které se během Noci divadel proměnilo i v hlediště.

„Programem se vždy snažíme navazovat na celorepublikové téma festivalu a zároveň se celý rok rozhlížíme po všech scénách, abychom pak mohli nabídnout i představení, která si v rámci běžného předplatného nemůžeme dovolit zařadit,“ dodala Zemanová.

Noc divadel je celoevropská akce, jejímž cílem je prezentovat divadlo v netradiční podobě, jak se uvádí na webových stránkách akce. V Táboře se konala počtvrté.

Z Divadla Oskara Nedbala Barbora Šatná

Dvacátá Mezipatra odhalují sexuální identity, svět nočních klubů i porna

Intimita, homofobie v tradičních kulturách, milostná vzplanutí – nejen s těmito tématy se diváci letos mohli setkat na 20. ročníku filmového queer festivalu Mezipatra, který nese podtitul V proudu změn. Letos se v pražských i brněnských kinech představilo asi 100 českých i zahraničních děl. Hlavní soutěž ovládl americký snímek Adam, který s humorem vypráví příběh náctiletého chlapce objevujícího rozmanitost sexuálních identit.

„Je to docela provokativní film a klade na diváky určité nároky. Což si myslím, že by zejména queer filmy dělat měly. Tohle ocenění potvrzuje, že má nějakou hodnotu,“ poznamenal režisér Rhys Ernst.

Kromě odborné poroty udíleli ceny i studenti, kteří v sekci krátkých filmů vyzdvihli švédské drama Život není peříčko v konkurenci dalších 38 krátkometrážních snímků z celého světa. Děj líčí příběh stárnoucího Cimona unikajícího do světa drag queens, alkoholu a klubů.

Zájemci se mohli kromě projekcí zapojit do diskusí se zahraničními tvůrci, navštívit výstavy o LGBT+ komunitě, pobavit se na večírcích nebo se přiučit na workshopech. Jeden z nich nabízel netradiční pohled na porno, poukazoval na fakt, že jeho herci jsou jen lidé s obvyklými starostmi. Na to se snažili poukázat tvůrci z Berlína.

„Mluvili o tom, že v dílech ukazují nervozitu, trapné chvilky i nedokonalosti, aby tím vyzdvihli jedinečnost při prožívání sexuality u každého z nás,“ popisovala účastnice workshopu Michaela. „Asi jsem se toho moc nového nenaučila, ale mám zkrátka radost, že se o tom mluví,“ dodala. Letošní ročník zakončí ceremonie 22. října v brněnském kině Art.

Z festivalu Šárka Vlasáková

Parádní obrat a postup. Češi porazili Kosovo a mají jistotu Eura

Ve čtvrtečním utkání zaznamenala česká fotbalová reprezentace skvělý výsledek, když porazila národní tým Kosova v Plzni 2:1, a zajistila si tak s předstihem postup na mistrovství Evropy 2020. Česko se ve skupině umístilo druhé za Anglií, a stalo se tak desátým postupujícím týmem.

V první polovině utkání nepadla ani jedna branka a ani jeden tým nepouštěl soupeře do vyložených šancí. Vše se ale změnilo hned na začátku druhého poločasu. Bořil neuhlídal centr Hadergjonaja do velkého vápna, kde se trefil Nuhiu a překonal do té doby neomylného Vaclíka.

Domácím chvíli trvalo, než se po obdržené brance dokázali znovu vzchopit, a hra působila dosti unaveně a nekoncentrovaně. Trenér Šilhavý po hodině hry ale sáhl ke střídání, stáhnul ze hřiště Krmenčíka a nahradil ho Ondráškem. Tato změna přinesla kýžený impuls a Češi se začali tlačit do zakončení.

Gólový účet otevřel na české straně jako první Král, který dokázal skvěle schovat střelu za hráče a více než z dvaceti metrů přesně zakončil. Během druhého poločasu nastřelili domácí dvakrát břevno a spálených šancí postupně přibývalo. Utkání rozhodl Čelůstka po hbité teči před brankářem Muricem, který již na prudkou změnu směru nestačil zareagovat.

Druhý gól, který poslal Čechy do vedení, padl jen 10 minut před závěrečným hvizdem a jak v ochozech, tak i na hřišti byla znát euforie z blížícího se konce, který měl podle všeho být vítězným. Češi si vedení pohlídali a hned po utkání mohli slavit jistotu postupu.„Obrovská euforie, ani nevím, co mám udělat s tou radostí. Jsem rád, že pojedeme do Bulharska k poslednímu utkání kvalifikace v klidu s postupem na Euro. Spadlo to z nás,“ řekl pro iDnes.cz po utkání trenér Šilhavý. V posledním zápase ale reprezentace prohrála 0:1.

Marek Máčala

Další návrat se nekoná, Berdych ukončil kariéru po vleklém zranění kyčle

Tenista Tomáš Berdych ukončil v 34 letech závodní kariéru. Při sobotním ceremoniálu v Londýně na Turnaji mistrů se spolu s ním rozloučilo několik tenistů, mezi nimi i Radek Štěpánek nebo Španělé David Ferrer a Nicolas Almagro. Poslední soutěžní zápas odehrál na letošním US Open, kde vypadl v prvním kole.

Berdych o sobě poprvé dal výrazně vědět na OH v Aténách 2004, kde jako devatenáctiletý porazil legendárního Švýcara Rogera Federera. Celkově dokázal vyhrát třináct turnajů na okruhu ATP, nejvýznamnější z nich v Paříži 2005. Jeho největším úspěchem je finále grandslamu ve Wimbledonu 2010, kde porazil ve čtvrtfinále Federera a v semifinále Srba Novaka Djokoviče. Až ve finále podlehl Španělu Rafaelu Nadalovi. Byl také klíčovou postavou českého daviscupového týmu, který prestižní soutěž vyhrál v letech 2012 a 2013.

Posledních několik let trápila rodáka z Valašského Meziříčí zranění. V letošní sezoně se na začátku roku dostal do finále turnaje v Dauhá a osmifinále Australian Open, ale od té doby pořádně nehrál kvůli problémům s kyčlí. Pokusil se o návrat na US Open, ale v prvním kole uhrál jediný set s mladým kvalifikantem Jensonem Brooksbym z USA. Po zápasu přiznal, že ho stále limituje zranění a nemyslí si, že je reálné odehrát další sezonu.

Zranění kyčle trápila například i bývalou světovou jedničku Brita Andyho Murrayho, který tento rok přerušil kariéru po Australian Open, ale vrátil se po úspěšné operaci, a dokonce vyhrál říjnový turnaj v Antverpách. „Ale podobný návrat jako on neplánuji. V tomhle jsme dost jiní, i když jsme si prošli dost podobnými situacemi,“ vyvrátil podle iDnes.cz možnost návratu Berdych. Oficiální konec oznámil ve středu na Twitteru, kde informoval o sobotní ceremonii. Rozloučení se konalo v Londýně mezi zápasy Turnaje mistrů. Sám Berdych odehrál tento turnaj nejlepší osmičky tenistů uplynulé sezóny šestkrát, nejlepší výsledek zaznamenal v roce 2011, kdy postoupil do semifinále.

Jakub Nekola

Česko prožívá nadprůměrně teplý konec listopadu

Až na malou výjimku z minulého úterý, kdy republiku zaskočily sněhové vločky, přináší závěr měsíce nezvykle příjemné počasí. Oproti loňsku, kdy už se noční teploty pohybovaly dávno pod bodem mrazu a sníh padal téměř každý druhý den, si můžeme užívat přes den až neuvěřitelných 14 stupňů. V noci hodnoty neklesnou pod, na listopad překvapivých, 6 stupňů.

Silný jihovýchodní vítr zasáhl Čechy v pátek a v neděli, přinesl ale právě onen teplý vzduch. Přes víkend bylo místy zataženo až oblačno, s mírnými přeháňkami a mlhou. Sněhové podmínky vhodné k lyžování jsou zatím pouze na České Sibiři ve skiareálu Monínec, kde je zprovozněn jeden ze dvou kilometrů sjezdovek. Aktuálně tam je 60 cm sněhu. Konec týdne by měl přinést občasný déšť, mrholení a nízkou oblačnost.

Magdalena Maňáková